Občanská demokratická aliance
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Občanská demokratická aliance (ODA) je v pořadí druhou politickou liberální stranou, která vzniká po událostech 17. listopadu 1989. Děje se tak ještě v podzimních dnech roku 1989. Strana vzniká však spíše coby politický klub několika intelektuálů, kteří sehrávají velmi důležitou roli v rámci formujícího se Občanského fóra.
I přes zájem médií a sympatie mnoha voličů však ODA prakticky po celou svou historii zůstává jakýmsi elitním klubem, sdružujícím mnohé výrazné tváře tehdejší české politické scény. Za uvedení stojí jména jako Daniel Kroupa, Pavel Bratinka, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Jan Kalvoda, Michael Žantovský či Karel Kühnl.
Tito lidé ale představovali spíš praktiky moci, či lépe technokraty řídící postkomunistickou transformaci, než že by je bylo možné označit za lidové vůdce. Dobrým příkladem může být Vladimír Dlouhý, který po určitou dobu představoval nejpopulárnějšího českého politika. Ještě jako člen KSČ se Dlouhý stal místopředsedou federální vlády ČSSR. Krátce na to však ze strany vystoupil a proti pravidlům ODA se stal jejím čelným členem. Za svého dalšího ministerského působení v Klausových vládách se však „namočil“ do řady pochybných rozhodnutí a uvalil na sebe i na svou stranu četné stíny možného korupčního jednání. Po vlně neúspěchů stranu roce 1998 opustil, ostatně jako mnozí jiní.
ODA byla v první polovině devadesátých let malou úspěšnou stranou, která sice disponovala ve sněmovně jen několika mandáty, ale měla své zastoupení ve vládě. Stíhala ji však řada skandálů a volby 1996 byly těmi posledními, kterých se zúčastnila. Po skandálech kolem financování v druhé polovině devadesátých let definitivně potvrdila své postavení potápějící se lodě. Většina původních představitelů stranu postupně opustila.
Co se integračních iniciativ týče, již v roce 1991 se zvažovala spolupráce s pravicovým Klubem angažovaných nestraníků, avšak z tohoto plánu sešlo. O rok později pak došlo ke spojení s Hradské křídlem Liberálně demokratické strany. V následujících letech pak strana funguje bez nějakých dalších integračních snah, ba naopak, v ovzduší narůstajícího konfliktu mezi vlastními frakcemi. Po krizi způsobené finančními skandály vstupuje v roce 1998 do Čtyřkoalice, z níž je však po čtyřech letech „odejita“. Ještě předtím zvažuje spojení s Demokratickou unií, z toho však, podobně jako z mnohem pozdějšího uvažovaného spojení s Evropskými demokraty sejde.