Farnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Farnost (z lat. parrochia) je součást diecéze či biskupství v katolické církvi, pravoslavné církvi, starokatolické církvi, anglikánské církvi a několika dalších církvích.

Farnost zpravidla zahrnuje území vesnice, města nebo jeho části, v některých případech může zahrnovat i celé politické území. Farnost nemusí být vymezena pouze územně, ale např. též národnostně.

V římskokatolické církvi je farnost samostatnou právnickou osobou, jejímž statutárním zástupcem je farář, který je biskupem pověřen duchovní službou pro danou oblast či skupinu osob. Ve farnosti mohou kromě faráře působit také farní vikář (nazývaný někdy nepřesně též kaplan) a pastorační asistent. Mezi další orgány farnosti patří pastorační rada a ekonomická rada farnosti, které se podílejí na pastoračních aktivitách a správě hospodaření farnosti. Při nedostatku kněží může farář spravovat i další farnosti v okolí, ve kterých přitom nebydlí.

Farnost má vždy svůj farní kostel, kde se soustředí bohoslužby farního společenství, krom farního kostela mohou být ve farnosti i další kostely a kaple. Současné vymezení římskokatolických farností v České republice zůstává do značné míry v témže stavu, do kterého jej uvedla josefínská reforma církevní správy na konci 18. století.

Sídlem farnosti bývá fara, v níž obvykle farář bydlí a v níž zpravidla probíhají i některé administrativní, náboženské, společenské nebo další aktivity farnosti.

Filiální obce (též filiálky či lokálie) jsou obce spadající do určité farnosti (jejíž sídlo není v oné obci).