Řeka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řeka protékající údolím

Tento článek pojednává o vodních tocích. O obci v Moravskoslezském kraji si můžete přečíst v článku Řeka (okres Frýdek-Místek).

Řeka je přirozený vodní tok na povrchu Země. Má obvykle větší délku, rozlohu povodí nebo průtok.

Krom řek stáletekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Menší přítoky řek (jezer, moří) se nazývají říčka a potok. Řeky, říčky nebo potoky mohou vést část svého toku i podzemím. Místo, kde vodní tok mizí pod povrchem země (časté v krasových oblastech s rozsáhlým výskytem jeskyní), se nazývá ponor, místo opětovného vynoření řeky se označuje za vyvěračku.

Voda tekoucí ve vodních tocích pochází z tajícího sněhu, dešťových srážek a z vody, která vsákla do Země a na povrch znovu vyvěrá v místě nazývaném pramen.

Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí

horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru V s minimem usazenin
střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a již s významným podílem usazenin
dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy.

Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí řeky, místo, na kterém se dvě řeky (resp. vodní toky) setkávají, se označuje za soutok. Pokračování toku za soutokem dvou řek se obvykle pojmenovává po delší nebo větší z řek, někdy se však může zcela přejmenovat (tak vzniká Amazonka), nebo může „vyhrát“ kratší a menší řeka (jako Labe nad Vltavou). U menší řeky, respektive řeky, která prohrála svůj souboj o jméno další části toku, lze v tomto případě mluvit i o ústí.

Statistické údaje běžně uváděné u řek: