Východokazašská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Východokazašská oblast (kazašsky Шығыс Қазақстан облысы, rusky Восточно-Казахстанская область) je oblast na východě Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR. Má rozlohu 283 300 km². Má 1 451 600 obyvatel a je rozdělena na 15 administrativních okresů. Hlavním městem je Usť Kamenogorsk.

[editovat] Poloha

Oblast hraničí se třemi oblastmi Kazachstánu (Pavlodarskou na severozápadě, Karagandskou na západě a Almatinskou na jihu), Altajským krajem a Republikou Altaj v Rusku a autonomní oblastí Číny Sin ťiang.

Oblast leží severovýchodně od Balchaše a Alakolských jezer. Západní část je tvořena převážně Kazašskou pahorkatinou, která je ve střední části protnuta ze severozápadu na jihovýchod hřbetem Čingiztau (nadmořská výška 1 100 až 1 300 m) přecházejícím do hřbetu Tarbagataj (nejvyšší hora Tastau 2 992 m). Na severovýchodě je pahorkatina ohraničena výběžky Kalbinských hor (do 1 608 m) a západní částí Zajsanské kotliny s jezerem Zajsan (součást Buchtarminské vodní nádrže). Rozsáhlá Zajsanská kotlina je na jihu ohraničena hřbety Tarbagataj a Saur. Samý severozápad (severně od Irtyše) vyplňuje Přiirtyšská rovina s výškami 200 až 300 m. Východní část oblasti má horský charakter. Pravý břeh Irtyše vyplňují hřbety, pahorkatiny a mezihorské kotliny Rudného a Jižního Altaje. Jsou prořezány hlubokými říčními údolími. Nejvyšší výšky dosahuje na severovýchodě Katunský hřbet (hlavní vrchol Bělucha 4 506 m). Hřbety Rudného Altaje (Ubinský, Ivanovský, Ulbinský) převyšují 2 000 m a hřbety Jižního Altaje (Kurčumský, Sarymsakty, Narymský, Jižní Altaj) dosahují až 3 000 m. Je zde mnoho ledovců.

[editovat] Klima

Klima je ryze kontinentální. Zima je dlouhá a chladná a léto horké a suché. Průměrná teplota v lednu je -17 °С v rovinách na severozápadě, -12,8 °С na jihozápadě a až -26 °С v uzavřených horských údolích. Průměrná teplota v červenci je -20,3 °С v rovinách na severozápadě, 23,8 °С na jihu. Charakteristické jsou silné sněhové bouře v zimě a pylové bouře v létě. Průměrné roční srážky jsou 300 mm na severozápadě, 155 mm na jihozápadě (v horách až 405 mm), 350 až 380 mm na severovýchodě a 250 až 300 mm na jihovýchodě. V Zajsanské kotlině je to jen 129 mm a na západních výběžcích Rudného Altaje 1 000 až 1 500 mm. Maximum srážek je na začátku léta.

[editovat] Vodní zdroje

Říční síť je poměrně hustá, především na východě. Zdroj vody řek je sněhový nebo ledovcovo-sněhový. Větší vodní stavy jsou na jaře a v létě. Hlavní řeka oblasti je Irtyš s přítoky Kokpekty, Čar, Kyzylsu, Mykyr, Šagan, Kurčum, Narym, Buchtarma, Ulba a Uba. Řeky na východě jsou prudké, s peřejemi. Jsou důležitými zdroji hydroenergie a slouží ke splavování dřeva. Na jihozápadě tečou řeky Bakanas a Ajaguz (povodí jezera Balchaš) a Karakol, Urd-žar a Emel (povodí Alakolských jezer). Mnohé nevelké řeky na západě se stávají v létě mělkými nebo dokonce vysychají. Větší sladkovodní jezera jsou Markakol, Zajsan, Ujaly a Sasykkol a slaná Alakol a Žalanaškol. Jezero Zajsan bylo v souvislosti s postavením přehrady na Irtyši změněno na obrovskou vodní nádrž (Buchtarminská přehrada). Níže na Irtyši leží ještě Usť-Kamenogorská přehrada. V Altaji se nacházejí minerální prameny (Rachmanovské Ključi).

[editovat] Půdy a flóra

Severozápadní část oblasti je pokryta travnatými stepi na tmavě kaštanových půdách. Také se zde vyskytují pásy borových lesů na píscích a v údolí Irtyše travnaté louky a porosty topolů, střemchy a vrb. Na jihozápadě jsou pelyňkovo-travnaté stepi na světle kaštanových půdách, střídající se se slanisky. Na samém jihu je pelyňková a pelyňkovo-slanisková poušť na šedozemích a hnědých půdách. V Alakolské kotlině jsou rozsáhlá prostranství pokryta pískem a slanisky. V Kalbynských horách (hřbety Čingiztau a Tarbagataj) od výšky 500 až 600 m převládá travnato-keřovitá step a výše rostou březové a osikové háje na horských kaštanových půdách a horských černozemích. V Tarbagataji přecházejí ve vyšších polohách v horské louky na horských lučních půdách. Ve východní hornaté části oblasti je charakteristické výškové členění pásem. Na podhorských rovinách je kavylovo-travnatá step na černozemích a na levém břehu Irtyše převládá kavylovo-kostřavový porost na tmavě kaštanových půdách. V Zajsanské kotlině převládá pelyňkovo-kostřavový porost na světle kaštanových půdách a pelyňkovo-bijugrunový porost na hnědých půdách. Také se zde vyskytují slaniska. V centrální části kotliny jsou masívy pásových písků. Nižší horské pásmo vyplňuje horská step a vyšší horské lesy (bříza, osika, topol, jedle, smrk, modřín a cedr). Ve výškách 2 000 až 3 000 m jsou subalpské a alpské louky.

[editovat] Fauna

Ve stepích žijí především hlodavci (sysli rudolící, frčci, křečci, myši, zajíci sněžní), ale také šelmy (vlci, korsaci, stepní tchoři, jezevci, soboli, černohnědé lišky), sudokopytníci (sajgy), ptáci (dropi, skřivani) a plazi (ještěrky, stepní zmije). V pásových borech se dále ještě vyskytují veverky, hranostaji a lasice. V Tarbagataji žijí medvědi a svišti. V Kalbinských horách žijí kuny, rysi, norci, srny, kabaři. Na horním toku Buchtarmy žijí jeleni. V údolích řek a především v přijezerních rákosových porostech žijí divočáci, aklimatizované ondatry a mnoho husí, kachen a bahňáků. V jezeře Zajsan a v řece Irtyš žijí ryby (štiky, okouni, karasi, muksuni, siveni, hlavatky, nelmy, jeseteři, sterljadě, cejni, kapři, jelci), v Alakolských jezerech marinky a okouni a v horských jezerech lipani a pstruzi.