Buněčné jádro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

schéma buněčného jádra v interfázi (mimo buněčné dělení)

Jádro (Buněčné jádro; Nucleus, karyon - v překladu z řečtiny: jádro nebo oříšek) je organela eukaryotických buněk, v níž se skrývá většina genetického materiálu buňky. Jde o nějvětší organelu (10-20 mikrometrů). Je ohraničena dvojitou jadernou membránou, v níž se nacházejí póry tvořené speciálními bílkovinami, které mají usnadnit a řídit transport specifických makromolekul, např. RNA. Z důvodu transportu mRNA k ribozómům a postranslační úpravy bílkovin je jádro napojeno na drsné endoplazmatické retikulum. Základní genetický materiál DNA je v jádru uložen v podobě komplexu jejího komplexu s pomocnými bíkovinami v tzv. chromatinu. V době buněčného dělení se chromatin organizuje do vyšších stupňů integrace a vytváří chromozómy, přičemž jádro dočasně zaniká. Krom chromatinu lze v jádře najít ještě jadérko, ribozomy a karyoplazmu.

[editovat] Počet jader v buňce

Ve většině buněk se obyčejně vyskytuje jen jedno jádro (případně dvě těsně před rozdělením). Objevují se však výjimky, většinou u protist nebo hub. Tyto výjimky mohou mít charakter mnohojaderných útvarů (vznikají tak, že se namnoží jádra i další organely, ale nedojde k rozdělení buňky), které mohou být různým způsobem strukturalizovány, ale nerozděleny.

Kromě těchto mnohojaderných útvarů ještě existují případy protist, které mají za normálního stavu dvě jádra. Ta mohou být buťo různě strukturované a plnit různé úkoly (viz macronucleus a micronucleus u trepky) nebo stejná (viz Lamblie střevní).

I u mnohobuněčných živočichů existují mnohojaderné buňky, například obrovské (až 100 μn) buňky osteoklasty, které odbourávají kostní hmotu, ale i jiné. Nádorově změněné buňky mohou mít také více jader.

Vlákna kosterního svalu (rhabdomyocyty) jsou rovněž mnohobuněčné útvary (syncytium), vzniklé splynutím buněk během zárodečného vývoje svalu.

Existují i buňky bezjaderné, takzvané neplnohodnotné, jako jsou červené krvinky savců, tedy i člověka.