Tipitaka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tipitaka (pálí, či Tripitaka v sanskrtu, doslova Trojí koš) je souhrnný název pro buddhistické kanonické texty. Existuje mnoho různých verzí, přičemž nejznámější je Pálijský kánon théravádinské školy.

Texty Tipitaky, které byly původně předávány ústní tradicí, se rozdělují na tři části. Podle tradice jejich jméno vzniklo tak, že svitky (psané na palmových listech) byly kdysi přechovávány ve třech koších, nicméně se zdá, že rozdělení textů na „Tři koše“ se objevilo ještě před jejich zapsáním. Těsně po Buddhově smrti se konal první buddhistický koncil, na kterém byly všechny jeho výroky zpaměti recitovány, roztřiděny a kodifikovány.

První část, Vinaja Pitaka (koš kázně), je souhrn pravidel, kterými se mají řídit mniši a mnišky sanghy.

Druhý oddíl, Sutta Pitaka (koš rozprav, v sanskrtu Sútra Pitaka), se dále dělí na pět sbírek (nikájí) a obsahuje zachycené Buddhovy výroky a události jeho života. Tyto texty jsou uznávány za autentické všemi buddhistickými školami, i když mahájána a vadžrajána mají řadu dalších vlastních súter.

Třetí část, Abhidhamma Pitaka (koš vyššího učení), je souhrn textů, pravděpodobně pozdějšího data, v nichž je Buddhova nauka, která je v Koši rozprav podaná běžným jazykem, systematicky rozvedena, vysvětlena a popsána přísně filozofickým jazykem. Abhidhamma Pitaka je specifická pro théravádu, nicméně ostatní školy mají své vlastní sbírky komentářů.

[editovat] Externí odkaz

• Knižní překlady Pálijského kánonu do češtiny a internetové zdroje v angličtině a němčině