Zrak
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zrak je smysl, který umožňuje vnímat světlo a různé jeho barvy. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80% všech informací vnímáme zrakem.
Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, tím i kontur. Zrak proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru.
Smyslovým orgánem je oko (oculus), je složeno z oční koule a přídatných orgánů. Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci. Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk.
Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku.
Část rodopsinu, retinal, je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většiho množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost.
Fotoreceptory jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400 – 760nm. Absolutní práh citlivosti je 10-17 J, což odpovídá energii jednoho jediného fotonu.
K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici. Při poruše akomodace se na sítnici nemůže vytvořit ostrý obraz a výsledkem jsou refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus).
Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice. Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta - vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5μm, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná.
[editovat] Barevné vidění
Vnímání barev zajištují čípky. V lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy. Čípky vnímající červenou, zelenou a modrou barvu tedy zajištují vnímání všech barev. Normální vidění je trichromatické.
Živočichové nevnímají barvy stejně, jako člověk. Trichromatické vidění je mezi primáty spíše výjimkou. Je známým faktem, že pes je barvoslepý - ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na zelenou barvu. Naproti tomu ptáci vidí barvy mnohem lépe než člověk. Ptáci, včely i další hmyz vnímají ultrafialové světlo.
Stejně tak zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí.
[editovat] Adaptace na tmu
Při snížené hodnotě osvětlení dojde k rozšíření zornice (mydriasis), aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost receptorů na světlo se zvyšuje, probíhá syntéza rodopsinu. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy.
Někteří živočichové (šelmy, zvířata s noční aktivitou, žralok, ale i kráva nebo kůň) mají za sítnicí vrstvu buňek (nebo vláken) schopných odrážet světlo. Nazývá se tapetum lucidum. Tapetum umožňuje lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a prochézejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.
Odražené světlo je příčinou „svítících očí“ těchto zvířat.
