Josef Gočár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Legiobanka v rondokubistickém slohu

Lázeňský pavilon v Bohdanči

vodojem v Bohdanči

Budova Automatických mlýnů v Pardubicích

Josef Gočár (13. března, 1880 Semín – 10. září, 1945 Praha) byl český architekt.

Narodil se v roce 1880 v Semíně v rodině pivovarského sládka. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studuje na nižší reálce v Pardubicích. V roce 1903 začal studovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy.

Od roku 1905 začíná s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracuje v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 vystupuje z Kotěrova ateliéru a osamostatňuje se, stává se členem Sdružení architektů. V letech 1909–1910 realizuje první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.

V letech 1909–1910 vzniká rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky. Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.

V následujících letech tvoří nejvýznamnějsí díla své kubistické epochy – Dům u Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům – Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.

V období 1916–1919 slouží v armádě.

Ve dvacátých letech začíná období tzv. rondokubismu a v této době vznikají další významné stavby. V letech 1921–1923 je realizována stavba budova Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladinská architektura s Guttfreundovským reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.

Na počátku dvacátých let začíná rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracovává územní plán města, vytváří regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky, střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnují rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

V roce 1924 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1932.

V letech 1927–1928 probíhají práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.

Na konci dvacátých let začíná období konstruktivismu a Gočár pokračuje ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 je stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.

Gočárova práce v Hradci Králové vrcholí v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.

Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami-opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna v obchodní centrum.