Niels Bohr
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Niels Henrick David Bohr ( 7. říjen 1885, Kodaň – 18. listopad 1962, Kodaň) byl dánský fyzik v oblasti atomové a jaderné fyziky.
Byl ředitelem Ústavu teoretické fyziky v Kodani, v letech 1943 až 1945 žil v emigraci v USA. V roce 1913 vyvinul na základe představ Ernesta Rutherforda a kvantové hypotézy Maxe Plancka a Alberta Einsteina tzv. Bohrův model atomu (první kvantový model atomu). V roce 1918 model rozšířil o princip korespondence (dnes všeobecně označovaný jako starší kvantová teorie), čímž se mu podařilo svou teorii prosadit. Roku 1921 teoreticky vysvětlil periodickou soustavu prvků na základě svého modelu atomu rozšířeného Arnoldem Sommerfeldem.
Roku 1927 ve spolupráci s Wernerem Heisenbergem, který předtím spolu s Erwinem Schrödingerem vytvořil kvantovou mechaniku, předběžně ukončili vývoj kvantové teorie vznikem tzv. kodaňské školy kvantové teorie. Hlavně dospěli k názoru, že atomové jevy jsou jak částicového tak i vlnového charakteru. Škola zahrnuje i Bohrův princip komplementarity (jevy v mikrosvětě jsou neurčité a není možné je popsat jako analogii klasické fyziky), aplikovaný později i na filozofii a biologii.
V roce 1935 se začal zabývat jadernou fyzikou. Zavedl například pojem složené jádro a vymyslel kapkový model jádra atomu. V roce 1939 spolu s jinými fyziky objevil pro praxi významné štěpení jádra uranu.
Nobelova cena za fyziku mu byla udělená roku 1922 za výzkum atomové struktury.
