Bitva u Lipan
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bitva u Lipan | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Husitské války | |||||||||||
 Mohyla postavená na místě bitvy |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| umírnění kališníci katolíci |
táborité sirotčí svaz |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Diviš Bořek z Miletínka | Ondřej Keřský Jan Čapek ze Sán |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| snad 12 –13 000 pěších a 1 200 jezdců (moderní odhad) | snad 10 000 pěších a 700 jezdců (moderní odhad) | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| asi 200 mužů | asi 2 000 mužů | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Bitva u Lipan bylo střetnutím, které znamenalo zásadní obrat v husitských válkách. Porážka vojska sirotků a táboritů s konečnou platností oslabila radikální stranu kališníků a sesadila polní obce z pozice rozhodujícího politického činitele.
Obsah |
[editovat] Účastníci bitvy
V neděli 30. května 1434 proti sobě poblíž malé vesnice Lipany stanuly spojené síly radikálních husitů, to znamená táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán) na straně jedné, a koalice umírněných kališníků a katolíků pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka, starého spolubojovníka Jana Žižky na straně druhé. Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 12–13 000 pěších a snad 1 200 jízdních bojovníků; radikálové disponovali asi 10 000 pěšími a 700 jezdci.Obě strany používaly klasickou husitskou taktiku a výzbroj.
Radikální strana, poté co se dozvěděli, že proti nim táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. S dostatkem zásob si mohla dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi. Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se tři dny před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), obě vojska se připravila k bitvě.
[editovat] Průběh bitvy
Průběh bitvy samotné byl rekonstruován naposledy historiky Petrem Klučinou a Petrem Čornejem, soudobé prameny k jejímu průběhu sice existují, ale nemohou být ve své útržkovitosti a subjektivnosti považované za spolehlivé. V současnosti je jako nejpravděpodobnější přijímán Čornejův výklad průběhu bitvy.
Protože nebylo v možnostech koaličního vojska dobýt vozovou hradbu radikálů přímým útokem, rozhodli se hejtmané použít úskoku. Diviš Bořek z Miletínka skryl jízdu v dolince poblíž vozové hradby nepřítele, zatímco vozový šik, kterému velel Jan Černín, se začal přibližovat k opevnění radikálů. Když se šik ocitl v dostřelu od vozové hradby, opravdu několikrát vystřelili z děl, ale pak se vozy stočily na sever a předstíraly ústup směrem k Českému Brodu. Tento překvapivý ústupový manévr pravděpodobně v táboře radikálů vyvolal euforii, pod jejímž vlivem byla otevřena vozová hradba a jejich jízda i pěší začali pronásledovat ustupující vozy. V okamžiku, kdy se radikálové dostali do dostatečné vzdálenosti od svého opevnění, začaly se vozy otáčet a ústup se změnil v útok. Zároveň na otevřenou vozovou hradbu zaútočil dosud skrytý jízdní oddíl (v jeho řadách byli např. Mikuláš z Landštejna na Borotíně, Arnošt z Lestkova, Petr z Janovic na Vysokém Chlumci, Jan Malovec z Pacova) s úkolem udržet ji otevřenou dokud nepřijdou na pomoc pěší bojovníci z vozového šiku. Bitva se brzy změnila pouze v pobíjení bojovníků radikální strany, na vozech padl i Prokop Holý a Prokůpek. Rychle se v situaci na bojišti naopak dokázali zorientovat Jan Čapek ze Sán a Ondřej Keřský, kterým se podařilo s dalšími jezdci bezpečně uniknout do Kolína. Útěk z bojiště vynesl sirotčímu veliteli již u některých mladších kronikářů (Pavel Žídek, Václav Březan, Tomáš Pěšina z Čechorodu, Jiří Kruger-Crugerius, Bohuslav Balbín) a později i některých historiků punc zrádce a zbabělce. Většina historiků zabývajících se primárně vojenstvím s tím ale nesouhlasí. Podle nich bylo jeho rozhodnutí pragmatické a správné, v dané chvíli byla bitva již tak jako tak ztracena a Jan Čapek ze Sán udělal to, co bylo jeho povinností – nemohl-li už zvítězit a zachránit všechny své spolubojovníky, zachránil alespoň ty, které mohl.
[editovat] Výsledky a důsledky bitvy
Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance. Přestože vítězové zlikvidovali drtivou většinu zajatců (na 700 zajatých sirotků a táboritů bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu; pravděpodobně se jednalo především o tzv. kasalické) a na bojišti padlo množství radikálů, nebyla polní vojska plně zničena (ještě na počátku 1437 táboři disponovali 4 500 muži). Oba svazy (sirotčí i táborský) ovšem byly zásadně oslabeny v politické rovině a nadále nedokázaly výrazně ovlivňovat politické vývoj českých zemí. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu se Zikmundem Lucemburským a legáty kostnického koncilu a v dlouhodobém horizontu ukončení válečného stavu na území českého státu.
Část bojovníků radikálních svazů se připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů. A část zůstala a stále vzdorovala - například Jan Roháč z Dubé.
[editovat] Bitva u Lipan v historické paměti
Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V nacionálně vypjatém 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním v historické obci a jejím vlivem i v podvědomí veřejnosti, z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin, se chápala již jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu (jako byla např. chápána i bitva na Bílé hoře). Výrazem tohoto přesvědčení se stalo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan, o několik let později (1896) vzniklo v Českém Brodě Podlipanské muzeum. Po mnoho let od roku 1870 každoročně v den výročí bitvy směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu. Husitské hnutí a také i lipanská bitva a její protagonisté se stala vděčným námětem historizujících děl mnoha českých umělců v 19. století, ale i v 20. století (Mikoláš Aleš, J. M. Trenkwald, Václav Levý, Luděk Marold, Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Ivan Klicpera, František Hrouda).
[editovat] Šlechta bojující na straně kališnicko-katolické aliance
- Diviš Bořek z Miletínka
- Zdeněk Drška
- Jan Švihovský z Rýzmberka
- Jan ze Švamberka
- Jan Švihovský z Gutštejna
- Burian Švihovský z Gutštejna
- Protiva ze Svojšína
- Hádek z Paběnic
- Humprecht z Kočova
- snad Jindřich z Plavna
- snad Vilém Švihovský z Rýzmberka
- snad Ondřej ze Štampachu
- Boreš z Oseka
- Přibík z Klenového
- Aleš ze Žeberka
- Vilém z Jaroslavic
- Kuneš Tluksa z Buřenic
- snad Petr Zmrzlík ze Svojšína
- Beneš z Myšlína
- Beneš z Dubé
- Václav z Brloha
- Jakoubek z Božejova
- Menhart z Hradce
- snad Václav Struch z Chlumku
- Hynek Ptáček z Pirkštejna
- Aleš Vřešťovský
- Jiří z Poděbrad
[editovat] Šlechta bojující na straně radikálů
- Jindřich Velíšský z Vartenberka
- Jan Čapek ze Sán
- Jan Roháč z Dubé
- Jan Kolda ze Žampachu
- Tábor Sezima Zajímač z Kunštátu
- Jan z Bergova
[editovat] Literatura
- Čornej, P. 1985: Lipany ve svědectví pramenů. Husitský Tábor 8, 1985, 155–184.
- Čornej, P. 1992: Lipanská křižovatka. Příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha.
- Čornej, P. 1995: Lipanské ozvěny, Praha.
- Klučina, P. 1984: Bitva u Lipan, Historie a vojenství 33, č. 5, 37–54.
