Buňka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů (netýká se na pomezí živého a neživého světa balancujících nebuněčných virů, viroidů a virusoidů). Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné (např. bakterie), jiné organismy tak jako třeba člověk jsou mnohobuněčné a jejich těla se skládají z obrovského počtu velmi specializovaných buněk.
Podle Buněčné teorie, kterou v roce 1838 zavedli botanik Matthias Jakob Schleiden a fyziolog Theodor Schwann a která je dodnes základním nosným pilířem cytologie (buněčné biologie) a vlastně moderní biologie vůbec, je každý organismus z buněk přímo složen nebo na jiných buňkách existenšně závislý (viry), žádná buňka nemůže vzniknout jinak než zase z buňky a mateřská buňka předává dceřinné buňce potřebnou děděnou informaci k reprodukci sebe sama i ke své funkci.
Rozlišujeme dva základní, různě vnitřně uspořádané a různě fylogeneticky pokročilé typy buněk - prokaryotické a eukaryotické.
Obsah |
[editovat] Prokaryotická buňka
- Podrobnější informace naleznete v článku Prokaryotanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Prokaryota, z řeckého pro (před)a karyon (jádro), je označení pro evolučně velmi staré organismy, možná nejstarší buněčné organismy vůbec. Do prokaryot jsou řazeny Bakterie a Archea. Jsou jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie. Prokaryotická buňka je podstatně jednodušší a menší než buňka eukaryot.
- je haploidní, vlákno DNA není membránou odděleno od cytoplazmy
- může obsahovat plazmidy
- s výjimkou jednoduchých váčků nemá vnitřní systém membrán členící buňku
- má prokaryotický typ ribozómů (70S)
- má-li bičík, tak prokaryotického (bakteriálního) typu
- má buněčnou stěnu obsahující peptidoglykan
- nevytváří mnohobuněčné organismy, nanejvýše kolonie
[editovat] Specializované buňky Prokaryot:
- heterocyty - Jsou specializované tlustostěnné buňky některých sinic, ve kterých může probíhat anaerobní fixace dusíku.
[editovat] Eukaryotická buňka
- Podrobnější informace naleznete v článku Eukaryotanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Tento typ buněk mají veškeré organismy náležející do nadříše:Eukaryota tedy veškeří prvoci, živočichové, rostliny i houby. Nicméně, jejich buňky se mezi sebou navzájem ještě dále liší. Eukaryotické buňky jsou oproti prokaryotickým buňkám evolučně vyspělejší, jejich složitější vnitřní strukturace jim umožňuje stavbu a výživu výrazně větších buněk a je také předpokladem pro mezibuněčnou spolupráci potřebnou u mnohobuněčných organizmů.
[editovat] Rysy, kterými se eukaryotická buňka vyznačuje
- Podrobnější informace naleznete v článku Buněčné organely a strukturynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
- Jádro (-karyon, dává eukarotám jejich název) je vždy přítomné. Je ohraničeno dvojitou membránou a uvnitř je uchovávána genetická informace ve formě DNA.
- Eukaryotická buňka je obvykle výrazně větší než buňka prokaryotická
- Endoplazmatické retikulum, golgiho komplex (GA), vakuoly a ostatní endozomální struktury, vytváří vnitřní systém membrán, kterým je buňka dále členěna a umožňuje jí lepší organizaci složitějších životních pochodů.
- Semiautonomní organely jsou organely, které zřejmě vznikly symbiotickou fúzí s původní buňkou, proto jsou odděleny od okolní cytoplazmy dvěma membránami. Udílí jí nové schopnosti, které jsou pak nezbytné pro život vícebuněčných organizmů. Mitochondrie jsou přítomny ve všech živých buňkách a dávají eukaryotám schopnost získávat energii dýcháním, plastidy se vyskytují jen u některých eukaryot (zvláště u rostlin, pro něž jsou zásadní) a některé jejich typy (jmenovitě chloroplasty umožňují rostlinám fotosyntézu).
- Cytoskelet tvořený aktinovými mikrofilamenty(mikrovlákny) a mikrotubuly udržuje její tvar a tvoří „kolejnice“ pro cílený pohyb čehokoliv uvnitř buněk.
- Má-li bičíky nebo brvy, jsou eukaryotického typu
- Má eukaryotický typ ribozómů (80S)
[editovat] Srovnání rostlinné a živočišné buňky
[editovat] Specializované buňky Eukaryot:
[editovat] Buněčná Fyziologie
[editovat] Buněčné dělení
- Podrobnější informace naleznete v článku [[]]naleznete v článcích Buněčné dělení a Buněčný cyklusnaleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Buněčné dělení představuje část buněčného cyklu, během kterého se rodičovská buňka rozdělí na dceřiné buňky. Obvykle mu předchází dělení buněčného jádra (u Eukaryot).
[editovat] Buněčný růst
- Podrobnější informace naleznete v článku Buněčný růstnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Diferenciace a specializace buněk
- Podrobnější informace naleznete v článku Buněčná diferenciacenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
A další informace viz totipotence
[editovat] Buněčný metabolismus
[editovat] Syntéza bílkovin
- Podrobnější informace naleznete v článku Proteosyntézanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
A další informace viz Transkripce (proteosyntéza) - translace
[editovat] Speciální funkce
[editovat] Související články
- Cytologie (+ cytogenetika - mikrobiologie))
- Biotechnologie (Rostlinné biotechnologie - rostlinné explantáty)
- Čistá kultura (Živná půda - Buněčná linie)
- Tkáň
- Pletivo
[editovat] Externí odkazy
