Logika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Logika má více významů – v češtině se běžně používá ve smyslu myšlenková cesta, která vedla k daným závěrům. Logika je také formální věda, zkoumající právě onen způsob vyvozování závěrů. Logika není empirickou vědou o myšlení, studuje objektivní podmínky správnosti, jinak řečeno je to disciplína studující relaci „vyplývání“.

Logika je věda o správném myšlení.

Jako mnoho dalších věd vznikla logika coby součást filosofie a částečně takové zařazení stále platí. Logika se výrazně rozvinula i v matematice, a tak je řazena i do matematiky. Některé části logiky mají blíž k filosofii, některé k matematice, proto se někdy rozlišuje matematická logika.

Logika má prakticky důležité aplikace v informatice.

[editovat] Předmět zkoumání logiky

Výše uvedený popis je potřeba upřesnit. Logika zkoumá vyvozování závěrů z formálního pohledu, například jaké závěry plynou z daných předpokladů, jaké jsou správné způsoby dokazování a podobně. Předmětem logiky není lidské myšlení – to zkoumá psychologie. Logika také nezkoumá úplně obecně poznání – to je předmětem filosofické disciplíny epistemologie.

[editovat] Dějiny logiky

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Za zakladatele logiky je považován Aristoteles (384-322 př.n.l). Založil takzvanou sylogistickou logiku. Princip sylogismu se nejlépe vysvětlí na příkladu.

Premisa 1: Každý člověk je smrtelný.
Premisa 2: Aristoteles je člověk.
Závěr: Aristoteles je smrtelný.

Aristoteles dále zkoumal modality, čímž dal základ modální logice. Tedy zkoumal pro výrok A, zda je možný, či zda je nutný.

Středověká scholastika vychází ze sylogismu. Poprvé zavádí prvky temporální logiky, tedy logiky času. Významným představitelem scholastické školy byl William Occam (1290-1349). Usiloval o oddělení filosofie od teologie.

Novověká logika trpí na okraji zájmu ve stínu filosofie, za jejího zakladatele lze stále považovat Aristotela. Více přihlíží ke zkušenostem z okolního světa. Významní představitelé jsou Gotfried William Leibnitz (1646-1716), Bernard Bolzano (1781-1848), George Boole (1815-1864), Gottlob Frege (1848-1925), Georg Cantor (1845-1912), Bertrand Russel (1872-1970)

Bernard Bolzano(Vědosloví, Wissenschaftslehre 1837) - Satz an sich (věta o sobě) - věta o sobě je to, co mají společné věta napsaná (křivka-stopa inkoustu na papíře), věta vyslovená (kmitání akustického prostředí) a věta myšlená (nervový vzruch) - věta o sobě je tedy abstraktní vzhledem ke svým konkrétním realizacím - současný termín propozice = věta o sobě, fregeho myšlenka

Gottlob Frege (zakladatel moderní logiky) (O smyslu a významu, Über Sinn und Bedeutung, 1892; zřejmě první text moderní sémantiky)

 výraz
  
           /   \

smysl

----
význam

(Sinn)

  (Bedeutung)

- každé slovo (věta) má svůj smysl i význam (teorie A; nejznámnější); smysl je "způsob dannosti - výraz buďto označuje přímo svůj význam nebo označuje význam skrze svůj smysl (tzv. teorie B) - „slova v nepřímé řeči mají nepřímý význam. Tím odlišujeme obvyklý význam slova od jeho významu nepřímého a jeho obvyklý smysl od jeho smyslu nepřímého“ (modifikace teorie B)