Evoluční psychologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Evoluční psychologie (v angl. orig. evolutionary psychology; zkratka EP) je teoretický přístup v psychologii, který vysvětluje jednotlivé rysy psychiky coby adaptace v evolučně biologickém smyslu slova. Jde tedy o produkty přírodního či pohlavního výběru. Cílem evoluční psychologie je dosáhnout v oboru psychologie uvažování typického pro přírodní vědy. Ačkoliv je evoluční psychologie aplikovatelná na jakýkoliv organismus s nervovou soustavou, většina výzkumu v EP se zaměřuje na lidi.

[editovat] Úvod

Základní hypotézou o kterou se evoluční psychologie opírá je tzv. mnohamodulární teorie (massive modularity hypothesis), která předpokládá, že lidský mozek sestá z celé řady specializovaným mechanismů zvaných psychologické adaptace či vrozené psychické mechanismy, jež se vyvinuly přírodním či pohlavním výběrem.

Nekontroverzní příklady takovýchto mechanismů zahrnují zrakové vnímání, sluch, paměť apod. Kontroverzními příklady je modul osvojování řeči, mechanismus vyhýbání se incestu, mechanismus odhalování podvodníků nebo pohlavně specifické partnerské preference. Většina evolučních psychologů se domnívá, že většina těchto mechanismů (či modulů) je druhově specifických, byť některé jsou specifické také pro určité pohlaví či věk.

Evoluční psychologie vychází z poznatků kognitivní psychologie a evoluční biologie. Dalšími obory, jejichž poznatky využívá jsou behaviorální ekologie, umělá inteligence, genetika, etologie, antropologie, archeologie, biologie a zoologie. Evoluční psychologie je také úzce svázána se sociobiologií, ale existují mezi nimi i zásadní rozpory včetně důrazu na doménově specifické mechanismy oproti doménově-obecným, významu míry inkluzivní zdatnostnosti či významu kladeného na kognici oproti chování.

Termín evoluční psychologie zřejmě zavedl Ghiselin ve svém článku v časopisu Science v roce 1973. Jerome Barkow, Leda Cosmidesová a John Tooby jej popularizovali svojí velmi vlivnou knihou The Adapted Mind: Evolutionary Psychology and The Generation of Culture. Evoluční psychologie byla postupně aplikována v celé řadě oborů včetně ekonomie, práva, psychiatrie, politiky nebo literatury.

[editovat] Prostředí evolučních adaptací

Termín prostředí evolučních adaptací (v angl. orig. environment of evolutionary adaptedness; zkratka EEA) byl zaveden Johnem Bowlbym v jeho teorii vazby. Odkazuje k prostředí v němž se organismus či mechanismus vyvinul, adaptuje se na interakce se svým okolím. V prostředí v němž se vyvíjely kachny, byla první pohybující věc, kterou kačátko nejspíše spozorovalo jeho matka. V důsledku toho se vyvinul psychický mechanismus, který vytváří vazbu k první pohybující se věci a který má správně vytvářet vazbu ke kachní matce. V současném prostředí však může tento mechanismus selhat a kačátko si tak místo toho vytvoří vazbu k psu nebo člověku.

Pro současného člověka je prostředím evolučních adaptací Pleistocén, v němž proběhla významná část lidské evoluce v podobě života v lovecko-sběračských společenstvích. Evoluční psychologie se domnívá, že lidská psychika je adaptována na Pleistocénní prostředí evolučních adaptací a tudíž dochází k „rozporům“ podobným vazbě na psa u kačátka. Jedním z typických příkladů je ta skutečnost, že ačkoliv auta zabijí ve Spojených státech ročně 40 000 lidí, zatímco pavouci a hadi sotva hrstku, lidé mají přesto větší dispozice vytvořit si strach z pavouků a hadů než z aut, střelných zbraní, elektrických zásuvek a dalších novodobých nebezpečí. Evolučně psychologické vysvětlení je takové, že hadi a pavouci představovali pro předky dnešních lidí nebezpečí, zatímco auta nikoliv, neboť žádná neexistovala. Proto existuje rozpor mezi vrozenou předpřiraveností ke strachu a moderním prostředím.

Evoluční psychologie se domnívá, že aby se podařilo porozumět vrozeným psychickýml mechanismům, musíme obdobně porozumět i vlastnostem prostředí v němž se psychické mechanismy vyvinuly.

[editovat] Reference

Barkow, Jerome; Cosmides, Leda; Tooby, John The Adapted Mind: Evolutionary Psychology and The Generation of Culture Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 0195101073.