Markéta Babenberská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Markéta Babenberská (něm. Margarete von Babenberg; 1204/1205 – 29. října 1266) byla první manželkou Přemysla Otakara II. a českou královnou.

Markétin první manžel si měl původně brát Anežku Českou, její otec Leopold IV. ale vyjednal, aby si patnáctiletý Jindřich vzal jeho pětadvacetiletou dceru Markétu. Manželství nebylo šťastné, ale narodil se z něj syn. Po Jindřichově smrti se uchýlila do kláštera a na politickou scénu se vrací jako dědička Babenberků, když zemřel i její bratr, vévoda Bedřich II. Bojovný (1246). O babenberské dědictví bojovala se svou neteří Gertrudou, která se po smrti Vladislava Přemyslovce (1247) vdala za Heřmana Bádenského, ale ten umírá roku 1250 a v Rakousku nastalo bezvládí. Rakouská šlechta si za vládce zvolila českého prince Přemysla (1251) a ten své nároky potvrdil 11. února 1252 sňatkem s jednou z dědiček – Markétou.

Nerovné manželství bylo vděčným terčem ironických poznámek a příkladem sňatku z rozumu. I Přemyslovy nevěry probíhaly s tichým Markétiným souhlasem. Český král nejspíš od začátku počítal s rozvodem, proto během jeho manželství s Markétou nedošlo ke korunovaci (rozvod by byl v tom případě složitější). Roku 1260 požádal Přemysl o nástupnictví pro svého nemanželského syna Mikuláše. Papež Alexandr IV. odmítl a Otakar tak ze svého rozvodu (z důvodu Markétiny neplodnosti) udělal věc státnickou. Markéta prokazatelně na rozvodu spolupracovala. 18. října 1261: „Královna Markéta odjela z Prahy, z jakých příčin, Bůh ví,“ uvádí se v Druhém pokračování Kosmovy kroniky. Důvod byl ovšem zřejmý, neboť: "25. října pojal kníže království českého za manželku Kunhutu, dceru Rostislava.

Markéta zemřela na hradě Krumlově a dožila ve velkorysém ústraní.