George Bernard Shaw
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Bernard Shaw [Šó] (26. července 1856 – 2. listopadu 1950), byl anglický dramatik a esejista irského původu. Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu.
Pracoval jako hudební a divadelní kritik v časopisech Star a Saturday Review.
Vzdělání získal jako samouk hlavně četbou v knihovně Britského muzea.
G. B. Shaw se angažoval i politicky, spolu s H. G. Wells založil Fabiánskou společnost, která šířila teorii fabiánského socialismu. Tzn., že pomocí postupných reforem zanikne kapitalismus a vznikne socialismus.
Roku 1925 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Obsah |
[editovat] Dílo
G. B. Shaw je velmi známý, především díky svým aforismům. Na jeho drama mělo velký vliv dílo H. Ibsena.
Zpočátku 1879–1883 psal satirické romány, ty vyšly až v době, kdy byl uznávaným autorem:
- Nezralost
- Nerozvážný sňatek
- Povolání Cashela Byrona
[editovat] Drama:
- Vdovcovy domy - 1892, vyšlo také, pod názvem Domy pana Sartoria, Domácí pán. Toto drama je, založeno na dramatické debatě, ve hře dochází k překvapivým zvratům. Hra je kritiku viktoriánské morálky, kritizuje především přístup k problematice sexu a „zbídačování“ člověka.
Neutěšené hry:
- Záletník
- Živnost paní Warrenové – 1898 tato hra byla zakázána cenzurou, hrána byla až v roce 1925, v Čechách již 1907, pojednává o kuplířství.
Utěšené hry, zde se zabývá morálkou, kritizuje romantické pojetí společenských hodnot (hrdinství, lásky, atp.):
- Čokoládový hrdina
- Candida
- Člověk nikdy neví
- Muž budoucnosti
- Pekelník – hrálo se také pod názvem Čertovo kvítko
- Caesar a Kleopatra – 1901, parodie hry W. Shakespeara
- Člověk a nadčlověk
- Androkles a lev –- (1912) groteska o pronásledování křesťanů.
- Pygmalion – 1912 komedie a satira na viktoriánské představy společenských tříd. Tato hra je předlohou amerického muzikálu My Fair Lady. Pravděpodobně jeho nejlepší a nejúspěšnější dílo. Hra navazuje na Ovidiovy Proměny, kde se sochař Pygmalion zamiloval do své sochy (krásná dívka) a jeho láska v ní probudila život. Zde profesor fonetiky, starý mládenec Higgins uzavře s přítelem Pickeringem sázku, že naučí jednu velice nekultivovanou prodavačku květin vybrané mluvě a chování. Líza Doolitlová se skutečně stane civilizovanou dámou a tím se nemůže vrátit zpět do svého původního prostředí. Higgins se do ní zamiluje, ale Líza dá přednost chudému mladíkovi.
- Zpět k Metuzalému – 1921, též Metusalémovi, utopie zabývající se problematikou dlouhověkosti. Na toto dílo reagoval Karel Čapek dílem Věc Makropulos.
- Svatá Jana – 1924, hlavní hrdinka Jana z Arku, se stala představitelkou zdravého rozumu bojující proti násilí. Jana z Arku je zde líčena jako moderní žena. Jde vlastně o alegorii střetnutí výjimečného jedince s mocí.
- Muž osudu
[editovat] Eseje
- Podstata ibsenismu
