Komunistická strana Čech a Moravy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Komunistická strana Čech a Moravy | |
|---|---|
| Logo: | |
| Založena: | 31. března 1990 |
| Barvy: | rudá |
| Politické ideologie: | komunismus / marxismus / neokomunismus (částečně, frakce strany) / stalinismus (pouze frakce; KSČM se od stalinismu oficiálně distancuje) |
| Předseda: | Vojtěch Filip |
| Evropská strana: | Strana evropské levice (pozorovatel) |
| Politická skupina EP: | EUL-NGL |
| Aktuální preference: | 12,8 % (volby 2006) |
Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) je česká krajně levicová politická strana, polistopadová pokračovatelka totalitní Komunistické strany Československa (KSČ).
Obsah |
[editovat] Historie
Do roku 1989 existovala v rámci KSČ jako její dílčí územní organizace pouze Komunistická strana Slovenska, zatímco v českých zemích takový protějšek nebyl, ač bylo jeho vytvoření v souvislosti se federalizací státu v roce 1968 zamýšleno. Rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ 20. prosince 1989 tuto situaci napravilo a 31. března 1990 vznikla na ustavujícím sjezdu KSČM, která byla spolu s KSS v rámci stále existujícího Československa zastřešována federální Komunistickou stranou Československa (KSČS). Odlišný politický vývoj v obou částech státu vedl k přejmenování KSS na Stranu demokratickej ľavice a jejímu vystoupení z KSČS 7. dubna 1992.
[editovat] Současnost
V létě 2006 měla KSČM zhruba 90 000 členů; velká většina do ní vstoupila před rokem 1989, má průměrný věk přes 65 let a vymírá tempem zhruba 10 % ročně. Ve volbách do sněmovny v červnu 2002 získala KSČM 18,5 % hlasů a byla se 41 poslanci třetí nejsilnější stranou ve sněmovně, jíž zůstává i po oslabení ve volbách 2006. Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 byla druhá se ziskem 20,3 % a 6 z 24 poslaneckých křesel (za vítěznou ODS).
Podle své sebeprezentace se KSČM nejdůsledněji zastává zájmů sociálně slabých a v duchu tradičních levicových principů se snaží o co největší míru přerozdělování. Kritici však upozorňují, že životní úroveň se od roku 1989 výrazně zvýšila a že program KSČM je silně populistický. To může být jednou z příčin faktu, se její volební podpora od počátku devadesátých let několikanásobně narostla i přes to, že se strana stále nezbavila stigmatizujícího spojení s totalitním režimem. Hlavní příčinou obliby KSČM je však podle politologů skutečnost, že KSČM zůstala mimo většinu mocenských struktur a vyhnula se jí tak řada afér, jež postihly ostatní strany, a strana tak získává tzv. protestní hlasy. Prvek separace byl ale v letech 2005-6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně [1] a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.
Mládežnickou organizací KSČM je Komunistický svaz mládeže.
[editovat] Ideologická orientace strany
[editovat] Komunismus/Marxismus
Podle materiálů strany je programovým cílem KSČM socialismus, kterou definuje sama jako demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí. KSČM oficiálně usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie. [2]. Za základní příčinu stupňujících se problémů světa a společnosti považuje strana kapitalismus, který míní vystřídat novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací (tedy komunismem). Dlouhodobým programem je „Naděje pro ČR“ [3].
[editovat] Neokomunismus a Eurokomunismus
Takzvané „liberální křídlo“ KSČM (názorově bližší k sociální demokracii) reprezentuje Miloslav Ransdorf či Jiří Dolejš. Ideologií této frakce je neokomunismu, idea návrácení k původnímu komunismu, doplněného ideami eurokomunismu. Neokomunisté se zasazovali o vstup ČR do Evropské unie a následně o přijetí KSČM do Strany evropské levice.
[editovat] Stalinismus
Takzvaní „Tradicionalisté“ jej podporují. Extremistické křídlo KSČM, dříve pod ochranou předsedy Grebeníčka, zastávající raný sovětský model komunismu. Oficálně KSČM stalinismus odsoudila (odvolává se na rok 1956 a odsouzení stalisnismu Nikitou Chruščovem), úplně se ho ale nevzdala. Radikálové si udrželi silné pozice například v Praze,ale i v někdejším vedení strany. To KSČM znemožnilo vstup do Strany evropské levice [4], která stalinismus odmítla.
[editovat] Kritika a protesty
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu 198/1993 Sb. deklaroval, že KSČ byla „zločinná a zavrženíhodná organizace“; komunistický režim a ideologii odsuzují i další zákony. KSČM je ovšem brána jako legální strana působící v rámci ústavního řádu; ostatní strany a političtí činitelé ji verbálně odsuzují, zároveň s ní ale často na různých úrovních jednají a spolupracují.
Tento protiklad je zdrojem časté kritiky zejména z pravicových antikomunistických pozic, ale často i zleva. Po listopadové revoluci nebylo proti komunistické straně použito žádné opatření tvrdší než zabavení majetku. Zůstává tak v postkomunistických zemích jediná, která se netransformovala ve standardní levicovou stranu a zachovala si komunismus v názvu. To je jejími kritiky často označováno za pars pro toto jejího nedostatečného zavržení totalitní praxe KSČ; podobně zásadní symbolický význam však názvu přisuzuje i členská základna.
V posledních letech vznikají projekty (např. akce „Trikem proti komunismu“ na Dekomunizace.cz), které se snaží upozornit na nebezpečnost komunistické ideologie a na krvavou minulost KSČ. Konají se i antikomunistické demonstrace, např. na 1. máje, často proti akcím KSČM (Jan Šinágl). Iniciativa Zrušme komunisty žádá o „zákaz propagace nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran“; byla vyhlášena řadou známých osobností v únoru 2005 a na internetu získala více než 70 000 podpisů.
[editovat] Volební výsledky
[editovat] Parlamentní volby
- 1992 Česká národní rada 14,05 % v koalici Levý blok (Sněmovna lidu 14,27 %; Sněmovna národů 14,48 %)
- 1996: 10,33 %
- 1998: 11,03 %
- 2002: 18,51 %
- 2006: 12,81 %
[editovat] Senátní volby
- 1996: 2 mandáty - Ladislav Drlý, volební obvod Chomutov (22,0 a 56,0 % hlasů; na 4 roky) a Antonín Petráš, Karviná (druhý obvod č. 75 - vlastní město s okolím; 28,2 a 52,3 % hlasů; na 6 let)
- 1998: 2 mandáty - Rostislav Harazin, Bruntál (26,9 a 60,5 %) a Jaroslav Doubrava, Ústí nad Labem (27,6 a 52,4 %)
- 2000: 0 mandátů; Drlý ve 2. kole těsně poražen kandidátem ODS
- 2002: 1 mandát - Eduard Matykiewicz, Karviná (obvod č. 75; 28,8 a 51,8 %)
- 2004: 1 mandát - Vlastimil Balín, Most (27,1 a 52,4 %); Harazin i Doubrava v obou kolech těsně poraženi kandidáty ODS
- 2006: 0 mandátů
KSČM tak má aktuálně 2 senátory: RSDr. Vlastimil Balín a Eduard Matykiewicz.
[editovat] Komunální volby
[editovat] Krajské volby
[editovat] Volby do Evropského parlamentu
Volby do Evropského parlamentu 2004: 20,26 % - 6 poslanců (2. místo po ODS): RSDr. Ing. Věra Flasarová, Ing. Jaromír Kohlíček, CSc., MUDr. Jiří Maštálka, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., Ing. Vladimír Remek a Daniel Strož.
[editovat] Podívejte se též na
- Komunistická strana Československa (1995)
- Komunistická strana Československa - Československá strana práce
[editovat] Literatura
Adam Drda, Petr Dudek: Kdo ve stínu čeká na moc. Čeští komunisté po listopadu 1989 Paseka 2006, ISBN 80-7185-802-1. Stránka na webu nakladatele s recenzemi, kritika Štěpána Kotrby (Britské listy)
[editovat] Externí odkazy
- http://www.kscm.cz – oficiální stránky
- KSČM na PR serveru Centrum politiky
- Jak vlastně vypadá dnešní KSČM?
- Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii
| České politické strany zastoupené v parlamentu ČR a Evropském parlamentu | ||
|---|---|---|
| Poslanecká sněmovna (2006) |
 |
|
Senát (2006) |
ODS (41) • ČSSD (12) • KDU-ČSL (11) • Klub otevřené demokracie (8 – po 1 US-DEU*, SOS*, CZ*, ODA, SZ*, LiRA*, SD–SN/ED*, nezávislý) • Senátorský klub SNK (7 – SNK ED 3, NEZÁVISLÍ 2*, HNHRM 1, NSK 1*) • nezařazení KSČM (2) | |
| Evropský parlament (2004) | ODS (9) • KSČM (6) • SNK ED (3) • ČSSD (2) • KDU-ČSL (2) • NEZÁVISLÍ (2, rozpad na Politika 21 a Nezávislí demokraté (Předseda V. Železný) po 1) | |
|
(poslední volby) |
Zdroj: ČSÚ, Senát (křesla; * pro senátory malých volebních stran, kteří nejsou jejich členy) |
|
