Macuo Bašó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Básníkova socha v Hiraizumi, prefektura Iwate

Macuo Bašó (japonsky: 松尾芭蕉, Matsuo Bashō; 1644 – 28. listopadu 1694), je nejznámější japonský básník a zakladatel básnické formy později nazvané haiku. Pseudonym bašó (česky pisang – lat. musa paradisiaca) zvolil podle banánovníku, který mu věnoval v roce 1680 jeden z jeho žáků. Vlastním jménem Macuo Munefusa, zprvu publikoval pod pseudonymem Tósei.

Bašó se narodil ve městě Ueno v rodině chudého samuraje. V letech 1667–71 studoval japonskou poezii v Kjótu. V roce 1680 se přestěhoval do Eda, dnešního Tokia, kde přebýval až do konce svého života. Absolvoval řadu cest po Japonsku po vzoru básníků Saigyō a Sōgi. Zážitky z cest ovlivnily jeho poezii a deníkovou tvorbu (viz haibun).

V Edu se stal mistrem formy haikai no renga a živil se výukou studentů. Byl také sudím v básnických kláních. Po krátké období studoval Zen pod zenovým mnichem.

Řazené básně (Haikai no renga) sloužily japonské městské populaci hlavně pro pobavení a nepředstavovaly vážnou poezii. Bašó ve své tvorbě užíval slangové výrazy, výpůjčky z čínštiny, a psal hokku (úvodní verš řazené básně renga) o osmnácti, devatenácti i více slabikách. Bašóova hokku reflektují lidské zkušenosti, to co viděl, co si myslel a co cítil. Ve své tvorbě neodmítal hravost haikai a prokázal, že hokku může zachytit i přes střídmou formu různé sentimenty a nálady provázející lidský život. Vytvořil vážnou poezii tam, kde šlo původně jen o zábavnou hru. Bašó je pokládán za objevitele poetického potenciálu této sedmnáctislabičné formy později pojmenované haiku.

Většinu své tvory se snažil dosáhnout klasických ideálů (např. sabi – samota), přičemž zdůrazňoval, že musí být zachycené běžnou mluvou a pomocí obrazů aktuálních tady a teď. Posledních pět let života se pokoušel vytvořit nový přístup, který nazval karumi (lehkost). Nepodařilo se mu jej do své smrti plně formulovat. Přesto jeho pozdní tvorba naznačuje, že se mohlo jednat o návrat k bezstarostnosti jinošských let smíšené se zkušeností získanou věkem.

Chronologie
1644	Macuo Bašó se narodil u města Ueno v provincii Iga, třicet kilometrů jihovýchodně od Kjóta.
1656	Umírá Bašóúv otec. Bašó vstupuje do služeb Tódó Jošitady, syna místního vysoko postaveného samuraje.
1666	Mladý Jošitada umírá. Bašó opouští samurajovu rodinu, které sloužil, cestuje zřejmě do Kjóta a studuje filozofii, poezii a kaligrafii.
1972	Stěhuje se do Eda. Studuje Zen u mnicha Bučóa 1642–1715). Rediguje antologii haikai Hra s lasturami, do které přispělo na třicet básníků, a opatřuje ji komentářem.
1676	Nakrátko navštěvuje Ueno.
1680	Bašóovi studenti pro něj na břehu řeky Sumidy postavili příbytek.
1682	Bašóúv příbytek vyhořel. Uchýlí se na několik měsíců do provincie Kai.
1683	Byla publikována první antologie Bašóovy školy Seschlý ořešák s doslovem Bašóa. Jeho matka umírá v Uenu. Je postavena nová Bašóova chatrč.
1684–85	Cestuje a sestavuje Cestopis světem umořených kostí.
1687	Cestuje do Kašimy a píše Návštěva Kašimské svatyně. Z cesty do Sarašiny pak sestaví Sarašimský cestopis. Navštíví Ise, město Nagoja, provincii Iga, města Jošino a Nara. Záznam z této cesty Poznámky z tlumoku jsou v Japonsku publikovány v roce 1709, deset let po smrti básníka.
1689	Cestuje po severních provinciích ostrova Honšú, materiál z této cesty pak zpracuje ve Stezce do vnitrozemí. Vrací se do Uena.
1690	Navštěvuje přátele a žáky v oblasti Kjóta. Navštěvuje vesnici Zeze na břehu jezera Biwa; zůstává několik měsíců.
1692	Bašó se stěhuje do nového příbytku nedaleko ústí řeky Sumidy.
1693	Po smrti svého synovce Tóina propadá depresi. V srpnu je stižen bolestmi hlavy a horečkou; zavírá se ve své chatrči a odmítá se s kýmkoli setkat.
1694	V lepším rozpoložení ale stále s podlomeným zdravím se Bašó vydává do Nagoji, Uena, Ócu a Kjóta. Zdraví se mu zhoršuje a v Ósace umírá.

[editovat] Z díla

Buddhistický obřad.

Vycházím z temna chrámu.

Oh! Květy třešní!

Do staré tůně

skočila žába

žbluňk

(přeložil Antonín Líman)

[editovat] Literatura

Pár much a já. Malý výbor z japonských haiku, Dharmagaia, Praha 1996, ISBN 80-85905-70-0
Měsíce květy, SNKLU, Praha 1962; (výbor, spolu s J. Vladislavem)
Měsíce květy, Mladá fronta, Praha 1996, ISBN 80-204-0615-8
Pouť do vnitrozemí, ČSAV, Praha 1959
Úzká stezka do vnitrozemí, Dharmagaia, Praha 1999, ISBN: 80-85905-70-0

[editovat] Reference

AITKEN, Robert. Vlna zenu - Bašo Haiku a zen. Praha: Pragma, 2004. ISBN 80-72051-00-8
CARTER, Steven D. (ed., trans.). Traditional Japanese Poetry: An Anthology. Stanford: Stanford University Press, 1991. ISBN 0-8047-2212-9
HAMILL, Sam (transl.). Matsuo Bashō: Narrow Road to the Interior and Other Writings. Boston & London: Shambhala Classics, 2000. ISBN 1-57062-716-9