Česká strana sociálně demokratická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek z oblasti politiky potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Česká strana sociálně demokratická
Logo:
Založena:	1878 (jako součást rakouské sociální demokracie), 1894 (jako samostatná strana)
Barvy:	červená, někdy růžová, pro volby 2006 oranžová
Politické ideologie:	Sociální demokracie, socialismus, keynesianismus
Politické zařazení	levice/levý střed
Tisk:	Trend
Současný předseda:	Jiří Paroubek
Evropská strana:	Strana evropských socialistů
Politická skupina EP:	PES

Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) je česká levicová politická strana, která je členem Socialistické internacionály a Strany evropských socialistů. V současné době je druhou nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně a nejsilnější opoziční stranou. Její pozice je však velmi slabá v Senátě, v krajských zastupitelstvech a v zastupitelstvech velkých měst. Jejím předsedou je Jiří Paroubek.

[editovat] Historie

[editovat] 1878 - 1918: Dělnické hnutí a sociální demokracie na území Čech a Moravy

Počátky českého dělnického hnutí lze nalézt v 60. letech 19. století. Tehdy vznikly první odborové a vzdělávácí spolky českého dělnictva. Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem.

[editovat] 1918 - 1926 (Rozkol a založení KSČ)

„Sociální demokracie se vymkla kontrole kapitalistů“ (karikatura Mikoláše Alše)

Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD) vznikla přejmenováním Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na sjezdu v prosinci 1918. Od vytvoření samostatného státu byla druhou nejsilnější politickou stranou stranou, která měla v Revolučním národním shromáždění 47 poslanců (vycházelo se z výsledků voleb v roce 1911). Tomu odpovídalo zastoupení třemi ministry v první československé vládě. V druhé (rudozelené) vládě v roce 1919 zaujal sociálnědemokratický vůdce Vlastimil Tusar místo předsedy vlády.

Ve volbách v roce 1920 obdržela vítězná ČSDSD 25,7 % a 74 mandátů. V době zdánlivého rozmachu však již ve straně probíhal politický rozkol mezi vedoucím státotvorným proudem a marxisticko-leninskou opozicí, která se hlásila ke Komunistické internacionále. Opoziční část se sešla na sjezdu v září roku 1920 a ustavila se jako ČSDSD-levice a přijala nový program. V říjnu pak 23 poslanců tohoto křídla vytvořilo svůj vlastní poslanecký klub. Rozkol strany byl prakticky dovršen sjezdem zbytku strany v listopadu 1920, na kterém byl přijat nový Dělnický hospodářský program a byly odmítnuty zásady Komunistické internacionály. Nakonec v květnu 1921 vznikla samostatná Komunistická strana Československa (KSČ). Toto rozdvojení ČSDSD oslabilo natolik, že ve volbách roku 1925 obdržela pouhých 8,9 % (KSČ 13,2 %). I přes to se mimo let 1926–29 (období vlády panské koalice) strana podílela na všech vládách tehdejšího Československa. Hlavním tiskovým orgánem bylo Právo lidu.

V letech 1918-1926 patřila mezi největší spojence ČSDSD Československá národně socialistická strana a sudetoněmecká Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR. U obou dvouch stran se uvažovalo o sloučení, které se ale neuskutečnilo kvůli některým rozlišně chápaným programový bodům (internacionální politika,pohled na německou menšinu v ČSR). Kvůli rozkolu s komunisty a jejich protistátotvornému postoji však příliš rozvrstvená československá levice ztratila post rohodujícího vládního člena a pravidelně se umisťovala až za Agrární republikánskou stranou.

[editovat] Od „Panské koalice“ k Národní straně práce

Až do sjezdu v roce 1930 se strana hlásila k tradicím marxismu, teprve na tomto sjezdu byl přijat nový stranický program, který dosavadní orientaci revidoval. Po sepsání Mnichovské dohody se strana rozpustila a někteří členové spoluzaložili Národní stranu práce. Československá sociální demokracie rozvíjela též kontakty s ostatními evropskými sociálně demokratickými stranami a byla aktivní členkou Socialistické dělnické internacionály (dlouhodobě ji zde zastupoval František Soukup a posléze i Betty Karpíšková a Lev Winter). Od druhé poloviny 20. let spolupracovala s Německou sociálně demokratickou stranou v ČSR (založenou na podzim 1919 Josefem Seligerem) a po roce 1933 organizovala pomoc německé (a později též rakouské) demokratické emigraci v Československu. Ve druhé polovině 30. let podporovala boj španělské levice proti povstalcům a výrazně se angažovala v zápase na obranu ČSR. Plně sdílela a podporovala Benešovu koncepci kolektivní bezpečnosti (ženevský protokol, Malá dohoda, východní Locarno, Východní pakt, obranné smlouvy s Francií a SSSR, Hodžův plán). Na jaře 1938 se významně podílela na vzniku manifestu Věrni zůstaneme a velkou vlastní manifestací na podporu květnové mobilizace v Praze 5. června 1938, pořádanou v rámci oslav 60. výročí založení strany (celkem se jí účastnilo na 400 000 lidí) za účasti prezidenta Edvarda Beneše, demonstrovala svou podporu věci československé demokracie a evropského i světového míru.

[editovat] Sociální demokracie v letech 1938–1945

Během druhé světové války se řada bývalých členů sociální demokracie zapojila do odbojové činnosti, strana měla zastoupení v československé vládě v Londýně a ve Státní radě Československa.

[editovat] Léta 1945–1948

Roku 1945 byla Sociální demokracie (Československá sociální demokracie, ČSSD) obnovena jako jedna ze čtyř českých stran Národní fronty a ve volbách roku 1946 obdržela 15,6 %, což bylo nejméně ze všech čtyř povolených stran (většina levicových voličů se přiklonila ke KSČ, případně k ČSNS). Její představitelé se zúčastnili práce Národního shromáždění a Zdeněk Fierlinger se stal předsedou první poválečné vlády. Ve straně však opět vykrystalovaly dva proudy, a proto byl v listopadu 1947 zvolen předsedou centrista Bohumil Laušman. Dne 27. června 1948 byla strana i přes odpor až 65 % členů sloučena s KSČ (komunisti stranu už dlouho předtím plánovitě infitrovali). Již v prvních týdnech po únorovém převratu 1948 odešla řada vedoucích představitelů sociální demokracie do exilu a v květnu 1948 ustavila v Londýně ústřední výkonný výbor strany v zahraničí.

[editovat] Sociální demokracie v exilu

Po likvidaci ve vlasti pokračovala tak Československá sociální demokracie ve své činnosti v exilu; v jejím čele stál dočasně Blažej Vilím, od září 1948 Václav Majer. Generálním tajemníkem byl v letech 1948–50 Blažej Vilím, poté až do roku 1970 Václav Holub. K dalším reprezentantům patřili Vilém Bernard, František Němec, Mirko Sedlák a Arno Hais, z mladé generace pak Radomír Luža a Jiří Horák.

Sídlem ústředního vedení se stal Londýn, kde také v letech 1950–64 vycházel tiskový orgán – časopis Demokracie a socialismus. V jednotlivých státech se postupně formovaly zemské organizace v čele se zemskými důvěrníky. Další centra stranické činnosti vznikla v Paříži, v USA, ve Švýcarsku, v SRN a ve Vídni, kde v rámci rakouské SPÖ působila Československá socialistická strana v Rakousku. Někteří bývalí sociální demokraté se v různých zemích podíleli na vytvoření zelených stran, které vyjadřovaly odpor jak k západnímu kapitalismu, tak sovětskému komunismu. Většina členů, kteří přešli do KSČ, byla ze strany vyloučena po porážce Pražského jara. Roku 1968 byl učiněn pokus o obnovu samostatné strany, avšak tyto plány zhatila invaze sovětských vojsk.

[editovat] Strana po roce 1989

Znovu byla sociální demokracie obnovena po roce 1989. Obnovovací sjezd, který se konal v březnu 1990, navázal na tradice předválečné ČSDSD. Předsedou byl zvolen Jiří Horák, významnou roli hrál ve straně jeden z hlavních aktérů Sametové revoluce Valtr Komárek. V konkurenci s Občanským fórem nebyla strana moc úspěšná, navíc opět utrpěla vnitřními rozpory. V následujících letech významně stoupl její vliv a v parlamentních volbách roku 1992 získala Československá sociální demokracie 16 mandátů.

Na sjezdu v roce 1993 změnila strana název na Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) a novým předsedou strany byl zvolen Miloš Zeman. V parlamentních volbách v červnu 1996 se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou Česka. V následujících dvou letech zůstala v opozici a tolerovala menšinovou vládu koalice ODS, KDU-ČSL a ODA (druhá Klausova vláda). Miloš Zeman byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny. V předčasných parlamentních volbách v červnu 1998 zvítězila a sestavila menšinovou vládu (opět pod Zemanovým předsednictvím), jejíž čtyřleté působení umožnila tzv. opoziční smlouva, uzavřená mezi ČSSD a ODS v červenci 1998. O čtyři roky později znovu zvítězila v parlamentních volbách a sestavila vládu v koalici s KDU-ČSL a US-DEU, která ovšem disponovala pouze těsnou většinou (101 hlasů). Předsedou vlády se stal Vladimír Špidla, jenž v dubnu 2001 na XXX. sjezdu vystřídal Miloše Zemana v čele strany. Stranu provázela nejednota v koalici i v samotné straně. Po neúspěchu v eurovolbách odstoupil z čela strany a vlády Vladimír Špidla. Nový premiér Stanislav Gross vydržel ve funkci necelý rok a odstoupil kvůli bytové aféře. Dalším premiérem se stal Jiří Paroubek, který stranu sjednotil a zlepšil její postavení (nárůst preferencí – získání hlasů voličů jak KSČM, tak nerozhodnutých). Strana se však před parlamentními volbami v roce 2006 potýkala s mnoha aférami. Ve volbách samých pak strana skončila i přes svůj historicky nejlepší volební výsledek druhá za ODS.

[editovat] Dělení a slučování ČSSD

Asociace sociálních demokratů - Odchod skupiny členů okolo Rudolfa Battěka 1

České sociálně demokratické hnutí - Vznik v září 1999 odchodem skupina více vlastenecky založených sociálních demokratů, dnes se jejich politické hnutí jmenuje České hnutí za národní jednotu

Strana přátel piva - Původně strana recese, roku 1998 se sloučila s ČSSD a někteří ze členů, kteří se sloučením nesouhlasili, dnes ve svých aktivitách pokračují dále jako Sdružení přátel piva

[editovat] Významné osobnosti Sociální demokracie

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam předsedů strany sociálně demokratickénaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Josef Boleslav Pecka-Strahovský - zakladatel
Josef Hybeš - spoluzakladatel
Ladislav Zápotocký-Budečský - spoluzakladatel
Ferdinand Schwarz - spoluzakladatel
Josef Steiner
Karla Máchová-Kostelecká - bojovnice za politická práva žen
Charlotta Garrigue-Masaryková - manželka T.G. Masaryka
Bohumír Šmeral - předseda strana (1916-1917)
Vlastimil Tusar - sociálně demokratický předseda vlády
Bohumil Laušman - předseda strany (1947-1948)
Václav Majer - 2.exilový předseda (1948-1972)
Zdeněk Fierlinger - předseda strany (1945- 1947)
Miloš Zeman - předseda (1993-2001)
Vladimír Špidla - předseda (2001-2004)
Stanislav Gross - předseda (2004-2005)
Bohuslav Sobotka - místopředseda a dočasný předseda strany (2005-2006)
Jiří Paroubek - předseda (od roku 2006)

[editovat] Ekonomická orientace strany

ČSSD se nachází na levé části politického spektra. Dle svých slov vychází z myšlenek keynesiánství, ale v praxi nedochází ke splácení státního dluhu v době hospodářské konjunktury.

[editovat] Kritika

ČSSD je často kritizována, především pravicovou veřejností a pravicovými politiky, za svoji, ač nepřímou, spolupráci s komunisty při prosazování některých zákonů v roce 2006; namítají, že situace se podobá stavu z roku 1948, kdy se tehdejší KSČ sloučila právě se sociální demokracií. Přestože tzv. Bohumínské usnesení oficiálně zakazuje straně spolupráci s KSČM na vládní úrovni, těch ostatních se netýká. Příznivci ČSSD namítají, že komunisté jsou naopak jedinou silou, která je schopná a ochotná podpořit levicové návrhy strany.

[editovat] Volební výsledky strany

[editovat] Výsledky Sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny

1920 25,7 % (74 mandátů)

1925 8,9 % (29 mandátů)

1929 13,0 % (39 mandátů)

1935 12,6 % (38 mandátů)

1946 15,6 % (37 mandátů)

1990 3,8 % (0 mandátů) - Sněmovna lidu

1990 4,2 % (0 mandátů) - Sněmovna národů

1990 4,1 % (0 mandátů) - Česká národní rada

1992 7,7 % (10 mandátů)- Sněmovna lidu

1992 6,8 % (6 mandátů) - Sněmovna národů

1992 6,5 % (16 mandátů)- Česká národní rada

1996 26,44 % (61 mandátů)

1998 32,31 % (74 mandátů)

2002 30,20 % (70 mandátů)

2006 32,32 % (74 mandátů)

[editovat] Výsledky ČSSD v senátních volbách

1996 25 mandátů

1998 3 mandáty

2000 1 mandát

2002 7 mandátů

2004 0 mandátů

2006 6 mandátů

[editovat] Výsledky ČSSD v komunálních volbách

1994 8,7 %

1998 17,54 %

2002 15,58 %

2006 6,61 %

[editovat] Výsledky ČSSD v krajských volbách

2000 14,67 %

2004 14,03 % (105 mandátů)

[editovat] Výsledky ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu

2004 8,33 % (2 mandáty)

[editovat] Vývoj názvu

Sociálně-demokratická strana českoslovanská v Rakousku (1878–1893, součást rakouské sociální demokracie)
Českoslovanská sociálně demokratická stranu dělnická (1894–1918, jako samostatná strana)
Československá sociálně demokratická strana dělnická (1918–1938)
Národní strana práce (1938–1941; jednotná levicová strana sociálních demokratů a národních socialistů)
Československá sociální demokracie (1945–1948)
1948–1989 - Sociální demokracie sloučena s KSČ, paralelně v zahraničí fungovala také exilová strana s centrálou v Londýně
Československá sociální demokracie (1990–1993)
Česká strana sociálně demokratická (od roku 1993)

Současný, poněkud kostrbatě a archaicky znějící název byl pravděpodobně zvolen kvůli zachování stejné zkratky po přejmenování strany po rozdělení Československa.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Oficiální stránky

www.cssd.cz – Oficiální stránky
Socialistická internacionála
Strana evropských socialistů
ČSSD – Centrum politiky

Kraje a místní organizace

[editovat] Historie strany

[editovat] Ostatní

"Sociální demokracie se nám rozpadá pod rukama" - Zvukové záznamy ze zasedání ÚVV ČSSD a pádu Vladimíra Špidly dne 26. 6. 2004

České politické strany zastoupené v parlamentu ČR a Evropském parlamentu
Poslanecká sněmovna (2006)	Občanská demokratická strana (81) • Česká strana sociálně demokratická (74) • Komunistická strana Čech a Moravy (26) • Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (13) • Strana zelených (6)
Senát (2006)	ODS (41) • ČSSD (12) • KDU-ČSL (11) • Klub otevřené demokracie (8 – po 1 US-DEU, SOS, CZ, ODA, SZ, LiRA, SD–SN/ED, nezávislý) • Senátorský klub SNK (7 – SNK ED 3, NEZÁVISLÍ 2, HNHRM 1, NSK 1) • nezařazení KSČM (2)
Evropský parlament (2004)	ODS (9) • KSČM (6) • SNK ED (3) • ČSSD (2) • KDU-ČSL (2) • NEZÁVISLÍ (2, rozpad na Politika 21 a Nezávislí demokraté (Předseda V. Železný) po 1)
(poslední volby)	Zdroj: ČSÚ, Senát (křesla; * pro senátory malých volebních stran, kteří nejsou jejich členy)

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../%C4%8D/e/s/%C4%8Cesk%C3%A1_strana_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1.html“

Kategorie: ČSSD | Politické strany v Československu

We provide Linux to the World