Rokoko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rokoko je umělecký sloh, který představoval další vývoj baroka v letech 1735 až 1770/1790. Je sporné, zda se skutečně jedná o samostatný umělecký sloh. Proto mnoho kunsthistoriků označujeme toto období jako pozdní baroko.
Sloh je pojmenován podle příznačného ornamentálního motivu – rocialle (mušle). Charakterizuje hravost, ornamentika, frivolní elegance, luxus, zdůrazňování erotických motivů, galantnost a všestranná uvolněnost. Objevují se také dekorativní prvky ovlivněné čínským uměním – chinoserie. Baroko se rozšířilo zejména ve Francii, kde bylo slohem Ludvíka XV. V architektuře se projevuje nakupením hmoty a prvků, intimností a galantností interiéru (např. Královský palác v Madridu). Sochařsky se realizuje zejména v drobné plastice, štuku na jemném porcelánu (Míšeň). V malířství převládají pastorální témata, galantní výjemvy, slavnosti v zahradách, hudební a divadelní motivy.
| Předchůdce: | Nástupce: | |||||
| baroko | Rokoko |
