Jaroslav Vrchlický
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, (17. února 1853, Louny – 9. září 1912, Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.
Obsah |
[editovat] Život
Pocházel z Loun, jeho otec byl kupec. Dětství strávil v Ovčárech u Kolína. Gymnázium studoval ve Slaném (od r. 1862), Praze a Klatovech, po jeho ukončení (1872) studoval, na přání rodičů, bohosloveckou fakultu. Již v r. 1873 přestoupil na filozofickou fakultu v Praze. Studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal.
Na studiích se seznámil s Winterem, Sládkem a Jiráskem a spolu založili skupinu lumírovců (Jirásek záhy přešel k ruchovcům).
Od roku 1875 působil jako vychovatel a tajemník hraběcí rodiny v Itálii.
Po svém návratu půsbil jako učitel a r. 1877 byl jmenován tajemníkem na české technice, později se stal profesorem moderních věd a získal čestný doktorát.
Roku 1879 se oženil s Lidmilou Podlipskou, s níž projel téměř celou Evropu.
V roce 1901 ho, spolu s Antonínem Dvořákem, císař jmenoval členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni, zde vystupoval a obhajoval požadavek všeobecného hlasovacího práva. Jako člověk byl nesmírně činný, mj. byl členem Královské akademie v Padově, člen tovaryšstva polského v Paříži a samozřejmě čestným občanem mnoha českých měst. Na universitě přednášel literaturu, byl jedním z prvních členů České akademie věd.
[editovat] Dílo
Jeho dílo obsahuje přes 200 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her.
Jeho sbírky a dramata jsou poměrně čtivá. Vrchlický se snažil dokázat, že čeština může vyjádřit všechno, ono to skutečně lze, ale někdy tyto tvary působí podivně a nehezky.
Pozdější generací (generace 90. let 19. století) byl velmi kritizován až odsuzován. Proti jeho dílu vystoupil například i Tomáš Garrigue Masaryk a F. X. Šalda. Další generace básníků (Dyk, Blatný, Rilke, Seifert) si uvědomila sílu jeho díla a nyní bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších českých básníků.
Vrchlický svým dílem připravil půdu pro symbolismus. Cílem jeho díla bylo vytvořit poezii, která by se vyrovnala evropskému básnictví a ztělesňovala harmonický ideál člověka. Zabýval se historickými náměty, především vývojem lidstva. Pokoušel se o sbírky zachycující vývoj lidstva. Vycházel z Legendy věků od V. Huga. Při tomto mapování historie nacházel největší inspiraci v antice.
[editovat] Básnické sbírky
Lyrika
- Z hlubin
- Dědictví Tantalovo
- Brevíř moderního člověka
- Eklogy a písně – osobní lyrika
- Poutí k Eldorádu – milostná a přírodní lyrika
- Dojmy a rozmary – láska k ženě, přírodě a lidem
- Hudba v duši
- Moje sonáta
- Zlatý prach
- Okna v bouři – Psáno v krizi, jednak v tuto dobu (90. léta) probíhal spor s Ruchovci a jednak procházel manželskou krizí.
- Meč Damoklův – psáno ve stejné době jako Okna v Bouři
- Písně poutníka – psáno ve stejné době jako Okna v Bouři
- Pavučiny – psáno ve stejné době jako Okna v bouři.
- Korálové ostrovy
- Strom života (Co tkví v kořenech)
- Co tkví v haluzích (Co zní v koruně)
- Má vlast – vlastenecká lyrika
- Mýty – zpracovává legendu o svatém Prokopovi.
- Sonety samotáře
- Démon láska
- Skvrny na slunci
- Píseň klasů – báseň, v níž klasy vypráví, o životě chudých venkovských lidí. Popisuje zde jejich práci na poli.
- Modlitba na Řípu – v této básni se sedláci modlí k dědu Čechu, aby dal otcům sílu a dětem dobrý život a aby svatý Jiří ochránil českou zemi.
Epika
- Duch a svět – kolísání mezi optimismem a pesimismem. dává zde do souvislosti umění a a rozum, Starověké řecko je symbolem optimismu. Volá po harmonii s přírodou. Věří v lidské poznání a sílu rozumu.
- Zlomky epopeje – cyklus epických nebo lyricko epických básní
- Nové zlomky epopeje
- Kytka balad
- Fresky a gobelíny
- Selské balady – jedná se o sociální baladu na téma skutečných událostí. z přelomu 17.a 18. stol. (hrabě Breda). Zachycují lidovou bouři. Vrchlický zachycuje především mezní okamžiky. Idea tohoto díla spočívá v myšlence, že člověk nikdy nesmí vzdát svůj boj. Člověk musí stát za svými názory. Ze sbírky vyplývá, že každé zlo musí být potrestáno. Chce vzbudit národ k boji za svá práva.
Sbírky reagující na politiku
- Panteon
- Hlasy v poušti
[editovat] Próza
Jeho povídky jsou ironické a sentimentální.
- Barevné střepy – román, obsahuje mnoho autobiografických prvků
- Loutky
- Povídky ironické a sentimentální
[editovat] Divadelní hry
Jeho divadelní hry byly psány pro Národní divadlo
Trilogie
-
- Drahomíra
- Bratři
- Knížata
- V sudu Diogenově
- Soud lásky
- Noc na Karlštejně – komedie z českého prostředí, postava Karla IV. Vrchlický zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy. Tato informace mezi lidmi zdomácněla, ale není pravdivá. Dílo bylo zfilmováno.
- Smrt Odyssea
- Hippodamie – trilogie, zhudebnil ji Zdeněk Fibich
-
- Námluvy Pelopovy (1890)
- Smír Tantalův (1891)
- Smrt Hippodamie (1891)
- Svatá Ludmila
[editovat] Literární kritika
- Básnické profily francouzské
- O poezii Jana Nerudy
- Poezie francouzská nové doby
Dále se nám zachovala korespondence s jeho ženou L. Podlipskou, z dob jeho pobytu v Itálii. Vede zde filosofické a literární úvahy. Uveřejněna byla až po jeho smrti, nyní je vydávána jako literární dílo.
Mimo to se zachovala celá řada článků v mnoha časopisech (Máj, Česká revue, Světozor, ...)
[editovat] Překlady
Jeho překlady jsou jedny z nejlepších. Překládal z 18 národních literatur (nejvíce z francouzštiny, italštiny a španělštiny) především poezii a to jak klasickou tak moderní. (Victor Hugo, Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Schiller, William Shakespeare,Charles Baudelaire, Walt Whitman ...). Lze o něm říci, že si k překladům vybíral náročná a kvalitní díla (Faust, Božská komedie, Květy zla, Poe, Rimbaud, V. Hugo, překládal i Tři mušketýry, Andersenovy pohádky, ...).
[editovat] Ukázka z díla
Za trochu lásky (Okna v bouři)
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu, ale v duši věčný máj,
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy,
šel pouští a měl v srdci perly rosy,
za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, co zpívá u dveří a prosí.
