Hlavatka obecná
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Hlavatka obecná | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Taxonomické zařazení | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||||
| Hucho hucho Linné, 1758 |
Hlavatka obecná (Hucho hucho, Linné, 1758) je zachráněný druh Českých ryb. Původní areál hlavatky zaujímal řeky v povodí Moravy, Váhu a vlastní úsek Dunaje. V 20. století, zejména v období let 1920 až 1960, poklesly v důsledku znečišťování toků průmyslovými odpadními vodami, výstavbou přehrad, úpravami vodních toků a i nadměrného neregulovaného odlovu stavy tohoto druhu a úseky toků s jeho výskytem se zmenšily na 50 % proti původnímu rozšíření. Současný stav populací hlavatky, která byla introdukována a rozšířena i do dalších řek, je úspěšným výsledkem chovu a vysazování odchovaných násad.
Obsah |
[editovat] Rozšíření a početnost
Areál hlavatky obecné je rozdělen na dvě části. Dunajské povodí obývá poddruh hlavatka obecná podunajská (Hucho hucho hueho). Východní oblast rozšíření, do které v Evropě patří povodí Volhy a Pečory a v Asii povodí Obu, Jeniseje a dalších řek včetně povodí Amuru, je obývána poddruhem hlavatka obecná tajmen (Hucho hucho taimen). Na území Československa se původně vyskytovala hlavatka obecná v povodí Moravy (kde v současnosti ještě žije v dolní části toku Moravy), v řece Dyji u Znojma a v údolní nádrži Bystřička v povodí Bečvy. Dále je tento druh původní ve vlastním toku Dunaje a v povodí Váhu, a to jak ve vlastním toku, tak v jeho přítocích Oravě, Kysuci, Revúci a Turci. V důsledku introdukce se však hlavatka nyní vyskytuje i v dalších tocích v povodí Nitry, Popradu a Dunajce. V Čechách se z téhož důvodu introdukce vyskytovala dočasně v mnoha tocích, trvale se však nachází pouze v toku Vltavy od Vranské nádrže až po Prahu a v Ohři pod údolní nádrží Nechranice.
Početnost hlavatky obecné v našich vodách v průběhu tohoto století značně poklesla. Snížila se také délka toků s výskytem tohoto druhu. Původně se druh vyskytoval v tocích o délce 1050 km, v současnosti je jeho výskyt omezen na 420 km toků, přičemž v dalších 125 km toků se vyskytuje pouze vzácně. Je ovšem nutno zdůraznit, že současný výskyt a rozšíření hlavatky je výsledkem trvalého úsilí sportovních rybářů o chov tohoto druhu a vysazování jeho násad do našich toků. Bez těchto rozsáhlých aktivních ochranářských opatření by v Česku tato ryba již vymizela.
[editovat] Stanoviště
Především podhorské řeky, kde teplota vody v letním období nepřevyšuje až na výjimky 20 °C a obsah kyslíku neklesá pod 6 mg.l-'. Hlavatka vyhledává toky se štěrkovitým, písčitým nebo i kamenitým dnem. Typickým stanovištěm jsou hluboké jámy, tůně, výmoly pod proudivými či peřejnatými úseky a táhlé pláně. V těchto místech ryba vyhledává proudové stíny za balvany a jinými překážkami v korytě řek. Může žít i ve stojatých vodách, jak tomu nasvědčuje její výskyt v některých údolních nádržích (Orava, Bystřička a Znojmo).
[editovat] Biologie
Je to dlouhověká ryba, která se dožívá i několika desítek let (největší exempláře dosahují délky 150 až 180 cm a hmotnosti 40 až 60 kg). Roste velmi rychle. V pátém roce života obvykle dorůstá délky okolo 60 cm a hmotnosti 2,5 kg, v deseti letech měří okolo 100 cm a váží 12 až 13 kg. Pohlavně ryba dospívá ve věku 3 až 4 let. Tře se v jarním období při teplotě vody 5 až 15 °C, jikry ukládá na štěrkovité dno a zakrývá je okolním substrátem. Tření probíhá v párech a jikry jsou ukládány do hnízd, tj. mírně vyhloubených oválných prohlubní, které matečný pár společně vytlouká ve dně před vlastním třecím aktem. Vytřené jikry jsou zakrývány při tření pískem a štěrkem. Relativní plodnost je celkem nízká (obvykle 1500 až 3000 jiker na 1 kg hmotnosti samice). V Česku má umělý chov hlavatky víc než stoletou tradici (první umělý výtěr se uskutečnil roku 1876). V současné době je už plně zvládnuta technologie uzavřeného umělého chovu včetně produkce násad, jejichž trvalé vysazování je v Česku zárukou další existence tohoto druhu ve vhodných úsecích místních toků.
[editovat] Potrava
Nejmenší plůdek hlavatky se živí především larvami a kuklami vodního hmyzu (např. pakomárů a chrostíků), korýši, červy a měkkýši. Při velikosti okolo 10 cm se v potravě hlavatky objevuje již plůdek, zejména kaprovitých ryb. U větších jedinců tvoří hlavní část potravy ryby, především druhy tzv. parmového pásma - ostroretka stěhovavá, jelec tloušť, parma obecná, hrouzek obecný a další druhy.
[editovat] Hodnota druhu
Je to v Česku hospodářsky i sportovně vysoce ceněná ryba. Podle vykazovaných úlovků je ročně chyceno 100 až 150 kusů o průměrné hmotnosti 5 až 7 kg.
[editovat] Ochrana
I když tento druh v našich vodách nedosahuje potřebné početnosti i rozšíření, lze jej se zřetelem na úspěšnost chovu a soustavnost vysazování násad hodnotit v našich podmínkách jako zachráněný. Hlavatka obecná je v Česku částečně chráněna (jedinci ve tření na trdlišti). Hlavatku lze lovit na zvláštní povolení pouze od 1. listopadu do 31. prosince a rybář může ulovit pouze jeden exemplář za rok. Minimální lovná délka je 70 cm. Ochrana a další existence tohoto druhu je plně závislá na aktivních ochranářských opatřeních, která trvale úspěšně uskutečňují Slovenský rybársky zváz a Český rybářský svaz.
