Fokker E.III
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
|
| Ukořistěný Fokker E.III 210/16 za letu v Upavonu, Wiltshire | |
| Typ: | Stíhací letoun |
| Výrobce: | Fokker |
| Konstruktér: | Anthony Fokker |
| První let: | 1915 |
| Zaveden: | 1915 |
| Hlavní uživatel: | Německo Rakousko-Uhersko, Osmanská říše |
| Výroba: | 1915 - 1916 |
| Vyrobeno: | 249 (z toho 49 přestavěných E.II) |
Fokker E.III byl hlavní variantou německého jednoplošného stíhacího letounu první světové války Fokker Eindecker (Fokker Eendekker). Byl to první typ letounu, který byl na frontu dodáván v dostatečném počtu, aby mohly být vytvořeny specializované stíhací jednotky, Kampfeinsitzer Kommando (KEK), na počátku roku 1916 — předtím byly Eindeckery přidělovány po jednotlivých kusech frontovým jednotkám Feldflieger Abteilungen, které měly průzkumné úkoly. 10. srpna 1916 byla ustavena první německá Jagdstaffeln (stíhací peruť) a byla vyzbrojena Fokkery E.III.
E.III byl v zásadě E.II s novým, větším křídlem a dosáhl mnohem většího úspěchu. Poháněl ho stejný rotační motor Oberursel U.I o výkonu 100 k, ale měl větší nádrž na 81 litrů paliva, což mu umožnilo zůstat ve vzduchu o hodinu (2,5 hod) déle než E.II. Většina Fokkerů E.III byla vyzbrojena jedním synchronizovaným kulometem Spandau lMG 08 s 500 náboji v zásobníku, ale po neúspěchu Fokkeru E.IV s dvěma kulomety byly některé E.III vybaveny dvěma kulomety.
Podle údajů firmy Fokker bylo vyrobeno 249 kusů typu E.III, ale z nich 49 bylo přestavěno z Fokkerů E.II, které se ve Fokkerově továrně ve Schwerinu podrobovaly opravám.
E.III vstoupily do služby na západní frontě v prosinci 1915 a byly také dodávány Kaiserliche Marine (Německému císařskému námořnictvu) a Rakousko-Uherské armádě a námořnictvu. Turecko získalo dodávku 22 E.III, z nichž část byla umístěna v Beershebě v Palestině a část operovala v Mezopotámii během obležení Kut-al-Amary.
Obsah |
[editovat] Specifikace
[editovat] Technické údaje
- Posádka: 1 pilot
- Délka: 7,30 m
- Rozpětí: 9,52 m
- Výška: 2,89 m
- Plocha křídel: m²
- Plošné zatížení: kg/m²
- Prázdná hmotnost: 500 kg
- Vzletová hmotnost : 635 kg
- Pohonná jednotka: 1x devítiválcový, vzduchem chlazený, rotační motor Oberursel U.I
- Výkon pohonné jednotky: 75 kW (100 k)
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost: 134 km/h
- Dolet: 2 hod a 45 min
- Dostup: 3500 m
- Stoupavost: m/min
- Poměr výkon/hmotnost: kW/kg
[editovat] Výzbroj
- 1 nebo 2 synchronizované kulomety Spandau lMG 08 ráže 7,92 mm
[editovat] Uživatelé
 |
Tento článek o letectví je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
| Německé vojenské letouny první světové války | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Albatros D.I | Albatros D.II | Albatros D.III | Albatros D.V | Albatros W.4 | Dornier D.I | Fokker D.VII | Fokker D.VIII | Fokker Dr.I | Fokker E.I | Fokker E.III | Halberstadt D.II | Hnasa-Brandenburg KDW | Junkers D.I | Pfalz D.III | Pfalz D.XII | Siemens D.VI | Ursinus U-1 (Gotha WD.10) | ||
| Bombardovací letouny | ||
| AEG G.I (K.I) | AEG G.II | AEG G.III | AEG G.IV | AEG G.V | DFW R.I | Friedrichshafen G.III | Gotha G.II | Gotha G.V | Gotha G.VI | Linke-Hoffmann R.I | Linke-Hoffmann R.II | Siemens-Schuckert R.I | Zeppelin-Staaken VGO I | Zeppelin-Staaken VGO II | Zeppelin-Staaken R.IV | Zeppelin-Staaken R.VI | Zeppelin-Staaken R.XIV | ||
| Námořní bombardovací letouny | ||
| Dornier Rs.III | Dornier Rs.IV | Gotha WD.14 | Gotha WD.27 | Zeppelin-Staaken 831 L | Gotha WD.27 | ||
| Průzkumné letouny | ||
| Albatros B.I | Albatros C.I | Albatros C.V | Aviatik C.I | DFW C.V | Gotha LE.3 (A.I) | LFG Roland C.II Walfish | LVG B.I/B.II | Rumpler C.VII | Rumpler Taube | ||
| Námořní průzkumné letouny | ||
| Friedrichshafen FF.33e | Friedrichshafen FF.49c | Hansa-Brandenburg W.20 | Hansa-Brandenburg W.29 | LFG Roland V.19 BU | Oertz W.6 Flugschoner | ||
| Bitevní letouny | Prototypy a experimentální letouny | |
| Halberstadt CL.II | Hannover CL.II | Junkers J.I | Junkers CL.I | Albatros D.IV | Fokker V.8 | |
| Značení německých vojenských letadel první světové války | ||
