Karlův most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Na Karlově mostě

Karlův Most, pohled z Mostu Legií

Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice.

Obsah

1 Popis mostu
2 Vznik a vývoj
3 Historie
4 Sochy a sousoší
- 4.1 Jižní strana mostu
- 4.2 Severní strana mostu
5 Doprava na mostě
6 Zajímavosti
7 Rekonstrukce
8 Externí odkazy

[editovat] Popis mostu

Most je 516 metrů dlouhý a téměř 10 metrů široký. Přesněji 9,40 až 9,50 m. Výška vozovky je 13 m nad normální hladinou. Je tvořen šestnácti oblouky. Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Mostní pilíře nebyly zakotveny – pevná skála ležela příliš hluboko. Stály na dubových roštech, zatížených velkými mlýnskými kameny. Je ohraničen 3 věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž, na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská mostecká věž je často popisována jako jedna z nejúžasnějších světských gotických staveb na světě. Most je ozdoben dvěma řadami 30 soch a sousoší.

[editovat] Vznik a vývoj

Mostu se původně říkalo jen Kamenný, nebo Pražský most. Jméno Karlův most získal až v roce 1870. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 ze 2/3 při jarním tání ledů. Výstavba „Karlova mostu“ začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1400. Karlův most byl až do roku 1841 jediný most přes Vltavu v Praze a byl tak jediným spojníkem (kromě převozníků) mezi Starým Městem, Pražským hradem a jinými čtvrtěmi. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na obchodních cestách mezi východní a západní Evropou.

[editovat] Historie

Na počátku stával na tomto místě dřevěný most, který strhla povodeň. Poté dal v letech 1160 - 1172 král Vladislav II. vybudovat první pražský kamenný most, který dostal jméno po králově manželce Juditě. Na svou dobu byl Juditin most jedinečný. V té době existovaly pouze mosty v Řezně a Drážďanech. Toto, v té době velkolepé technické dílo, zničila povodeň 3. února 1342.

Dne 9. července 1357, v 5:31 hodin ráno, položil Karel IV. základní kámen nového kamenného mostu, který stál asi 5 m proti proudu výše od místa zbořeného mostu Juditina. Stavbu započal Petr Parléř, kterému v té době bylo 24 let a přišel do Prahy z Gmündu. Zde už zůstal a v roce 1397 zemřel. Poté stavbu převzali jeho pokračovatelé a most byl v roce 1402 dokončen.

Mnohokrát byl ohrožován povodněmi, dokonce i v průběhu stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. Hodně ohrožen byl v roce 1432, kdy bylo zbořeno 5 pilířů. Most byl poté opravován až do roku 1503; tedy celých 71 let(!). Další špatné roky pro most byly 1655, 1784, 1845 a 1890 – vše opět vinou povodní. Války mostu moc neublížily.

Nejhorší byl pro most rok 1890, kdy byly zbořeny dva pilíře a tři klenby. Škodu způsobily dřevěné klády z horního toku Vltavy, které se o Karlův most zarazily a ten později jejich nápor nevydržel. Po dva roky nahrazovala zbořené části dřevěná konstrukce. Skoro se zdálo, že je s Karlovým mostem konec, ale přeci jen se ho podařilo v roce 1892 opravit.

Při opravě již byla použita nová metoda – pilíře se zakládaly na kesonech. Původní pilíře byly zpevněny menšími kesonovými věnci, spuštěnými kolem základů. Povodeň znamenala, že se z původní stavby zachovala pochopitelně jen část. Úsek nad Kampou a tři oblouky u Staroměstské mostecké věže. Při každé opravě byla zachována zásada dodržet původní vzhled mostu. Původně byl bez výzdoby. Později byl na něj umístěn kříž s Ježíšem Kristem a od 17. století bylo postupně na most umístěno celkem 30 barokních soch a sousoší. Ty byly postupně od roku 1965 nahrazovány kopiemi.

[editovat] Sochy a sousoší

[editovat] Jižní strana mostu

Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu:

Sv. Ivo – autor Matyáš Bernard Braun, rok 1711. Uloženo v lapidáriu Národního muzea. Kopie z roku 1908 od Františka Hergesela ml.
Sv. Barbora, Markéta a Alžběta – autor Jan Brokoff s velkým podílem jeho syna Ferdinanda Maxmiliána, rok 1707. Na mostě je umístěna kopie.
Pieta (Oplakávání Krista) – autor Emanuel Max, rok 1859. V 15. stol. tu byla Boží muka, od roku 1695 pieta Jana Brokoffa, která byla poničena střelbou v roce 1848 a v roce 1859 byla přemístěna na nádvoří nemocnice Pod Petřínem.
Sv. Josef s Ježíšem – autor Josef Max, rok 1854. Původně zde stála od roku 1706 socha se stejným námětem od Jana Brokoffa, která byla poničena střelbou v roce 1848 a později umístěna do lapidária Národního muzea.
Sv. František Xaverský – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1711. Brokoff vytvořil toto sousoší ve svých 23 letech a toto dílo bývá považováno za nejhodnotnější sousoší na mostě. V roce 1890 se při povodni zřítilo i z částí mostu do vody. Bylo nahrazeno v roce 1913 kopií od Jana Vosmíka. Originál se nachází v lapidáriu NM.
Sv. Kryštof – autor Emanuel Max, rok 1857. Dříve zde stávala strážnice, která se při povodni 28. února 1784 zřítila do Vltavy i s pěti strážníky. Čtyři se utopili, pátý se zachytil o mostní pilíř a tak si zachránil život.
Sv. František Borgiáš – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1710. O tomto díle se traduje, že autor dlouho hledal model, podle kterého by vytvořil anděla stojícího vpravo na podstavci. Jednoho dne spatřil v kostele sv. Tomáše neobyčejně půvabnou dívku s nevinnou tváří. Domluvil se s rodiči, že druhý den přijede a plastiku podle dívky vyhotoví. Dívka však druhý den zemřela. Pak si Brokoff vybral studenta z Jezuitské koleje. Nějak ale pořád nemohl vystihnou podobu anděla. Spíš se to podobalo ďáblovi. Tak se vrátil k původnmu náčrtu dívky a nakonec zjistil, že vyhotovil svou tvář. Prý mu v tom pomohl sv. František Borgiáš – ústřední postava třetího generálního řádu Jezuitů.
Sv. Ludmila s malým Václavem – autor Matyáš Bernard Braun, po roce 1720. Původně zde stávala socha sv. Václava jako vítěze mezi dvěma anděly od Ottavia Mosta z let 1695 až 1701, která se v roce 1784 zřítila do rozvodněné Vltavy. Byla nahrazena Braunovou sochou, stojící původně na hradní rampě.
Sv. František Serafinský – autor Emanuel Max, rok 1855. Dříve zde stávala barokní socha světce od Františka Preisse. Nyní je zde sousoší, které nechal zhotovit František Kolowrat - Libštejnský na památku zácharny císaře Františka Josefa I. při atentátu v roce 1853.
Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1712. Vincenc, pocházející z bohaté valencijské rodiny Ferrero, křísí nebožtíka v rakvi a z posedlého člověka vyhání ďábla se zdviženou rukou. Opat Sázavského kláštera Prokop, odstrkuje berlou satana. Sokl obsahuje tři karyatidy. Plačícího démona spoutaného sv. Prokopem, poprsí Saracéna a Žida, obrácených sv. Vincencem ke křesťanství. Reliéfy zobrazují Poslední soud a Orání sv. Prokopa s čertem.
Bruncvík – autor Ludvík Šimek, rok 1884. Socha stojí mimo řadu soch na podstavci pod výše uvedeným sousoším. Autor ji vytesal v kombinaci vlastní představy a podle fragmentu sochy z 15. století. Socha symbolizuje rytíře s taseným mečem, se lvem u nohou a erbem po boku. Originál byl poškozen během třicetileté války se Švédy. Torzo a původní podstavec je uložen v lapidáriu NM.
Sv. Mikuláš Tolentinský – autor Jeroným Kohl, rok 1708. Vedou se i spekulace, že autorem sochy je jeho syn Jan Bedřich. Tato socha v znikla na objednávku augustiniánů od sv. Tomáše. Zobrazuje světce, podávajícího chléb chudým. Od roku 1969 je zde kopie od sochaře Jana Jiřikovského. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě.
Sv. Luitgarda neboli Sen Sv. Luitgardy – autor Matyáš Bernard Braun, rok 1710. Sousoší z pískovce je povážováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na Karlově mostě. Kopii vytvořili v roce 1995 B. Rak a J. Novák. Originál je umístěn v lapidáriu NM.
Sv. Vojtěch – autor Michal Jan Josef Brokoff, rok 1709. Na soše pravděpodobně spolupracoval autorův starší bratr Ferdinand Maxmilián. Socha znázorňuje světce, který má bohatě řasený plášť a stojí na soklu s andílky a znakem staroměstského konšela. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Autory kopie z roku 1973 jsou sochaři Vojtěch a Karel Hořínkovi.
Sv. Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan – autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1714. Sousoší znázorňuje na skále stojícího sv. Jana s rozlomenými pouty, vedle něj stojí sv. Felix, níže poustevník Ivan, jako zástupce zemských patronů. Dole ve skále je zamřížovaná jeskyně s uvězněnými křesťany, které hlídá Turek a pes. Za turkem stojí jelen s křížem mezi parohy. Připomíná období, kdy oba zakladatelé řádu rozjímali v lese a zjevil se jim jelen s červenomodrým křížem mezi parohy.
Sv. Václav – autor Josef Kamil Bohm. Socha vznikla na náklad Pavla Aloise Klára, syna zakladatele Klárova ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení.

Svatý Ivo	Svatá Barbora, Markéta a Alžběta	Pieta (Oplakávání Krista)	Sv. Josef s Ježíšem
Sv. František Xaverský	Sv. Kryštof	Svatý František Borgiáš	Sv. Ludmila s malým Václavem
Sv. František Serafinský	Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop	Sv. Mikuláš Tolentinský	Sen Sv. Luitgardy
Svatý Vojtěch

[editovat] Severní strana mostu

Ve směru od Staroměstské mostecké věže na Malou Stranu:

Madona a sv. Bernard – autor Matěj Václav Jäckel, rok 1709. Sousoší znázorňuje Pannu Marii s Jezulátkem. K ní vzhlíží svatý Bernard, který má před sebou anděla, jež drží pokrývku hlavy. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Kopie z let 1978 až 1979 pochází od M. Vajchra, V. Hlavatého, J. a P. Vitvarových, M. Tomšeje, A. Viškovské–Altmanové a J. Wolfa.
Bradáč – autor neznámý. Nejedná se o sochu, ale o plastiku umístěnou na nábřežní zdi mezi Karlovým mostem a křížovnickým klášterem. Původně byla součástí Juditina mostu. Odtud byla při zaklenutí ramene vyňata a zazděna na nové místo ve stejné výšce. Jedná se o jednu z našich nejstarších veřejných plastik. Sloužila Pražanům ne měření vody. Podle toho, jestli voda stoupla do výšky brady, nosu nebo očí, poznali, kam až voda ve městě dosáhne.
Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský – autor Matěj Václav Jäckel, rok 1708. Sousoší znázorňuje dva světce a Madonu, od níž přijímají růženec. Pod Madonou je symbolický pes s pochodní v tlamě; tzv. Domini Canes což česky znamená Psi páně, a zeměkoule v oblacích. Originál je umístěn v lapidáriu NM. Kopie je z let 1958 až 1961. Autory jsou V. Bartůněk a J. Hanzl.
Kalvárie - sv. Kříž – autor Emanuel Max, rok 1861. Jako ozdoba mostu zde stával kříž už od dob Karla IV.. Do dnešní doby byl několikrát vyměněn. Pískovcová socha znázorňuje Pannu Marii a sv. Jana. Bronzový zlacený kříž je z roku 1629.
Sv. Anna - autor Matěj Václav Jäckel, rok 1707. Světice je znázorněna v tzv. samotřetí podobě. Tzn. spolu s Pannou Marií a vnukem ježíškem. Originál je uložen v Gorlici na Vyšehradě. Od roku 1999 je na mostě kopie od Vojtěcha Adamce a Martina Pokorného.
Sv. Cyril a Metoděj - autor prof. Karel Dvořák, léta 1928 - 1938. Původně zde stálo sousoší Ignáce z Loyloly, které se v roce 1890 zřítilo do rozvodněné Vltavy. Jeho fragmenty jsou uloženy v lapidáriu NM. Nynější sousoší objednalo ministerstvo školství k výročí založení republiky.
Sv. Jan Křtitel - autor Josef Max, rok 1855. Socha je tvořena v romantickém směru 1. pol. 19. století, tzv. nazarénismu - odlišuje se od dynamických soch těžkopádnou nehybností. Původně zde stálo sousoší Jana Brokoffa Kristův křest z roku 1706. Bylo poškozeno při revoluci v roce 1848.
Sv. Norbert, Václav a Zikmund - autor Josef Max, rok 1853. Na mostě stojí už třetí sousoší. První, z roku 1708, zmizelo spolu i se druhým z roku 1764. Jejich podoba je známa jen z dobových rytin.
Sv. Jan Nepomucký - autor Jan Brokoff, rok 1683. Tato socha se stala závazným ikonografickým vzorem, podle něhož vznikaly a vznikají dálší plastiky u nás i v cizině. Neodlučitelnými atributy se staly: pět hvězdiček kolem světcovy hlavy, rocheta, palma mučednictví a kříž. Traduje se, že hvězdičky se objevily nad hladinou, když byl Jan Nepomucký svržen do vody. Symbolizují 5 písmen slova tacet, což znamená mlčí.
Sv. Antonín Paduánský - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1707. Pískovcová socha znázorňuje kazatele v řadovém rouchu Františkánů s Ježíškem a lilií. U jeho nohou dříve stávala tepaná lucerna.
Sv. Juda Tadeáš - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1708. Socha znázorňuje světce jako jednoho z Kristových apoštolů, držícího evangelium a kyj, kterým ho zabili pohané. Vznikla na objednávku rytíře Mytrovského - Františka Sezimy.
Sv. Augustin - autor Jeroným Kohl, rok 1708. Socha znázorňuje světce, který šlape po kacířských knihách. V ruce drží hořící srdce. Na podstavci je znak augustiniánů. Originál je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Nynější dílo je z roku 1971 od Duška, Velínského, Sopra a Hampla.
Sv. Kajetán - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1709. Socha sestává z postavy světce, z ozdob andělíčků a obláčků. Za ní je symbol svaté Trojice - trojhran. Socha vznikla na objednávku bývalého konventu kajetánů v Praze.
Sv. Filip Benicius - autor Michal Bernard Mandel, rok 1714. Jediná mramorová socha na mostě znázorňuje postavu světce, držícího v levé ruce kříž, květinovou ratolest a knihu. Socha byla v roce 2000 zrestaurována Jiřím Divišem. Mimo jiné vyrobil úplně nový podstavec ze čtyř kusů božanovského pískovce, vážícího 3,5 t.
Sv. Vít - autor Ferdinand Maxmilián Brokoff, rok 1714. Socha znázorňuje patrona české země, stojícího na skále se lvy, ke kterým byl svržen aby jej zabily. Ti si ale jen lehli k jeho nohám. Ještě před svržením ke lvům byl namáčen v kotli s vroucí smolou a vyvázl bez zranění. Nakonec byl mučen v žaláři tak dlouho, dokud nezemřel.
Sv. Kosma a Damián se Salvátorem - autor Jan Oldřich Mayer, rok 1709. Sousoší znázorňuje dva světce, oblečené do úboru pražské univerzity. Drží nádoby s léky a mučednické palmy. Mezi nimi je Ježíš Kristus jako spasitel světa.

Madona a sv. Bernard	Madona, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský	Kalvárie - sv. Kříž	svatá Anna
sv. Cyril a Metoděj	sv. Jan Křtitel	sv. Norbert, Václav a Zikmund	sv. Jan Nepomucký
sv. Antonín Paduánský	sv. Juda Tadeáš	sv. Augustin	sv. Kajetán
sv. Filip Benicius	sv. Vít	sv. Kosma a Damián se Salvátorem

Věžník u vrcholu schodiště na Staroměstské mostecké věži

Kromě toho se nachází socha ještě u vrcholu schodiště Staroměstské mostecké věže. Nepředstavuje žádného svatého, ale anonymního věžníka. Datuje se k přelomu 14. a 15. století.

[editovat] Doprava na mostě

Od roku 1883 jezdila na mostě koňka (viz pražské tramvaje). V roce 1905 jí vystřídala elektrická tramvaj. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po specálních kolejnicích, které vymyslel František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušen a byl obnoven až v roce 1932 autobusy na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do 2. světové války. Automobilový provoz skončil v roce 1965 a od té doby slouží most jen pro pěší.

[editovat] Zajímavosti

Císař a král Karel IV., jak již bylo uvedeno výše, položil základní kámen přesně 9. července 1357 v 5:31 hodin ráno. Bylo to z toho důvodu, že tomuto datu zrovna odpovídala příznivá konstelace hvězd, a dále ho určila také tehdy uznávaná magie - v tomto případě okultismus. Datum totiž odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět. Tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1. První čtyři čísla jsou vyjádřením letopočtu (1357), další dvě devátého dne v měsíci červenci (9. 7.), a poslední tři vyjadřují čas. Tedy 5 hodin a 31 minut.

Zajímavé také jsou i některé okolnosti kolem stavby. Karel IV. na stavbu často dohlížel a kontroloval, jestli je používán opravdu kvalitní materiál. Vápno mělo vylepšit přidání syrových vajec a mléka. Pražská vejce ale na stavbu nestačila a tak se dovážela také z venkova. V tomto docházelo i k nedorozuměním. Z Unhoště poslali vejce vařená, aby se cestou nerozbila. Dovozci z Velvar mléko cestou prodávali a pak ho ředili vodou. To už pak ovšem bylo na stavbu nepoužitelné, jelikož nebylo dostatečně tučné. Tak byly posílány zásilky másla, které prý občas skončily u purkmistra.

Na mostě se v průběhu dějin odehrály i špatné věci. Václav IV. dal do řeky svrhnout zmučené tělo generálního vikáře Jana Nepomuckého, protože mu nechtěl vyzradit zpovědní tajmství královny. To je jedna z verzí okolností kolem Janovy smrti. Na mostecké věži také dlouhou dobu trčely sťaté hlavy vůdců protihabsburského povstání, kteří byli popraveni 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.

[editovat] Rekonstrukce

V létě roku 2006 projde (prošel) most rozsáhlou rekonstrukcí. Její schvalování je velmi přísné. Předtím než samotná rekonstrukce začne, musí být udělán rozbor každého kamene. Most hodně trpí povětrnostními vlivy, turismem a také hodně utrpěl při povodni v roce 2002. Jedním z nejdůležitějších bodů před samotným započetím rekonstrukce je výběr nejkvalitnějšího pískovce.