Ultrafialové záření
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ultrafialové (zkratka UV, z anglického ultraviolet) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Tato oblast elektromagnetického spektra se dělí na blízké ultrafialové záření o vlnové délce 400 – 200 nm) a daleké ultrafialové záření (200 – 10 nm), resp. energií fotonů mezi 3,1 a 250 eV (elektronvolty). .
Z hlediska biologických účinků UV záření se často používá dělení na spektrální oblasti:
- UVA pro vlnové délky 400 – 315 nm
- UVB pro vlnové délky 315 – 280 nm
- UVC pro vlnové délky kratší než 280 nm.
UV záření s vlnovou délkou kratší než 200 nm je silně absorbováno ve vzduchu. Záření UVB je absorbováno v ozonosféře, přičemž vzniká ozón.
Z částicového hlediska UV záření přenášejí fotony o energii cca. 3,1 – 125 eV.
