Sopwith 7F.1 Snipe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sopwith 7F.1 Snipe
Typ:	stíhací
Výrobce:	Sopwith Aviation Company
Konstruktér:	Herbert Smith
Zaveden:	1918
Vyřazen:	1926
Hlavní uživatel:	Royal Air Force
Výroba:	1918-1919
Vyrobeno:	<500

Sopwith 7F.1 Snipe byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun vyráběný firmou Sopwith Aviation Company a používaný v 1. světové válce i po ní. Pravděpodobně se jednalo o poslední typ stíhacího letounu, který byl vyvinut státy Trojdohody před koncem války.

Obsah 1 Historie 2 Ve službách států 3 Nasazen u jednotek 4 Specifikace 4.1 Technické údaje 4.2 Výkony 4.3 Výzbroj 5 Externí odkazy

[editovat] Historie

Snipe (Sluka) navrhl Herbert Smith, hlavní konstruktér firmy Sopwith Aviation Company v roce 1917. Byl určen k tomu, aby nahradil dosud nejúspěšnější stíhací letoun této firmy - slavný Sopwith Camel, který se nesmazatelně zapsal do dějin Velké války od okamžiku, kdy byl v květnu 1917 přidělen k jednotkám na frontě. Snipe se začal vyrábět v roce 1918 a první objednávka britské admirality činila úctyhodných 4500 strojů. Ještě v tomtéž roce se Snipe dostal na frontu - nejdříve ke 43. peruti RAF. Tento typ také obdržely australské letky AFC a krátce po válce i kanadské CAF kde sloužil do roku 1923.

Konstrukce nového stíhače umožnila pilotům, ve srovnání s Camely, větší rozhled. Byl také docela dobře manévrovatelný a snadněji se pilotoval takže přistání nebo start už nebyly otázkou mistrovského umu pilota. I jeho stoupavost byla lepší než u jeho předchůdce. Díky ní se mohl směle utkávat v bojích s nejnověšími německými stíhačkami. Během války i po ní získal mnoho dalších vylepšení. Snipe byl poháněn rotačním motorem Bentley BR.2 a jeho původ ze staršího letounu Camel byl zřetelný v ne příliš velkých výkonech. Snipe dosahoval maximální rychlosti 195 km/h (Camel 183 km/h) a doletu přibližně 3 hod. Jeho výzbroj tvořily dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm a byl také schopen unést, podobně jako Camel, čtyři 25 kg bomby.

Sopwith 7F.1 Snipe se dostal na frontu nejprve ke 43. peruti RAF a v krátkém čase své služby na konci války prokázal své kvality během nejrůznějších bojových úkolů. V historii Sluky pravděpodobně zůstane památný den 27. října 1918 kdy se major William Barker, kanadské eso 201. stíhací perutě, setkal se skupinou nepřátelských Fokkerů D.VII. Barker zcela osamocen zaútočil a čtyři nepřátelské letouny poslal k zemi (pravděpodobně i šest), zbývající zahnal na ústup. K přistání jej donutilo jen těžké zranění, které v boji utrpěl. Připsal si tak na své konto 53 setřelů. Jeho bojem poznamenaný Snipe se stal později obdivovaným exponátem a celonárodní pýchou a Barker sám byl za tento hrdinský čin vyznamenán křížem královny Viktorie.

Snipe během své krátké válečné kariéry získal mnoho vítězství. V roce 1919 se také zůčastnil bojů na straně bělogvardějců v ruské občanské válce proti bolševické Rudé armádě. Několik letounů RAF bolševici ukořistili a následně zapojili zpět do bojů na své straně. Výroba letounu Sopwith 7F.1 Snipe skončila v roce 1919, když bylo vyrobeno méně než 500 kusů. Od začátku roku 1920 byl postupně vyřazován ze služby RAF a definitivně svoji službu ukončil v roce 1926.

[editovat] Ve službách států

• Austrálie (AFC)
• Kanada (CAF)
• Velká Británie (RFC, RAF)

[editovat] Nasazen u jednotek

• Royal Flying Corps / Royal Air Force
  • 23. peruť
  • 25. peruť
  • 29. peruť
  • 43. peruť
  • 70. peruť
  • 78. peruť
  • 87. peruť
  • 201. peruť
  • 208. peruť
• Australian Flying Corps
  • 4. peruť
  • 8. peruť
• Canadian Air Force
  • 1. peruť

[editovat] Specifikace

[editovat] Technické údaje

• Posádka: 1 pilot
• Délka: 5,84 m
• Rozpětí: 9,47 m
• Výška: 2,9 m
• Plocha křídel: 25,46 m²
• Plošné zatížení: kg/m²
• Prázdná hmotnost: 590 kg
• Vzletová hmotnost : 955 kg
• Pohonná jednotka: 1x rotační motor Bentley BR.2
• Výkon pohonné jednotky: 230 k (172 kW)

[editovat] Výkony

• Maximální rychlost: 195 km/h ve výšce 3050 m
• Dolet: 3 hod
• Dostup: 6100 m
• Stoupavost: 3000 m / 9 min a 25 s
• Poměr výkon/hmotnost: kW/kg

[editovat] Výzbroj

• 2x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
• až 100 kg bomb

[editovat] Externí odkazy

• Detailní fotky letounu Sopwith 7F.1 Snipe Williama Barkera

Britské vojenské letouny první světové války
Stíhací letouny
Armstrong Whitworth F.K.12 | Beardmore W.B.III | Bristol F.2 Fighter | Bristol Scout | Airco D.H.2 | Airco D.H.5 | Nieuport Nighthawk | R.A.F. B.E.12 | R.A.F. F.E.2 | R.A.F. F.E.8 | R.A.F. S.E.5 | Sopwith Baby | Sopwith Camel | Sopwith Dolphin | Sopwith Pup | Sopwith Snipe | Sopwith Triplane | Supermarine N.1B Baby | Vickers F.B.5 Gunbus
Bombardovací letouny
Airco D.H.4 | Airco D.H.9 | Airco D.H.10 Amiens | Bristol Braemar | Handley Page Type O | Handley Page V/1500 | Short Bomber | Vickers Vimy
Námořní bombardovací letouny	Bitevní letouny
Blackburn Blackburd | Short Folder | Short S.166 | Short S.184 | Short Shirl | Sopwith Cuckoo	Short S.81 | Sopwith Salamander
Průzkumné letouny	Námořní průzkumné letouny
Avro 504 | R.A.F. B.E.2 | R.A.F. R.E.8 | Sopwith 1½ Strutter | Sopwith Tabloid | Vickers F.B.5 Gunbus | Vickers F.B.9	Felixstowe-Porte F.2A | Felixstove-Porte F.3 | Fairey 127 (N.9)
Prototypy a experimentální letouny
A.D. Type 1000 | Armstrong Whitworth F.K.10 | Avro 523 Pike | Beardmore W.B.IV | Bristol M.R.1 | Bristol T.T.A. | Port Victoria P.V.7 | Port Victoria P.V.8 | R.A.F. N.E.1 | Sopwith L.R.T.Tr. | Supermarine P.B.31E Nighthawk | Vickers F.B.7 | Wight 187 | Wight Quadruplane