Poezie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Poezie (z řeckého poiésis - tvorba) je básnictví. Poezie je vedle prózy a dramatu základním druhem literatury.

Jedná se o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků (rým, rytmus, metrum, obraznost nebo symbolika).

Ve starověku toto slovo znamenalo veškerou literární tvorbu, někdy v období klasicismu získal tento termín nový význam, který označoval dobré dílo - bez ohledu na to, zda bylo psáno rýmem, či nikoli. Teprve později získal tento termín dnešní význam.

Dnes nepovažujeme za poezii všechna díla, která splňují popsané znaky (např. rituální texty, středověké vědecké texty, některá staroasijská díla, reklamní slogany atp.). Zrovna tak ale existují díla, která nesplňují některé, nebo dokonce i žádné tyto znaky, přesto jsou označována jako poezie - jedná se především o báseň v próze.

Přívlastek „poetický“ není jen synonymum pro básnický, ale označuje rovněž povznášející náladu, synonymum pro romantický atd.

[editovat] Vývoj

Do středověku neexistovalo prakticky dílo psané jinou než veršovanou formou, teprve s rozvojem vzdělanosti se začal rozvoj prózy, který vedl k oslabení poezie. Přesto až do 18. století byla poezie převažujícím žánrem a teprve ve století 19. se poměr mezi poezií a prózou vyrovnal a ve 20. století získala próza převahu.
Za první poezii lze považovat staré sumerské básně. Za další významnou poetickou tvorbu lze považovat řeckou a později i latinskou literaturu. Kořeny a vývoj dnešní poezie lze hledat až ve středověké literatuře, kdy se rozvíjela především především epika ve formě rytířských románů, kronik, tato témata po vynálezu knihtisku postupně začala přebírat próza a v dnešní době v poezii jednoznačně převažuje lyrika.