Jaromír Krejcar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Devětsil (1920–30)

zakladatelé: Adolf Hoffmeister Jaroslav Seifert Karel Teige Vladislav Vančura vůdčí osobnosti: Vítězslav Nezval Jaroslav Seifert Karel Teige architekti: Jaroslav Fragner Jan Gillar Josef Havlíček Karel Honzík Josef Chochol Jaromír Krejcar Evžen Linhart Pavel Smetana básníci: Konstantin Biebl František Halas Jindřich Hořejší Jiří Wolker divadelníci, herci: Jiří Voskovec Jan Werich hudebníci: Jaroslav Ježek režiséři: Emil František Burian Jiří Frejka Jindřich Honzl Vladislav Vančura spisovatelé: Julius Fučík Karel Konrád Vladislav Vančura výtvarníci: Adolf Hoffmeister Otakar Mrkvička František Muzika Jindřich Štyrský Toyen fotograf: Jaroslav Rössler kritici, teoretici, vědci: Jiří Frejka Julius Fučík Jindřich Štyrský Karel Teige Bedřich Václavek

Jaromír Krejcar (25. července 1895 Hundsheim – 5. října 1950 Londýn) byl architekt, návrhář nábytku, výtvarník, vysokoškolský profesor, vydavatel a teoretik. S ženou Milenou Jesenskou měli dceru „Honzu“.

Vyučil se zedníkem, vystudoval pražskou Průmyslovou školu stavební, pracoval jako stavbyvedoucí a vystudoval architekturu u profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění (AVU, 1918–21). Po dvou letech u Josefa Gočára se v roce 1923 osamostatnil.

Od 20. let minulého století rozhodný zastupitel funkcionalismu a purismu proti tehdy stále ještě přežívajícímu historismu a dekorativismu. Reprezentoval Bauhaus v Československu. Zakladatel Klubu za novou Prahu, člen Sdružení architektů, Levé fronty, Svazu socialistických architektů a Devětsilu (1922).

Okouzlen komunismem krátce pracoval v Moskvě (1934–35), vzápětí se rozčarován vrátil a ukočil kontakty s levicí kolem Karla Teigeho.

V roce 1937 získal dvě Velké ceny a Zlatou medaili za architekturu na mezinárodní výstavě v Paříži. Jeho československý pavilon (spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a L. Sutnarem) reprezentoval jednu z nejvyspělejších průmyslových zemí světa. Jedna z prvních staveb avantgardní architektury – ocel, sklo, světlo – vznikající těsně před válkou, na kterou navázal až high-tech v 60. letech minulého století.

V prvním válečném exilu žil a pracoval v Londýně. Krátce profesorem (1946–48) na VUT v Brně. Opět odešel do exilu po puči v únoru 1948 a vyučoval na tamější renomované škole architektury Architectural Association (AA), než zemřel.

[editovat] Dílo

Stavby

• vila Vladimíra Vančury, Zbraslav u Prahy, 1923
• činžovní dům, Domažlická ul., Praha-Žižkov, 1923–24, spolu s Kamilem Roškotem
• Olympic, obchodní, kancelářský a bytový dům, Spálená čp. 75, Praha, 1924–27
• vila, Nad olšinami 4, Praha-Strašnice, 1926
• Gibiánova vila, Charlese de Gaulla 2, Praha-Bubeneč, 1927–29
• Jednota soukromých úředníků, kancelářský dům, Praha-Vinohrady, 1930–31 (projekt 1927)
• sanatorium Machnáč, Trenčianské Teplice, 1929–32
• Strakonice, regulační plán, 1930
• projekt přestavby pražské dopravní sítě, 1931, spolu s J. Špalkem
• Československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě, Paříž, 1937, spolu se Z. Kejřem, B. Soumarem a L. Sutnarem
• rodinný dům, Nad koupadly, Praha-Hodkovičky, 1939

Projekty a návrhy

• velkotržnice, Praha-Žižkov, 1921
• studentské koleje, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1923
• Úrazová dělnická pojišťovna, Praha, 1924
• Akademické náměstí, soutěžní návrh, Brno, 1925
• vládního centrum na Letné, Praha, 1928
• stadióny v Braníku a na Letné, Praha
• léčebný dům, Karlovy Vary, soutěžní návrh, 1930
• komplex škol, soutěžní návrh, Praha-Dejvice, 1931
• léčebný dům, soutěžní návrh, Poděbrady, 1931
• sanatorium, Starý Smokovec, 1932
• sanatorium, Vyšné Hágy, 1932

[editovat] Externí odkazy

• Heslo v publikaci Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století