Władysław Reymont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Władysław Stanisław Reymont

Władysław Stanisław Reymont [vuadysuav staňisuav rejmont] (7. května 1867, Kobielo Wielkie u Radomi - 5. prosince 1925, Varšava) byl polský prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Česká vydání
4 Externí odkazy

[editovat] Život

Reymontův náhrobek ve Varšavě.

Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Rejment, se narodil roku 1867 (jméno si změnil na Reymont při svém literárním debutu, aby byl chráněn před problémy s ruskou cenzurou). Pocházel ze skrovných poměrů, byl synem venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnoti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívít Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko (Młoda Polska). Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni (Poznaňsko). Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA.

Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě svých prozaických prací sociální napětí v polské společnosti, která na přelomu 19. a 20. století bojovala o nové politické a společenské uspořádání. Jeho hlavními díly je čtyřdílná románová kronika Sedláci ze života polské vesnice na konci 19. století, komponovaná podle jednotlivých ročních období, a román Zaslíbená země, dramatický obraz průmyslové Lodže. V roce 1924 mu byla jako druhému polskému spisovateli (prvním byl Henryk Sienkiewicz) udělena Nobelova cena za literaturu „...za jeho velký národní epos Sedláci“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Władysław Stanisław Reymont zemřel roku 1925 ve Varšavě.

[editovat] Dílo

Ukázka z rukopisu Reymontova románu Sedláci.

Piełgrzymka do Jasnej Gory (1895, Pouť na Jasnou Goru), autorova prvotina napsaná na základě jeho znalosti Čenstochové, jakýsi protějšek Zolova románu Lourdy.
Komediantka (1896), román ze života umělců kočovných divadel, ve kterém se svobodomylná mladá hrdinka marně pokouší vytrhnout z maloměštáckého rodinného prostředí.
Fermenty (1897, Jitření), román, volné pokračování románu Komediantka.
Spotkanie 1897, Setkání), sbírka povídek, pochmurný obraz společenské periférie.
Lili (1897), novela z divadelního prostředí, které autor velmi dobře znal. Vypráví o lásce mladičké a půvabné herečky a bohatého zemana, o vztahu, v němž dívka ze strachu před poklidným životem na venkovském dvorci se vzdává opravdové lásky a vyhlídek na manželský život.
Tomek Baran (1897, Tomek Beran), vesnická povídka.
Sprawiedliwie (1899, Spravedlnost), román, který vypráví o tragedii mladého vesničana, z panské zvůle uvězněného, který ze stesku po rodině uprchne z vězení a kterého jeho matka do poslední chvíle brání před vesničany, záměrně vrchností poštvanými ve jménu panské spravedlnosti.
Ziemia obiecana (1899, Zaslíbená země), román, dramatický obraz průmyslové Lodže, světa bankéřů a továrníků, v němž jsou v kapitalistické konkurenci, vlčí morálce a v honbě za ziskem ničeny lidské city a skutečné mravní hodnoty. Naturalisticky vyprávěný příběh v duchu Émila Zoly se soustřeďuje na hrdiny z řad kapitalistů, nevšímá si příliš dělnictva a autor v něm líčí, jak investovaný polský, německý a židovksý kapitál přináší na jedné straně obrovské zisky a život v palácích a na druhé straně vede k zotročení venkovských lidí, ženoucích se do Lodže za výdělkem. Spolu s kapitalismem odsuzuje Reymont celou městskou civilizaci a zdroj zdravých národních sil vidí v rolnictvu, které však neidealizuje.
W jesienną noc(1900, Za podzimí noci), sbírka povídek.
Przed Świtem(1902, Před úsvitem), sbírka povídek.
Z pamiętnika (1903, Z památníku), sbírka povídek.
Chłopi (1904-1909, Sedláci), vrcholné autorovo dílo, čtyřdílná románová kronika, která Reymontovi zajistila světovou slávu. Jednotlivé díly se jmenují Jesień (1904, Podzim), Zima 1904, Wiosna (1906, Jaro) a Lato (1909, Léto). Autor ve své knize vytvořil všestranný, barvitý a dramatický obraz polské vesnice s jejími majetkovými, generačními i třídními spory. Život vesničanů je nerozlučně spjat s okolní přírodou a zarámován do ročních období s pravidelně se opakujícími polními i domácími pracemi, obřady, zvyky a obyčeji. První polovina románu je nabita dynamickým dějem, druhá je statičtější, pronikají do ní alegorické prvky, symbolismus, dekadentní sexualismus a solidaristické pojetí venkovského života (vesnice se přechodně sjednocuje v odporu proti šlechtickému velkostatku a německým kolonistům a také ve snaze o založení polské školy. Funkční využití nářečí ještě zvyšuje bohatství, pestrost a dynamiku vyprávění. Dějištěm románu je malá a chudá ves Lipka a hlavní osou vyprávění rodina bohatého sedláka Boryny. Ten se přes protest rodiny ožení s mladou Jagnou, milenkou svého ženatého syna Antka. Ale milostný poměr mezi mladými nepřestal a Boryna vyhnal Jagnu i syna s rodinou z domu. Když pak v půtce o selský les hajný smrtelně zraní Borynu, Antek zabije hajného. Po propuštění z vězení se Antek duševně obrodí a oddaně vzdělává rodnou půdu.
Burza (1907, Bouře), sbírka povídek.
Wampir (1911, Upír), román, ve kterém Reymont zpracoval své zkušenosti s tehdy módním spiritualismus|spiritualismem]].
Ave patria (1907), sbírka povídek.
Na krawędzi (1907, Na rozhraní), sbírka povídek.
W ziemi chełmskiej (1911, V zemi chelmenské), sbírka reportáží.
Rok 1794 (1913-1918), historická románová trilogie, která líčí události kolem Kościuszkova povstání a uvádí nás i do revoluční Paříže za Robespierrovy vlády. Jednotlivé díly se jmenují Ostatni Sejm Rzeczypospolitej (1913, Poslední sněm republiky), Nil desperandum (1916) a Insurekcja (1918, Povstání).
Za frontem (1919, Za frontou), sbírka povídek.
Bunt (1924, Vzpoura), fantastický román, antiutopie.

[editovat] Česká vydání

Zaslíbená země, Beaufort, Praha 1903, překlad Bořivoj Prusík,
Pouť na Jasnou Goru, Karel Křivý, Loukovice u Kojetic 1906, překlad Karel Křivý,
Povídky, Neumannová, Praha 1907, překlad Václav Prokop,
Komediantka, Beaufort, Praha 1909, překlad Bořivoj Prusík,
Bouře a jiné povídky, Český čtenář, Praha 1910, překlad Bořivoj Prusík,
Spravedlivě, Melichar, Hradec Králové 1913, překlad Václav Prokop,
Tomek beran, Jan Otto, Praha 1913, překlad J. Šebesta,
Upír, Kramerius, Rokycany 1914, překlad Jaroslav Rozvoda,
Za soumraku a jiné povídky, Topič, Praha 1918, překlad Jaroslav Rypáček,
Chlopi, Československé podniky tiskařské a vydavatelské, Praha 1920-1922, překlad Jaroslav Rypáček,
Za frontou, Beníško, Plzeň 1921, překlad Jaroslav Rypáček,
Ze země chelmenské, Promberger, Olomouc 1924-1925, překlad Otto F. Babler,
Z kraje slz a krve, Humana, Letovice 1925, překlad František Wolf,
Rok 1794, Stanislav Minařík, Praha 1925-1926, překlad Stanislav Minařík,
Lili, Stanislav Minařík, Praha 1926, překlad Stanislav Minařík,
Vzpoura, Stanislav Minařík, Praha 1926, překlad Stanislav Minařík,
Na líše, Stanislav Minařík, Praha 1926, překlad Stanislav Minařík, novely,
Jitření, Stanislav Minařík, Praha 1927, překlad Stanislav Minařík,
Komediantka, Stanislav Minařík, Praha 1927, překlad Stanislav Minařík,
Upír, Stanislav Minařík, Praha 1928, překlad Stanislav Minařík,
Sedláci, Stanislav Minařík, Praha 1926, překlad Čeněk Syrový, znovu 1929 a Vyšehrad 1951,
Zaslíbená země, Stanislav Minařík, Praha 1929, překlad Stanislav Minařík,
Z chelmské země, Stará říše na Moravě 1939, překlad Jaroslav Rypáček,
Spravedlnost, SNKLHU, Praha 1954, překlad Jarmila Minaříková,
Komediantka, Lidové nakladatelství, Praha 1970, překlad Bořivoj Křemenák,
Lili, Melantrich, Praha 1975, překlad Helena Teigová,
Zaslíbená země, Svoboda, Praha 1967, překlad Bořivoj Křemenák, znovu Odeon 1978 a 1984.