Esperanto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Esperanto (Esperanto)
Rozšíření:	rozptýleně ve 115 zemích, nejvíce ve střední a východní Evropě, Brazílii, Číně a východní Asii
Počet mluvčích:	rodilých mluvčích 200 až 2 000 celkem asi 2 miliony uživatelů
Klasifikace:	Umělý jazyk
Písmo:	Latinka
Postavení
Regulátor:	Esperantská akademie (Akademio de Esperanto)
Úřední jazyk:	některé mezinárodní organizace
Kódy
ISO 639-1:	eo
ISO 639-2:	epo (B) epo (T)
SIL:	ESP
Wikipedie
eo.wikipedia.org

Esperanto (= Doufající) je umělý jazyk, zkonstruovaný v roce 1887 L. L. Zamenhofem s cílem vytvořit jednoduchý jazyk pro mezinárodní komunikaci. Přestože použití esperanta pro tento účel nebylo nikdy oficializováno, je dnes používáno nadšenci po celém světě.

Obsah 1 Vývoj jazyka 2 Struktura esperanta 3 Rozšíření 4 Historie 5 Oficiální status 6 Přínosy 7 Zdroje 8 Podívejte se také na 9 Externí odkazy

[editovat] Vývoj jazyka

Nynější esperanto je výsledkem kolektivní práce několika set básníků, filologů, spisovatelů a tří generací jeho uživatelů. Za téměř 120 let bylo vytvořeno mnoho tisíc slov, výrazů, slovních obratů, metafor aj., a byly vypracovány desítky odborných slovníků pro různé vědní obory.

Esperanto je plánový jazyk, 93 % jeho slov je srozumitelných se znalostí románských jazyků, 90 % se znalostí germánských jazyků a 47 % pro mluvčí slovanských jazyků. Slovosled je volný a blízký jazykům slovanským. Kořeny slov jsou vybrány z hlavních evropských jazyků. V gramatice převažují apriorní rysy s důrazem na pravidelnost a snadnou naučitelnost, zároveň však umožňuje velmi přesné vyjadřování. Slovní zásoba činí asi 350 000 slov.

[editovat] Struktura esperanta

Podrobnější informace naleznete v článku Struktura esperantanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

[editovat] Rozšíření

V esperantu existuje jak původní, tak přeložená literatura, celkem čítající 40 000 titulů. Pořady v esperantu v současnosti vysílá šest rozhlasových stanic, bylo v něm natočeno 14 celovečerních filmů. Od roku 1980 vychází zpravodajský časopis Monato. V esperantu vysílá i esperantská celosvětová televize Internacia televido [1].

Počet mluvčích je někdy odhadován na dva miliony, z toho asi pro dva tisíce je esperanto rodným jazykem (World Almanac). Ziko Marcus Sikosek tento odhad označil za nadsazený, vycházeje z porovnání s reálnými počty mluvčích v Kolíně nad Rýnem a počty členů esperantských organizací. (Sikosek 2003). Jiné odhady udávají skromnější čísla, obvykle mezi statisícem a miliónem. Nepřesnosti v odhadech plynou především z faktu, že počet uživatelů kteréhokoliv mezinárodního pomocného jazyka je obecně obtížné zjistit, protože např. sčítáním lidu se ve většině zemí světa zjišťuje pouze mateřský jazyk obyvatel a nikoliv i jejich další jazykové znalosti.

[editovat] Historie

Snahy o prosazení esperanta jako univerzálního jazyka se setkávaly s pozitivní odezvou: Petice ve prospěch esperanta adresované Spojeným národům podepsalo přes 80 milionů lidí (v Česku (resp. Československu) např. Jaroslav Heyrovský), Valné shromáždění UNESCO přijalo podobnou rezoluci v Montevideu dne 10. prosince 1954.

Sbor sovětských filologů došel k závěru, že esperanto je dokonalý jazyk, a že jsou reálné možnosti, aby v dohledné době se stalo druhým jazykem pro každého. K esperantu se hlásila i rada předsedů Polské akademie věd, 68. světového sjezdu esperanta v Budapešti v r. 1983 se zúčastnilo přes 5 000 lidí z 60 národů.

Že žádný ze vzletných cílů nedošel naplnění, je možné (mimo jiné) přisuzovat především kulturní a technologické dominanci Velké Británie a Spojených států amerických, díky níž se prosadila angličtina jako hlavní dorozumívací jazyk většiny mezinárodních aktivit.

[editovat] Oficiální status

Esperanto není oficiálním jazykem žádné země, ačkoliv na počátku 20. století existovaly plány na ustanovení Neutrálního Moresnetu jako vůbec prvního esperantského státu a na krátce existujícím umělém ostrově Rose Island existoval v roce 1968 mikronárod, který používal esperanto jako svůj oficiální jazyk. Esperanto nicméně slouží jako oficiální pracovní jazyk pro několik (většinou esperantských) neziskových organizací.

Světový esperantský svaz (Universala Esperanto-Asocio) je nestátní organizace UNESCO (kategorie B).

[editovat] Přínosy

Výuka esperanta jako prvního cizího jazyka usnadňuje učení dalších jazyků – skupina studentů, která se učila rok esperanto a poté tři roky francouzštinu, měla lepší výsledky než kontrolní skupina, která se učila francouzštinu celé čtyři roky (Williams 1965). Podobné výsledky byly získány, i když byla druhým jazykem japonština nebo při zkrácení doby experimentu na polovinu.

[editovat] Zdroje

• Williams, N. (1965) 'A language teaching experiment', Canadian Modern Language Review 22.1: 26-28
• Sikosek, Ziko M. Esperanto Sen Mitoj („Esperanto bez mýtů“). Druhé vydání. Antwerp: Flandra Esperanto-Ligo, 2003.

[editovat] Podívejte se také na

• Nejdůležitější esperantské organizace
• Světová turistická konference 1980
• Esperantská akademie
• Andreo Cseh
• Antoni Grabowski
• Carlo Bourlet
• Esperantská literatura
• Seznam esperantských časopisů
• Dějiny esperanta
• Lingvistika
• Hippolyte Sébert
• Struktura esperanta
• Esperantské předpony a přípony
• Umělý jazyk
• Esperantští rodilí mluvčí

[editovat] Externí odkazy

• Nejdůležitější odkazy k Esperantu (česky)
• Český esperantský svaz
• Česká esperantská mládež