Johann Wolfgang von Goethe
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem – 22. března 1832, Výmar) byl německý básník, prozaik, dramatik a politik.
Vystudoval práva a přírodní vědy (učinil několik objevů, které popsal ve svých dílech). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy.
Jako mladý se seznámil s Herderem, toto přátelství a zájem o magii (byl člen zednářské lóže) velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem jim byl William Shakespeare.
Goethe hodně cestoval, seznámil se s antikou, pokládal ji za vrchol kultury, navštívil i Řecko, které považoval za nedostižný vzor.
Zajímavostí je, že měl poměrně silný vztah k Čechám a k Mariánským Lázním, zde se také seznámil se svou životní láskou (byl již velmi starý a ona byla velmi mladá) Ulrikou von Levetzow. Sbíral také minerály, které pak daroval českému Národnímu muzeu.
Od roku 1775 žil ve Výmaru, kde je i pohřben.
Již během svého života se stal velmi uznávaným autorem.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Původ a dětství (1749–1765)
Goethův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku , pracoval u komory říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma, a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde podléhal svým tužbám – věnoval se sestavení kabinetu s naturáliemi a sbírkou obrazů.
Goethova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozena Textor. Jako dcera frankfurtského starosty se v 17 letech provdala za 38 letého radu Goetheho.
Kromě sestry Cornelie Friedriky Christiany (173–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl Goethe neštovicemi.
Vyučoval jej sám otec spolu se soukromým učitelem; také se mu dostalo vzdělání v jízdě na koni a šermu.
Již odmala se zajímal o literaturu, přičemž nejvíce jej zaujal Friedrich Gottlieb Klopstock (tenkrát velmi moderní!) a Homéra. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Také se zajímal o divadlo – proto navštěvoval během francouzské okupace r. 1759 francouzské divadlo v Junghofu. Roku 1763 zhlédl koncert tehdy ještě sedmiletého Mozarta.
30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv.
[editovat] Studium a období „geniality“ (1765–1775)
[editovat] Lipsko (1765–1768)
V letech 1765 až 1768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I.
Náhlá hematorea (prudké krvácení) jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu.
[editovat] Frankfurt a Štrasburk (1768–1770)
Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými (proud v protestantnském hnutí) názory.
V dubnu 1770 opusil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku.
Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion – dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. „Willkommen und Abschied“, „Sessenheimer Lieder“ a „Heidenröslein“(Přivítání a loučení, Sessenheimské písně a Pohančátko)
[editovat] Dílo
Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 1795–1805 bývá označována jako výmarský klasicismus.
[editovat] Drama
- Ifigenie na Tauridě
- Torquato Tasso
- Egmont
- Anethe
- Nálada zamilovaného
- Historie válečníka
- Faust – Jeho stěžejní a nejznámější dílo. Jedná se o dvoudílnou filosofickou báseň, se silně magickým podtextem. Jako průvodce tímto dílem lze požít knihu Klíče k Faustovi (napsanou ve 20. stol.), která některé věci uvádí do souvislostí. Goethe zde vyjadřuje své hlavní myšlenky, zobrazuje dobro a zlo. Jako námět mu slouží stará a velmi rozšířená pověst.
- 1. díl: Dr. Faust touží po poznání, ale nemůže poznat vše. Vyvolá Mefistofela a podepisuje s ním smlouvu. Jestliže bude spokojen propadne jeho duše ďáblu, ten mu za to bude sloužit do jeho smrti. Mefistofeles ho omlazuje a seznamuje ho s Markétkou. Mezi nimi vzplane opravdová láska, s čímž pekelný kníže nepočítal. Tato láska končí tragicky, Markétce umírá matka a bratr a ta nakonec zabíjí Faustovo dítě. Markétka je uvězněna a má být popravena. Mefistofeles ji nabízí své služby, ale ona ho odmítá a umírá. Mefistofeles je ztělesněním zla, dobro ztělesňuje Hospodin. V prologu uzavírá dobro se zlem sázku o Faustovu duši.
- 2. díl: Faust je sám a nechce mládí a lásku. Mefistofeles mu dává slávu. Faust odchází jako učenec k císařskému dvoru. Vynalézá papírové peníze (zachraňuje císaře), vyvolá z podsvětí ducha trojské Heleny. Těmito činy získá císařovu náklonnost a vyžádá si na něm půdu. Zde chce vytvořit stát pro svobodné lidi, teprve v práci pro druhé nachází uspokojení, proto jeho duše nepropadá ďáblu, ale vítězí dobro.
[editovat] Poezie
- Prometheus – báseň
- Král duchů – balada
- Čarodějův učeň – balada
- Heřman a Dorotea – idyla
- Západovýchodní divan
- Elegie z Mariánských Lázní
[editovat] Romány
- Viléma Meistera léta učednická
- Viléma Meistera léta putovní
- Spřízněni volbou
- Utrpení mladého Werthera
