Emil Filla
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Filla (4. dubna 1882, Chropyně - 7. října 1953, Praha byl český kubistický malíř, grafik a sochař.
Obsah |
[editovat] Život
Emil Filla se narodil do rodiny železničního úředníka, dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu a pracoval jako úředník pojišťovny. Od roku 1903 studoval v Praze Akademii výtvarných umění. Školu však opustil po třech letech kvůli konvenčním metodám a náplní výuky a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl sám hledat novou cestu. Stal se členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, v němž byl nepřetržitě členem - s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců (1911-1914) - až do své smrti.
V roce 1913 se Filla oženil s dcerou profesora filozofie na pražské univerzitě Hanou Krejčí, která mu byla celoživotní ideální partnerkou. První světovou válku prožil v Holandsku, účastnil se odboje českého lidu pod vedením T. G. Masaryka. Spolupracoval na projektu vzniku ČSR, po válce byl velvyslaneckým radou v Holandsku. V roce 1920 se vrátil do ČSR, učil na UMPRUM, vystupoval jako politik, maloval. Vzrůstající nebezpečí fašismu koncem 30. let probudilo ve Fillovi humanistické postoje. Jeho emotivní projev vrcholil v sérii zápasů zvířat (Tropická noc, Kůň napadený lvem, Bílá noc, 1938). Zároveň se však objevila i charakteristická národní inspirace a zobrazování hrůzy (Bude vojna, bude, Člověk a smrt, Válka, 1939).. Hned v první den 2. světové války (napadení Polska) byl spolu s Josefem Čapkem nacisty zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a později v Buchenwaldu. Na rozdíl od mnoha dalších přežil a v r. 1945 vystavuje v „Mánesu“ své dosud nevystavované obrazy a kresby z let 1938-1939, jejichž náměty byly vesměs z okruhu Bojů a zápasů.
V roce 1945 byl jmenován profesorem nově založené Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Po únoru 1948 vystupoval proti komunismu a byl za to dislokován z Prahy na vesnici Peruc. Zemřel 5.10.1953 v Praze. Po jeho smrti zasáhla KSČ a o Fillovi se celých 40 let vůbec nemluvilo. Jeho obrazy z pozůstalosti byly uloženy v Národní galerii v Praze, v roce 1983 byly přemístěny do Chropyně. Po roce 1989 se v 90. letech část jeho tvorby přesunula zpět do Národní galerie v Praze.
Emil Filly se věnoval mnohotvárné činnosti – byl malíř, grafik, sochař, básník, sběratel, výtvarného teoretik i filozofa, redaktor, organizátor a dokonce i diplomat. Jeho výrazná osobnost formovala směřování našeho kulturního dění už krátce před první světovou válkou a hlavně v období meziválečném.
Filla často cestoval - po Francii, Itálii a Německu. Po válce se usadil v Paříži, kde se stýkal s Picassem, Chagallem, Apollinairem a dalšími.
Kubistické období u Filly začalo r. 1910 a souvisí s ideovými vztahy jeho k dílu Picassovu (Podzim, 1910; Salome, 1911; Utěšitel, 1911), v obrazech Dvě ženy a Koupání (oboje 1912). Svými zátišími z těchto let se pak zařadil ke konečné fázi stylu - k syntetickému kubismu - ve 20. letech se zvýrazněnou plasticitou a liniemi. Snad měl na volbu motivů vliv jeho častý pobyt v Holandsku. Samému holandskému zátiší věnoval Filla později článek r. 1924 ve „Volných směrech“. „Zátiší s podnosem a sklenicí“ (1913), "Zátiší s rybou"(1915) „Zátiší s kouřící dýmkou“ (1918) atd. Jako grafik tvořil Filla litografické portréty, zátiší, lepty, suché jehly a dřevoryty.
[editovat] Dílo
[editovat] Publikace
- Otázky a úlohy - (SVU Mánes Praha, 1930)
- Problém renesance a Drobná plastika - (Praha 1939)
- Rembrant - (Praha 1939)
- Psí písně v Buchenwaldě - (Paha 1947)
- O výtvarném umění - (Praha 1948)
- Jan Van Goyen, úvahy o krajinářství - (Státní nakladatelstvíkrásné literatury, hudby a umění, 1959)
[editovat] Literatura
- Emil Filla - (A.Matějček, Praha 1938)
- Grafické Dílo Emila Filly - (Č. Berka, 1968)
- Emil Filla - (J. Zemina, Praha 1970)
