Airco D.H.2
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Airco D.H.2 | |
Typ letadla | stíhací |
Výrobce | Airco |
Výroba od - do | 1916 |
Nasazení v letectvu | Velká Británie |
Délka | 7,68 m |
Rozpětí křídel | 8,61 m |
Výška | 2,91 m |
Plocha křídel | 23,13 m² |
Max. vzletová hmotnost | prázdná 428 kg max. vzletová 654 kg |
Dolet | 400 km |
Dostup | 4265 m |
Stoupavost | 2,77 m/s |
Maximální rychlost | 150 km/h |
Motory | rotační Gnome Monosoupape 100 k (75 kW) později Le Rhône 110 k (82 kW) |
Počet vyrobených kusů | |
Výzbroj | 1x kulomet Lewis ráže 7.7 mm |
Zvláštní výbava |
Airco D.H.2 byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun vyráběný firmou Airco a používaný během 1. světové války.
[editovat] Historie
Konstruktérem D.H.2 byl G. de Havilland, který při vývoji koncepčně navázal na letoun s tlačnou vrtulí F.E.2. Relativně malý letoun poháněl francouzský rotační sedmiválec Gnome Monosoupape (Jednoventilový), pilot byl vyzbrojen jedním kulometem Lewis s bubnovým zásobníkem, stavitelným na třech pozicích v kokpitu . U prvních letounů byl pohyblivý, což mělo za důsledek obtížné zaměřování, takže ho nakonec výrobce na žádost pilotů upevňoval vpředu uprostřed, nad nosem trupové gondoly. Díky tomu se také prováděla snadnější výměna zásobníků, další munice byla upevněna na bocích trupu.
Vývoj této nové a dlouho potřebné stíhačky začal v roce 1915 a první let prototypu se uskutečnil 1. června. Na frontu se dostal v únoru 1916 právě v nejvyšší čas, aby pomohl zlomit nadvládu německých Fokkerů E.III ve vzdušném bojišti na počátku války. D.H.2 se projevil jako výrazně obratnější letoun než tehdejší Fokkerovy vládci nebes, nadšení z nového letounu však poměrně brzy opadlo. Letoun se snadno dostával do vývrtky, otevřený kokpit dostatečně nechránil před proudícím mrazivým vzduchem v zimních měsících, motoru se utrhávaly válce a nedaly se regulovat otáčky, takže neustále běžel na plný výkon. Kvůli tomu nebylo možné ovládat rychlost letounu což působilo problémy zejména při přistání. Motory způsobily i dvě smrtelné nehody, když se za letu utrhly válce, které poškodily konstrukci motorového lože. Pozdější stroje byly proto vybavovány motory Le Rhône s výkonem 110 k (82 kW).
Jako prví jednotka byla těmito stroji vybavena 24. peruť RFC, které velel Lanoe Hawker - nositel Viktoriina kříže (Victoria Cross). Když se poprvé utkal s Fokkerem E.III, v německém letounu neseděl nikdo menší než německé stíhací eso Max Immelmann - souboj skončil tím, že byl Immelmann se svým Fokkerem zahnán střemhlavým letem na ústup. Slavným dnem byl 1. červenec 1916, kdy major Lionel Rees sám zaútočil na formaci deseti německých dvoumístných letadel, dvě z nich sestřelil a ostatní zahnal. Typem D.H.2 bylo vybaveno celkem 6 perutí RFC.
Němci však na frontu brzy začali posílat nové typy dvouplošných Albatrosů a Halberstadtů. D.H.2 začínal být nedostačujícím a letky s těmito letouny trpěly čím dál většími ztrátami. V listopadu 1916 byl se svým D.H.2 sestřelen i sám Hawker, jeho pokořitelem byl budoucí nejúspěšnější německý stíhací pilot Manfred von Richthofen na novém Albatrosu. V následujícím období byly D.H.2 nahrazovány modernějšími typy britských dvouplošníků.
[editovat] Ve službách států
- Velká Británie (RFC)
[editovat] Podívejte se také na
- Airco (Aircraft Manufacturing Company)
Britské vojenské letouny první světové války | ||
---|---|---|
Stíhací letouny | ||
Armstrong Whitworth F.K.12 | Beardmore W.B.III | Bristol F.2 Fighter | Bristol Scout | Airco D.H.2 | Airco D.H.5 | Nieuport Nighthawk | R.A.F. B.E.12 | R.A.F. F.E.2 | R.A.F. F.E.8 | R.A.F. S.E.5 | Sopwith Baby | Sopwith Camel | Sopwith Dolphin | Sopwith Pup | Sopwith Snipe | Sopwith Triplane | Supermarine N.1B Baby | Vickers F.B.5 Gunbus | ||
Bombardovací letouny | ||
Airco D.H.4 | Airco D.H.9 | Airco D.H.10 Amiens | Bristol Braemar | Handley Page Type O | Handley Page V/1500 | Short Bomber | Vickers Vimy | ||
Námořní bombardovací letouny | Bitevní letouny | |
Blackburn Blackburd | Short Folder | Short S.166 | Short S.184 | Short Shirl | Sopwith Cuckoo | Short S.81 | Sopwith Salamander | |
Průzkumné letouny | Námořní průzkumné letouny | |
Avro 504 | R.A.F. B.E.2 | R.A.F. R.E.8 | Sopwith 1½ Strutter | Sopwith Tabloid | Vickers F.B.5 Gunbus | Vickers F.B.9 | Felixstowe-Porte F.2A | Felixstove-Porte F.3 | Fairey 127 (N.9) | |
Prototypy a experimentální letouny | ||
A.D. Type 1000 | Armstrong Whitworth F.K.10 | Avro 523 Pike | Beardmore W.B.IV | Bristol M.R.1 | Bristol T.T.A. | Port Victoria P.V.7 | Port Victoria P.V.8 | R.A.F. N.E.1 | Sopwith L.R.T.Tr. | Supermarine P.B.31E Nighthawk | Vickers F.B.7 | Wight 187 | Wight Quadruplane |