Jihlava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o městu Jihlavě. O řece Jihlavě si můžete přečíst v článku Jihlava (řeka).

Jihlava

znak vlajka
základní data
status:	statutární město
NUTS 5:	CZ0612 586846
kraj (NUTS 3):	Vysočina (CZ061)
okres (NUTS 4):	Jihlava (CZ0612)
obec s rozšířenou působností:	Jihlava
pověřená obec:	Jihlava
historická země:	Morava + Čechy
katastrální výměra:	78,85 km²
obyvatel:	50 676 (2006)
zeměpisná šířka:	49° 24' 1" s. š.
zeměpisná délka:	15° 35' 26" v. d.
nadmořská výška:	525 m
poštovní směrovací číslo:	586 01
počet základních sídelních jednotek:	42
počet místních částí:	16
počet městských částí / obvodů:	0
počet katastrálních území:	18
adresa magistrátu:	Magistrát města Jihlavy Masarykovo nám. 1 586 01 Jihlava
primátor:	Vladimír Hink
Oficiální web Oficiální web magistrátu E-mailová adresa

Jihlava (německy Iglau), je statutární město, na rozhraní Čech a Moravy, centrum kraje Vysočina. Jihlava leží na řece Jihlavě na 49,33 stupni sev. šířky a 13,16 stupni východní délky, kde se rozkládá v šíři 8 824 hektarů. Nadmořská výška různých částí města činí 460-700 metrů nad mořem. Město má 49 865 obyvatel.

Obsah

1 Historie města
2 Významné památky
3 Členění města
- 3.1 Katastrální území a místní části
- 3.2 Rozdělení katastrálních území mezi Čechy a Moravu
4 Externí odkazy

[editovat] Historie města

První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233, kdy olomoucký biskup Robert potvrdil převod zboží (kde figuroval i název Jihlava) řádu německých rytířů do vlastnictví želivského kláštera. V roce 1234 vyměnil markrabě Přemysl a královna Konstancie s klášterem Porta coeli v Předklášteří u Tišnova mimo jiné i statek Jihlava s okolními vesnicemi a mýtem za jiný majetek. Po roce 1240 se Jihlava vrátila zpět do držby Václava I. a brzy poté (někdy mezi lety 1240-1243) bylo založeno horní město. Do nového města přicházelo pravděpodobně množství lidí, ochotných se účastnit na těžbě a zpracování stříbra. Už k roku 1249 se zmiňují mince ražené v Jihlavě, jisté ovšem není, zda zde už tak brzy fungovala mincovna. Již před rokem 1253 vznikla i zakládající listina Jihlavy, která město charakterizovala i z právního hlediska, dodnes se však nedochovala.

V roce 1270 Jihlava obdržela od Přemysla Otakara II. stavební řád, pravděpodobně v tomto roce také došlo ke stavbě opevnění s parkánem a příkopem (i když se v listině mluví o znovuvýstavbě zřícených věží, což by nasvědčovalo, že nějaké opevnění existovalo již i dříve). V 70. a 80. letech 13. století byla těžba stříbra nejživější.

Do roku 1945 tvořila Jihlava se svým okolím druhou největší německou jazykovou enklávu na území českých zemí. Velký rozvoj město zažilo v 18. a 19. století, když se stalo druhým největším producentem sukna v tehdejší habsburské monarchii. V 19. století docházelo k rozvoji průmyslu a také k bourání částí hradeb a bran s úzkými průjezdy. V období komunismu byly k Jihlavě připojeny i obce náležející do Čech a v roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brno. V historickém jádru města (od roku 1982 vyhlášeno městskou památkovou rezervací) lze najít domy mnoha historických slohů a zbytky městských hradeb ze 14. a 15. století.

[editovat] Významné památky

[editovat] Opevnění

Hradby byly budovány kolem vznikajícího města krátce po jeho založení před polovinou 13. století. Vedle hlavní hospodářské funkce mělo město i vojenský význam z důvodu strategické polohy na hranicích Čech a Moravy. Několikakilometrové opevnění tvořila vnitřní hradební zeď vysoká 6 metrů, parkán s parkánovou zdí a příkop hluboký až 7 metrů. Hradební zeď zpevňovaly věže, v parkánovém pásu bašty. Hradby byly přerušeny pěti branami, které disponovaly mnoha bezpečnostními prvky.

Postupem doby byla pevnostní soustava neustále zdokonalována. V 15. století byla vybudována řada předsunutých stanovišť á opevnění. V roce 1755 byla jihlavská pevnost zrušena – díky vývoji techniky byla již tato koncepce opevnění překonána. V první polovině 19. století byly bourány brány, protože bránily narůstající dopravě. Z pěti bran zůstala zachována jen jediná – brána Matky Boží. Dnes zachovaný pás hradeb je rekonstruován podle barokní podoby ze 17. století včetně parkové úpravy parkánu.

[editovat] Brána Matky Boží

Je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. V šestnáctém století prochází brána prochází gotickými i renesančními úpravami, až se vyvine do dnešní podoby. Specifická podoba je dána rozsáhlou atikou na vrcholu věže. V roce 1853 byla brána renovována a opatřena hodinami. Složité předbraní s obranými systémy bylo v roce 1862 zbouráno.

V lednu 1995 musela být brána staticky zajištěna z důvodu poklesu základů. Ovšem koruna však byla značně porušená, takže v roce 1996 došlo k její kompletní rekonstrukci. V současnosti je brána zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž a malé muzeum jihlavského podzemí a dolování.

[editovat] Katakomby

Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v ČR hned po Znojmu. Chodby jsou raženy ve skále pod celým městem a místy i v několika podlažích pod sebou. Jednotlivé chodby jsou raženy v hloubce od 2–14 metrů. Praktická stavba začala ve 14. století, kdy měšťané začali ve velkém rozšiřovat svoje sklepy. Ražbu prováděli místní zkušení havíři. Hlubší prostory se hloubily v pozdějších dobách (16.–17. století). Za druhé světové války sloužila část chodeb jako letecký kryt. Dnes je většina tunelů odborně zpevněna a veřejnosti je přístupno cca 10 km podzemních chodeb.

Známá je tzv. svítící chodba, krátký úsek katakomb, jehož stěny ve tmě svítí slabě nazelenalým světlem. Příčiny tohoto jevu dosud nebyly uspokojivě objasněny. V současnosti je svítící chodba populární turistická atrakce, někteří lidé však věří, že se v jejím okolí odehrávají paranormální jevy.

[editovat] Členění města

Kus mapy ze 2. vojenského mapování, na níž je zakreslen průběh zemské hranice Čech a Moravy na území Jihlavy

[editovat] Katastrální území a místní části

18 katastrálních území:

Antonínův Důl (místní část Červený Kříž a část místní části Antonínův Důl)
Bedřichov u Jihlavy (původně místní části Bedřichov a Bukovno, dnes část místní části Jihlava)
Helenín (část místní části Jihlava)
Henčov (místní část Henčov)
Heroltice u Jihlavy (místní část Heroltice)
Horní Kosov (místní část Horní Kosov)
Hosov (místní část Hosov)
Hruškové Dvory (místní část Hruškové Dvory a část místní části Jihlava)
Jihlava (část místní části Jihlava)
Kosov u Jihlavy (místní část Kosov)
Pančava (část místní části Jihlava)
Pávov (místní část Pávov a část místní části Antonínův Důl)
Pístov u Jihlavy (místní část Pístov)
Popice u Jihlavy (místní část Popice)
Sasov (místní část Sasov)
Staré Hory (místní část Staré Hory)
Vysoká u Jihlavy (místní část Vysoká)
Zborná (místní část Zborná)

[editovat] Rozdělení katastrálních území mezi Čechy a Moravu

Morava: Helenín, Henčov, Horní Kosov, Hosov, Hruškové Dvory, Jihlava (s výjimkou části areálu Českých drah a.s., a malému území na severu katastru), Kosov u Jihlavy, Pančava, Pístov u Jihlavy, Popice u Jihlavy, Sasov, Vysoká u Jihlavy, malá část katastrálního území Bedřichov u Jihlavy.

Čechy: Antonínův Důl, Bedřichov u Jihlavy (s výjimkou malého území nacházejícího se severně od ulice U Hlavního nádraží a východně od ulice Sokolovská), Heroltice u Jihlavy, Pávov, Staré Hory, Zborná, malá část katastrálního území Jihlava.