Bitva na Vítkově
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti vojenství potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Porážka první křížové výpravy proti husitům.
Obsah |
[editovat] Vyhlášení tažení
Nejpozději od 10. února 1420 král Zikmund Lucemburský na tajných poradách s papežským nunciem Ferdinandem a s prominenty vratislavského říšského sněmu k závěru o nezbytnosti velkého vojenského tažení pod znamením kříže. 1. března 1420 papež Martin V. vyhlásil na žádost Zikmundovu bulou Omnium plasmatoris domini křížovou výpravu proti všemu viklefskému a husitskému kacířství, kterou 17. března slavnostně ve Vratislavi vyhlásil nuncius Ferdinand.
Zprávy z Vratislavi způsobily v dusném ovzduší Prahy jako první úder blesku. Zámožní němečtí a katoličtí páni stěhovali rodiny a cennosti své na oba hrady a na ostatní bezpečné pevnosti v okolí, čímž zbavili Prahu vnitřního nepřítele. Byla vyhlášena pracovní povinnost a byly hloubeny příkopy na obranu Nového Města proti Vyšehradu. Bojového ducha ještě posílil příjezd Čeňka z Vartenberka, který se 17.dubna 1420 lstí zmocnil Pražského hradu a vyhnal odtud katolické preláty a uprchlíky.
Koncem dubna postoupila koncentrace křižáckých sborů ve Svídnici natolik, že se Zikmund odhodlal v jejich čele překročiti české hranice. Již 3.května 1420 před ním kapituloval Hradec Králové, jenž byl oslaben o rozhodné husity, které vedl Ambrož Hradecký. Zradou Čeňka z Vartenberka byl 7.května 1420 obsazen českými a německými žoldnéři Pražský hrad. Na základě souhlasu husitských hejtmanu byla vypálena Malá Strana, aby královští nenalezli v podhradí nic k potřebě své. Depresivní náladu v hlavním městě ještě prohloubilo vypovězení války městu Pražskému 364 pány, rytířy a městskými obcemi. Podmínky kapitulace, které následně vyslechla delegace pražská v Kutné Hoře byly nepřijatelné a tak se rozhodlo bránit Prahu ve zbrani a povolat na pomoc venkovské tábory.
[editovat] Pomoc Praze
Výzva Prahy přišla k táborům nejdříve 17.května 1420 ráno a již druhého dne se vydali na cestu. První střetnutí s nepřítelem je čekalo u Benešova, kde se jim postavil Petr z Šternberka spolu s 400 jezdci. Táboři obchvatným manévrem nepřítele přelstili. Mezitím jim z Kutné Hory vyjela na proti uherská jízda vedena Pippem z Ozory. Jakmile se táborští hejtmané v ležení u Poříčí nad Sázavou dozvěděli o pohybu nepřátelských vojsk, vydali rozkaz k dalšímu pochodu, aby ještě do soumraku zaujali výhodnější postavení pod záštitou již osvědčené vozové hradby. Bez ohledu na večerní šero se strhla tvrdá srážka. Bylo-li jezdců s červeným křížem o 2 000 více, navzdory tomu i tak táboři zahnali „jako obři“ nepřítele na útěk. Takticko-operační zvládnutí přesunu i obranné bitvy nasvědčují, že vrchní velení připadlo Janu Žižkovi. Na zbývajícím kusu cesty už táboři na překážku nenarazili a tak 20.května 1420 dorazily do Prahy. V dalších dnech husitské vojsko podpořily oddíly z Žatecka, Lounska a Slánska.
[editovat] V jiných končinách
Oslabené posádky měli vliv na pádu Slaného. Neslavně dopadly i Louny, kde se uherská jízda podílela na násilnostech vůči místním ženám. 12.června vyrazil Zikmund od Zbraslavi k Břevnovu kam přenesl hlavní ležení a odkud v podvečer předstíraným útočným přesunem odlákal od Hradu husitské oddíly. Zatímco Pražané se spojenci výtahli vstříc k rozhodující bitvě, Zikmund přikázal dopravit na hrad všechen potřebný proviant a odvést odtud velký počet koní, pro něž se nedostávalo píce.
Mezitím Oldřich z Rožmberka nabídl Zikmundovi služby své a počal s pomocí žoldnéřů rakouských obléhati Tábor. Jakmile se táborská obec v Praze dozvěděla o hrozbě mateřské pevnosti své, vypravilo se 350 husitů pod vedením Mikuláše z Husi Táboru na pomoc. 30.června 1420 Mikuláš z Husi spolu se svými „bratry“ provedl protiútok a rozmetal Rožmberské ležení.
[editovat] Před bitvou
Koncem června už křižáci zaujímal výchozí postavení k útoku. Jejich tábor sahal od Pražského hradu až po dnešní Strossmayerovo náměstí, kde stávala vesnice Bubny. Byla to největší intervenční armáda, která do té doby byla v Čechách. Zikmundova armáda čítala podle kronikářů 100 000 vojáků. Naproti tomu Prahu hájilo 9 000 bojovníků. Nicméně Pražská města byla dostatečně předzásobena a tak mohla čelit dlouhodobému obléhání. Z celkového postavení křižáckých vojsk bylo zřejmé že jejich útok půjde přes tvz. Špitálská pole v oblasti dnešního Karlína. Díky Janu Žižkovi byly včas dokončeny dva sruby na vrchu Vítkov, jež tak chránila otevřený bok a současně zajišťovala jedinou zásobovací trasu.
[editovat] Bitva
Zikmund proto musel obsadit Vítkov. 14.července 1420 30 000 křižácké vojsko napadlo Vítkov obsazený husity. Hrstka statečných obránců (mluví se o Žižkovi, 26 mužích a 3 ženách), mezitím čelila tisíci násobné přesile. V kritické chvíli když již útočníci pronikalí do srubů, přišlo Žižkovi na pomoc pár selských cepníků a 50 střelců. Mohutný bojový pokřik znásobil sílu husitů. Zanedlouho začali křižáci zmateně prchat až strhli k úprku zadní řady připravené k boji. Během jedné hodiny bylo o vítězi rozhodnuto.
[editovat] Následky bitvy
Pět dní po osudné bitvě navíc vypukl v křižáckém táboře požár, jemuž padla za oběť část stanů a zásob. Smutné je, že si cizí křižáci vybíjeli zlost v okolí Prahy, kde vypalovali vesnice a zabíjeli ženy a děti.
