Jihokazašská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jihokazašská oblast (kazašsky Оңтүстік Қазақстан облысы, rusky Южно-Казахстанская область) je oblast na jihu Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR. V letech 1962-92 se jmenovala Čimkentská oblast a pod tímto názvem byla v letech 1962-64 součástí Jihokazašského kraje. Má rozlohu 118 600 km². Má 1 976 700 obyvatel a je rozdělena na 12 administrativních okresů a čtyři samosprávná města. Hlavním městem je Čimkent.

[editovat] Poloha

Oblast hraničí se třemi oblastmi Kazachstánu (Kyzylordskou na západě, Karagandskou na severu a Žambylskou na východě) a pěti vilajáty Uzbekistánu (od jihozápadu k jihovýchodu postupně Navoiským, Samarkandským, Džizzakským, Syrdarjanským a Taškentským).

Rozkládá se na rozhraní východní části Turanské nížiny a západních výběžků Ťan-šanu. Převážná část oblasti je mírně kopcovitá s nadmořskou výškou 200 až 300 m s pásovitými hřebeny písků pouští Kyzylkum (na jihozápadě na levém břehu Syrdarji) a Mujunkum (na severu na levém břehu Ču). Na samém jihu je Hladová step a na severu poušť Betpak-Dala. V centrální části se táhne horský hřbet Karatau (vrchol Bessaz 2 176 m), na jihovýchodě pak západní okraj Talasského Alatau hřbety Karžantau (do 2 824 m) a Ugamský (do 4 238 m).

[editovat] Klima

Klima je ryze kontinentální a suché. Léto je dlouhé, horké a suché. Zima je krátká a téměř bez sněhu s častými otepleními a dešti. Průměrná teplota je v červenci 26 až 29 °С na severu a jihozápadě a 19 až 25 °С na jihovýchodě a v lednu -11 °С na severu a -2 °С na jihu. Množství srážek za rok je přibližně 100 mm na severu, 100 až 400 mm na jihozápadě (se silným meziročním kolísáním) a 400 až 800 mm v předhůří hor a 1000 mm i více ve vysokých horách.

[editovat] Vodní zdroje

Velká řeka Syrdarja protéká oblastí z jihu na severozápad. Její přítoky jsou Keles, Kurukkeles, Arys a další menší. Stékají z hor a jsou hojně využívané pro zavlažování. Na Syrdarje byla postavena přehrada a za ní vznikla Čardarinská vodní nádrž. Byly vybudovány zavlažovací kanály:

Kirovův zavlažovací kanál (s Džetysajskou odbočkou v Hladové stepi).
Aryský zavlažovací kanál.
Turkestánský zavlažovací kanál (s Buguňskou vodní nádrží v předhůří Karatau).

Na severu oblasti protéká řeka Ču, která se ztrácí v píscích pouště Mujunkum a v létě se roypadá na oddělené tůně. V údolí Syrdarji je mnoho nevelkých sladkovodních jezer a na dolním toku Ču slaných jezer (Akžajkyn).

[editovat] Půdy a flóra

Na rovinách převládají pouště s písečnými hnědými a šedohnědými půdami s travnato-pelyňkovým, slaniskovým porostem (bílý a černý saksal, tamaryšek malokvětý). V údolích Syrdarji a Ču jsou zaplavované luční, většinou slané půdy s porosty rákosu a kousky lesů (vrby, topoly). V horách se nacházejí jednotlivá výšková pásma. Pouště u úpatí přecházejí v alpské louky a ledovce. Půda se postupně mění od horských stepních šedozemí, kaštanových a černozemních půd až k horským hnědým a šedohnědým a ještě výše horským lučním půdám.

[editovat] Fauna

Ve pouštích žijí hlodavci (sysli, frčci, pískomilové), v horách horské kozy tau-teke a ovce, ze šelem levharti a medvědi a z ptáků supi. V údolích řek žijí vlci, lišky, hranostaji, tchoři, divočáci a také bažanti, na jezerech pak kachny a husy. Z plazů zde žijí hadi, želvy, ještěrky. Ve výběžcích Talasského Alatau se nachází Džabaglinská rezervace.