Inflace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Inflace je ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, neboli snížení kupní síly peněz.

Opačným jevem k inflaci je deflace – tedy pokles cenové hladiny, zatímco desinflace je snižování míry inflace (tzn. i při desinflaci cenová hladina roste).

Příklad hyperinflace - německá bankovka z roku 1923 v hodnotě 100 milionů marek

Další ukázka hyperinflace; v roce 1992 byla socialistická Jugoslávie zničená válkou a navíc na ni byly uvaleny sankce. V důsledku této situace jugoslávský dinár ztratil svojí hodnotu během roku a půl

[editovat] Měření inflace

Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Míra inflace je měřena pomocí tzv. cenových indexů. Nejznámější z nich jsou:

Deflátor HDP
Index spotřebitelských cen (CPI - Consumer price index)
Index cen výrobců (PPI - Producent price index)

[editovat] Dopady inflace

[editovat] Přerozdělování bohatství

Tím, že se snižuje kupní síla peněz, se oslabuje jedna z jejich základních funkcí – funkce uchovatele hodnoty. Dochází k přerozdělování bohatství od věřitelů k dlužníkům. Přerozdělování bohatství se netýká pouze peněžních půjček, deformuje ceny i u dlouhodobých smluv – např. nájemné, dodavatelské smlouvy, mzdy. Zájem dlužníků je tedy, aby inflace byla vysoká, neboť se tím reálně snižuje velikost jejich dluhu. Nutno podotknout, že jedním z největších dlužníků je stát.

Proti těmto změnám se lze bránit zabudováním inflačních doložek do smluv. Tzn. že ceny ve smlouvě se budou měnit podle pohybu některého z cenových indexů. Tomuto postupu se říká indexace cen. Z toho také plyne, že negativní dopad má zejména neočekávaná inflace.

[editovat] Nejistota

Nejistota budoucích cen případně jejich změny oslabují další ze základních funkcí peněz, a sice funkci jednotky zúčtování. Ceny jsou základní informací pro subjekty na trhu, podle nich se rozhodují, které statky spotřebovávat/vyrábět. Pokud tato funkce není dobře naplňována, nemůže ani trh fungovat správně.

Negativně tedy inflace dopadá zejména na ochotu podniků investovat a domácností spořit.

[editovat] Dodatečné náklady

Dodatečné náklady jsou spojeny zejména s předvídáním inflace (subjekty musejí sledovat, jak se budou ceny vyvíjet), se změnou cen (tzv. menu costs – změna cen zboží, tisk nových letáků, nabídek; příp. změny smluv) a konečně i s bojem proti inflaci – protiinflační hospodářská politika má většinou za následek snížení domácího produktu.

[editovat] Příčiny inflace

Příčinou inflace je růst fyzického objemu peněz v ekonomice. Jednoduše řečeno, čím více peněz je do ekonomiky vpuštěno, tím více je jich potřeba aby měly stejnou reálnou hodnotu (= abychom si za ně mohli pořídit věci stejné hodnoty). Množství peněz v ekonomice reguluje prostřednictvím měnové politiky centrální banka každého státu.

Pokud by se centrální banka rozhodla množství peněz v ekonomice nezvyšovat, vedlo by to k zániku inflace. Nicméně tím by ubylo volných peněžních prostředků, které si podnikatelé půjčují a investují; a citelně by tak poklesly všecky ukazatele ekonomického vývoje (např. hrubý domácí produkt). To by v konečném důsledku nadělalo větší škody než mírná a stabilní inflace, proto se centrální banky v poslední době snaží zaměnit monetární transmisní mechanismus za mechanismus přímého cílování inflace (byl poprvé využit centrální bankou Nového Zélandu v roce 1989 a přejat řadou zemí včetně ČR).