Elektromagnetické záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Elektromagnetické záření je kombinace příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole. Elektromagnetickým zářením se zabývá obor fyziky nazvaný elektrodynamika, což je podobor elektromagnetismu. Infračerveným zářením, viditelným světlem a ultrafialovým zářením (viz níže) se zabývá optika.

Jakýkoli elektrický náboj pohybující se s nenulovým zrychlením vyzařuje elektromagnetické vlnění. Když drátem (nebo jiným objektem, např. anténou) probíhá střídavý elektrický proud, vyzařuje se elektromagnetické záření o frekvenci proudu. Na elektromagnetické záření se stejně jako na cokoliv jiného dá nahlížet jako na vlnu nebo proud částic. Jako vlnu je charakterizuje rychlost šíření (rovná rychlosti světla ve vakuu), vlnová délka a frekvence. Částicí elektromagnetického vlnění je foton. Energie fotonu E = hf, kde h = 6,626 × 10⁻³⁴ J·s = 4,14 × 10⁻¹⁵ eV·s je Planckova konstanta, f je frekvence.

Elektromagnetické pole může ve vodiči indukovat proud a naopak, toho se využívá v anténách. Elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se bude přeměňovat na teplo. Toho se využívá v mikrovlnné troubě.

[editovat] Druhy elektromagnetického záření

Řazeno sestupně podle vlnové délky:

• Rádiové vlny
  • Dlouhé vlny
  • Střední vlny
  • Krátké vlny
  • Velmi krátké vlny
  • Ultra krátké vlny
  • Centimetrové vlny a kratší, také nazývané mikrovlnné záření
• Infračervené záření
• Viditelné světlo
• Ultrafialové záření
• Rentgenové záření
• Gama záření

Více se o nich dočtete ve článku Elektromagnetické spektrum

Tento fyzikální článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.