Karel May

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karl Friedrich May (25. února 1842 Ernstthal – 30. března 1912 Radebeul) byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů. Proslavil se zejména příběhy o indiánském náčelníku Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla se obnovila v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Obsah 1 Životopis 2 Dílo 2.1 Romány 2.2 Povídky 3 Filmy 4 Televizní filmy a seriály 5 Podívejte se také na 6 Odkazy 7 Literatura

[editovat] Životopis

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy a špatných hygienických podmínek po narození oslepl a teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.

Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.

V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale téměř ihned byl propuštěn pro milostné pletky s manželkou svého domácího. Přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862.

Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Dopustil se několika drobných krádeží a podvodů, byl opět odsouzen, tentokrát ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky a opět spáchal další podvody a krádeže, z nichž některé byly velmi zvláštní. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí a při vloupání do jiné zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.

Už v tomto posledním vězení začal sepisovat svoje sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také svoje první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.

Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odchází, na nějakou dobu zůstává nezávislým a píše povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začínají vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a Mayova sláva roste. May se začal prohlašovat právě za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. May stále tvrdil, že vypráví svoje vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 - 1863, na Dálný východ (1864-1865) a do Orientu (1868 - 1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.

V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.

Téměř celý zbytek života strávil Karel May u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912, v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatesltví Karl-May-Verlag (dnes sídlí v Bambergu), které vydává sebrané spisy Karla Maye (doposud osmdedát šest svazků).

V roce 1928 bylo v jeho Ville Shatterhand zřízeno muzeum, které existuje dodnes.

V roce 1969 vznikla Společnost Karla Maye (Karl-May-Gesellschaft), která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a propagací jeho prací.

Na podzim roku 2006 bude v Sokolově odhalena pamětní deska Karla Maye, který zde 2x přenocoval.

[editovat] Dílo

[editovat] Romány

• A mír na Zemi! (1901-1902, česky pod názvem Do země mandarínů)
• Ardistan a Džinistan (1907-1909, také pod názvem Růže ze Šírázu, V bažinách Ardistanu a Na hoře Alláhově společně s románem V Říši stříbrného lva)
• Cesta za štěstím (1886-1888, poslední kolportážní román)
• Černý mustang (1896-1897)
• Červenomodrý Metuzalém (1888-1889)
• Divokým Kurdistánem (Ve stínu padišáha II., 1892)
• Duch Llana Estacada (1888, také pod názvem Duch prérie a Mezi supy společně s románem Syn lovce medvědů))
• Hulánova láska (1883-1885, kolportážní román)
• Karavana otroků (1889-1890)
• Komanč a zálesák (1879)
• Lesní Růže aneb Pronásledování kolem světa (1882-1884, česky také pod názvem Tajemství starého rodu, kolportážní román)
• Na Río de la Plata (Dobyvatelé Gran Chaca I., 1889-1890)
• Na věčnosti (1899, také pod názvem Pouť do Mekky a V městě prorokově, dopsal Franz Kandolf)
• Německá srdce, němečtí hrdinové (1885-1888, česky pod názvem Třemi díly světa, kolportážní román)
• Odkaz Inky (1891-1892, česky jako Odkaz posledního Inky nebo také jako Poklad Inků)
• Old Surehand, tři díly (1894, 1895, 1897)
• Ostrov šperků (1880-1882)
• Petrolejový princ (1893-1894)
• Poklad ve Stříbrném jezeře (1890-1891)
• Pouští (Ve stínu padišáha I., 1892)
• Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877)
• Satan a Jidáš (1893-1896, také pod názvem Supové Mexika, Trampem v Sonoře a Vinnetou mezi Beduíny)
• Syn lovce medvědů (1887, také pod názvem Mezi supy společně s románem Duch Llana Estacada)
• V Kordillerách (Dobyvatelé Gran Chaca II., 1890-1891)
• V roklinách balkánských (Ve stínu padišáha IV., 1892)
• V Říši stříbrného lva (1897-1903, také pod názvem V zemi černých stanů, Vězeň bagdádský, Tajemství babylonské věže, Ahriman Mirza, V propastech stínů a Růže ze Šírázu společně s románem Ardistan a Džinistan)
• V zemi Mahdího (1891-1893, knižně 1896, také pod názvem Lovci lidí, Mahdí, Na březích Nilu, Otec pěti set, Poslední otroci, V ebenové zemi a V Súdánu)
• Vánoce (1897)
• Vinnetou, tři díly (1893)
• Vinnetou IV. (1909-1910, také pod názvem Vinnetouova závěť nebo Vinnetouovi dědicové)
• Z Bagdádu do Cařihradu (Ve stínu padišáha III., 1892)
• Zajati na moři (1877-1878)
• Zemí Škipetarů (Ve stínu padišáha V., 1892)
• Ztracený syn aneb Kníže bídy (1884-1886, kolportážní román)
• Žezlo a kladivo (1879-1880)
• Žut (Ve stínu padišáha VI., 1892)

[editovat] Povídky

Podrobnější informace naleznete v článku Povídkové dílo Karla Mayenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

• Abdán Effendi
• Blizzard
• Bůh se nedá urážet (Old Cursing-Dry)
• Černé oko
• Černý kapitán
• Ehri z Papete
• Fi-fob, bůžek
• Ghazva (Ghasuah)
• Gitano
• Hamail
• Inn-nu-woh
• Jeskyně pokladů
• Joe Boukers (Jednooký Joe)
• Konec uprchlíků ze Sibiře
• Kouzelný koberec
• Krevní msta (Umarova krevní msta)
• Kristova krev
• Kristus či Mohamed
• Krumir (Křivák, Kys Kapčiji, Na březích Zabu)
• Kutb
• Loupežná karavana
• Mater Dolorosa
• Merhamé
• Miriam nebo Fátima
• Mluvící kůže
• Na březích Driny
• Nepravé Excelence
• Núr eš šemá
• Old Firehand
• Old Shatterhandova první láska
• Písek zkázy (Er raml el helák)
• Petrolejový požár
• Profesor Vizliputzli
• Proklatec (Es sábí)
• Quimbo
• Ríh, Ríh, Ríh! (U Haddedihnů)
• Synové Upsaroků (Mateřská láska)
• Šamah (KBN)
• Talisman (Saiwa tjalem)
• Tyčkař (Muž ze Staked Plains)
• Umm-ed-džamál
• V zemi draka
• Vánoce v Damašku
• Z Murzúku do Kairvánu
• Zpívající voda

[editovat] Filmy

Podle románů Karla Maye bylo natočeno mnoho filmů. V Česku je nejslavnější série z let 1962–1965 Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetou I - III. V těchto filmech hrálo mnoho slavných herců. Mezi jinými Pierre Brice jako Vinnetou, Lex Barker jako Old Shatterhand nebo Terence Hill. Svou hudbou se proslavil skladatel Martin Böttcher.

• První němé filmy Na troskách ráje (1920), Karavana smrti (1920) a Vyznavači ďábla (1921) byly neúspěšné a německá firma Ustad-film, která je vyrobila, zkrachovala.
• Pouští (1936) byl zvukový film, který natočila v roce 1936 společnost Tobis Cinema. V plánu byly další, ale s nastupujícím nacismem byla jejich produkce zakázána.
• Karavana otroků (1958), první barevný film německé firmy Bavaria, režie Georg Marischka a Ramón Torrado.
• Babylonský lev (1959) německo-španělská koprodukce, režie Johannes Kai (známý také jako Hanns Wiedmann) a Ramón Torrado.
• Poklad na Stříbrném jezeře (1962), režie Harald Reinl. Jeden z nejslavnějších filmů natočený v koprodukci nákladem 3 milionů marek, který byl promítán ve více než 60 státech po celém světě.
• Vinnetou (1963), první část, režie Harald Reinl.
• Old Shatterhand (1964), režie Hugo Fregonese.
• Žut (Der Schut, 1964), režie Robert Siodmak.
• Vinnetou – Rudý gentleman (1964), druhá část, režie Harald Reinl.
• Mezi supy (Unter Geiern, 1964), režie Alfred Vohrer.
• Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken, 1965), režie Robert Siodmak.
• Pyramida boha Slunce (Die Pyramide des Sonnengottes, 1965), režie Robert Siodmak.
• Petrolejový princ (Der Ölprinz, 1965), režie Harald Philipp.
• Divokým Kurdistánem (Durchs wilde Kurdistan, 1965), režie Franz Joseph Gottlieb.
• Vinnetou – Poslední výstřel (1965), třetí část, režie Harald Reinl.
• Old Surehand (1965), první část, režie Alfred Vohrer.
• V Říši stříbrného lva (Im Reiche des silbernen Löwen, 1965), režie Franz Joseph Gottlieb.
• Poklad Inků (Das Vermächtnis des Inka, 1965), režie Georg Marischka.
• Vinnetou a míšenka Apanači (Winnetou und das Halbblut Apanatschi, 1966), režie Harald Philipp.
• Old Firehand (Winnetou und sein Freund Old Firehand, 1966), režie Alfred Vohrer.
• Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten, 1968), režie Harald Reinl.

[editovat] Televizní filmy a seriály

• S Karlem Mayem v Orientu (Mit Karl May im Orient, 1963), 6 dílů,
• Kara Ben Nemsi Effendi (1973–1975), 26 dílů,
• Můj přítel Vinnetou (Mein Freund Winnetou, Winnetou le Mescalero, 1980), 14 dílů,
• Přízrak v křoví (Das Buschgespenst, 1986), 2 díly,
• Prérijní lovci v Mexiku (Präriejäger in Mexiko, 1988), 2 díly,
• Návrat Vinnetoua (Winnetous Rückkehr, 1998), 2 díly.

[editovat] Podívejte se také na

• Seznam českých vydání díla Karla Maye
• Postavy z děl Karla Maye

[editovat] Odkazy

• Mayovky na Internetu
• Zfilmované Mayovky na internetu
• Německé stránky o hlavním hereckém představiteli Vinnetoua Pierra Brice
• Karl-May-Gessellschaft (německy)

[editovat] Literatura

• Klaus Farin: Karel May – první německá pop-hvězda, nakladatelství Arcadia, Praha 1994,
• Karel May: Já, náčelník apačů, nakladatelství Olympia.