Smlouva o Ústavě pro Evropu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Smlouva o Ústavě pro Evropu je navrhovanou ústavou Evropské unie, která má za cíl nahradit složitou strukturu smluv EU jednotným dokumentem. V návrhu byla také zapracována některá nová ustanovení a zásadní změny ve fungování Unie oproti předchozímu stavu. Jedná se nicméně o kontrovezní a kritizovaný dokument.

Návrh ústavy (Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu) byl zveřejněn Konventem 18. července 2003. Po dlouhých jednáních byl návrh schválen i mezivládní konferencí, která probíhala od října 2003 do června 2004. Ústavní smlouva byla poté 29. října 2004 podepsána v Římě. V současné době (do roku 2006) probíhá proces schvalování jednotlivými členskými státy. Pokud by vstoupila v platnost, nahradila by existující smlouvy, kupříkladu Maastrichtskou smlouvu a Římské smlouvy.

V některých zemích o návrhu rozhodovaly národní parlamenty, v jiných byla k rozhodování vypsána referenda, jinde k rozhodování o této smlouvě ani nedošlo. Proces ratifikace skončil po té, co ústavu v referendech odmítla Francie a posléze Nizozemí. Ačkoliv po tomto odmítnutí následovala řada snah o „oživení“ tohoto dokumentu, které v určité intenzitě pokračují dodnes, zatím se zdá být málo pravděpodobné, že bude pokračovat schvalování nynější podoby návrhu Evropské ústavy.

Návrh smlouvy o Ústavě měl 4 části s celkem 448 články. Dále k němu patřilo 36 protokolů, 2 přílohy, 30 prohlášení k ustanovením Ústavy, 11 prohlášení k protokolům, 9 prohlášení členských zemí. V anglické verzi měla navrhovaná smlouva celkem 852 stran – 349 stran Ústavy, 382 stran protokolů a příloh, 121 stran prohlášení.

Evropská unie – historie, smlouvy a struktura
1952	1958	1967	1993	1999	2003	?
		Evropská společenství (ES*)	E V R O P S K Á   U N I E   ( E U )
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
	Evropské hospodářské společenství (EHS)		Evropské společenství (ES)
	Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom)
		*ES: ESUO, EHS (ES od 1993), Euratom	Spravedlnost a vnitřní věci	–> ES
				Policejní a justiční spolupráce
			Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Pařížská smlouva	Římské smlouvy	Slučovací smlouva	Maastrichtská smlouva	Amsterodamská smlouva	Niceská smlouva	Ústava EU
"TŘI PILÍŘE" – Evropská společenství (ESUO, ES, Euratom), Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Policejní a justiční spolupráce

[editovat] Obsah návrhu ústavy

Návrh ústavy se skládá z preambule a čtyř částí:

• Preambule – poukazuje na společné dědictví Evropy, historické zkušenosti, přesvědčení o společné budoucnosti v rámci evropské integrace a obsahuje také poděkování Konventu.
• Část I (nepojmenovaná) – je úvodem do smlouvy, popisuje vymezení, cíle a pravomoci Unie, stanovuje základní svobody a práva a definuje občanství EU. Obsahuje také definici symbolů Unie. V hlavě IV se definují orgány a instituce Unie, v hlavě V se pak popisují principy výkonu jejich pravomocí. Hlava V popisuje demokratické principy platné v EU. Hlava VII se věnuje financování Unie. Hlavy VIII a IX popisují vztah Unie s okolními státy, resp. podmínkami pro vstup do Unie a vystoupení z Unie.
• Část II – Listina základních práv Unie – je založena hlavně na evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a deklaruje základní nedotknutelná práva, svobody a zásady.
• Část III – Politiky a fungování Unie – je nejrozsáhlejší částí ústavy. Je založena na existujících základních smlouvách EU, které z velké části přebírá. V hlavě II se deklarují zásady rovnosti a nediskriminace, hlava III podrobně popisuje vnitřní politiku EU, včetně otázek jednotného vnitřního trhu, hospodářské a měnové politiky, fungování měny euro, politik zaměstnanosti, zemědělství a rybolovu, životního prostředí, ochrany spotřebitele, sociální politiky, dopravní, telekomunikační a energetické infrastruktury, výzkumu (včetně výzkumu vesmíru a spolupráce s ESA) či energetiky. Také v kapitole IV definuje tzv. prostor svobody, bezpečnosti a práva, čímž se popisují agendy justice a vnitra a některé další činnosti, kde Unie provádí pouze podpůrnou činnost. Hlava IV je věnována některým zámořským teritoriím. Hlava V se věnuje vnější činnosti Unie, společné zahraniční, bezpečnostní, obranné a obchodní politice, humanitární a jiné spolupráci se třetími zeměmi a mezinárodními smlouvami. V hlavě VI se podrobněji rozvádí fungování Unie a jejích institucí, včetně pravidel pro tzv. posílenou spolupráci.
• Část IV – Obecná a závěrečná ustanovení – popisuje právní kontinuitu Unie při procesu přijímání ústavy, ruší některé dřívější smlouvy, definuje postupy pro změny ústavy a stanovuje dobu platnosti.

Ke smlouvě jsou také přiloženy protokoly, přílohy a prohlášení.

[editovat] Kritika ústavy

Návrh ústavní smlouvy se setkal s řadou kritických ohlasů, které jí vytýkají hlavně následující:

• Délka a složitost – smlouva má asi 50 000 slov na cca 320 stranách (k tomu téměř dvakrát tolik stran s přílohami, protokoly a prohlášeními), což je výrazně více než jakákoli běžná ústava. Text smlouvy je také psán právním a úředníckým jazykem, pro běžného občana často téměř nesrozumitelným. Podle kritiků tak lze jen velmi těžko po občanech požadovat rozumné zhodnocení kladů a záporů ústavy a kvalifikované rozhodnutí o jejím (ne)přijetí. Dále, podle kritiků, text obsahuje nejasnosti a rozpory. Obhájci argumentují tím, že i přes tuto složitost je ústava stručnější a jednodušší než ohromné množství existujících a platných smluv, které fungování Unie řídí dnes.
• Zrušení principu jednomyslnosti – oproti současné praxi, kdy se v základních otázkách rozhoduje v Unii jednomyslně, ústava zavádí v 26 oblastech rozhodování kvalifikovanou většinou. To podle některých kritiků ohrožuje suverenitu jednotlivých zemí. Zastánci argumentují tím, že to je jediný způsob, jak v rozšířené Unii může rozhodování prakticky fungovat.
• Přednost před právem jednotlivých zemí – podle ústavy mají evropské zákony přednost před zákony jednotlivých zemí, což podle kritiků představuje nepřijatelné omezení suverenity členských států. Zastánci však upozorňují na fakt, že tento princip už platí dlouhou dobu, ratifikované evropské smlouvy mají před národním právem přednost. Zda je to však přijatelné jako obecný princip je stále otázkou debaty.
• Přeměna na evropský superstát – ústava se věnuje některým prvkům, které jsou tradičně spojovány výhradně se suverénními státy (např. vlajka či motto). I slovo ústava naznačuje, že Evropská unie se blíží vytvoření „Evropského státu“, což je pro některé lidi obtížně akceptovatelné.
• Demokratický deficit – podle kritiků je příliš velká moc věnována Evropské komisi, která ovšem není přímo volena. Evropský parlament, jako jediná instituce přímo volená občany EU, má v mnoha ohledech nízké pravomoci, např. nemůže navrhovat zákony. Obhájci ústavy upozorňují na fakt, že Evropský parlament má právo zavázat Komisi k legislativnímu návrhu, což považují za dostatečné.
• Exekutiva, legislativa a judikatura - tyto státní moci zůstávají i nadále neodděleny. V protikladu k zásadě jejich přísného dělení, jak je základem demokracií, vznikajících od 18., 19. století. Tak například Evropský soud de facto svými rozhodnutími tvoří zákonné normy Unie, Komise mimo své exekutivní úkoly také vystupuje jako legislativní orgán.
• Obranná politika – kritikové se domnívají, že společná evropská obranná politika si za cíl klade hlavně omezení vlivu NATO, potažmo Spojených států.
• Ekonomická politika – podle kritiků je vůbec zahrnutí některých ekonomických otázek přímo do ústavy nevhodné, v existujících ústavách se taková problematika neobjevuje, ekonomiku ponechává na konkrétních vládách vzniklých v pravidelných volbách. Např. podle článku I.3.3 má být hospodářství EU založeno na sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, což je pro některé pravicové politiky nepřijatelně socialistická formulace.

Obecná kritika evropské ústavy směřuje k tomu, že před jejím vznikem nebyly jasně zodpovězeny otázky, zda EU vůbec nějakou ústavu potřebuje, jaké jsou na ni kladeny hlavní požadavky a co má ústava řešit. Podle kritiků také nebyl splněn úkol, daný prohlášením z Laekenu, které požaduje více demokracie a Evropu bližší občanům.

[editovat] Citát

• „Tato naše Ústava ... se zakládá na principech demokracie neboť zaručuje že moc je v rukou ne menšiny ale co největšího počtu občanů.“
  (podle Thukydida II, 37.) První věta preambule návrhu smlouvy o Ústavě pro Evropu vypracovaného Konventem. Hlavy států a vlád ji odstranily během jejich Mezivládní konference. [1]

[editovat] Podívejte se také na

• Demokratický deficit
• Laekenská deklarace o budoucnosti Evropy
• Konvent o budoucnosti Evropy
• Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu

[editovat] Externí odkazy

• Time Table – časový přehled ratifikace Smlouvy o Ústavě

Oficiální zdroje

• portál Ústavy EU, na serveru europa.eu.int, v jazycích EU (také česky)
• Smlouva a příbuzné dokumenty ke stažení (PDF)
• České vydání úředního věstníku EU – obsahuje ústavu a všechny související dokumenty
• Smlouva o Ústavě pro Evropu, Úřední věstník C 310, 16.12.2004 – české znění (HTML)
• Eurokonstytucja

Nezávislé zdroje

• Evropská ústava - Stránka politické strany SNK Evropští demokraté k evropské ústavě
• Harmonogram ratifikace evropské ústavy, ČTK/České noviny, květen 2005
• Hlavní argumenty příznivců a odpůrců evropské ústavy, ČTK/České noviny, květen 2005
• Přehled návrhu ústavy a 3 alternativ na 35 stranách, euabc.com / bonde.com (anglicky, PDF (100 KB)
• EUABC – online lexikon o EU, včetně „Reader-friendly EU Constititution“ / „Ústava EU, která se dá (pře)číst“ (ve všech řečech Evropy)
• EUABC - česká verze – online lexikon o EU
• EUobserver – přehled tisku, medií, vlastní zpravodajství, komentáře o EU, zasíláni přehledu zpráv mailem (anglicky)
• Quick Guide: European Union constitution, BBC, 2005
• Wikitution – The Constitution for Europe

Články

• Články a zprávy k Ústavě – přehled v různých evropských jazycích (i česky), na serveru europeannocampaign.com
• Can the French rejection be rejected?, Jens-Peter Bonde, 30.5.2005, euobserver.com
• Constitution, a step towards democracy? (en), Constitution, un grand pas vers la démocratie ? (fr), Constitución: ¿más democracia en Europa? (es), Costituzione, il gran passo verso la democrazia ? (it), Verfassungsvertrag: Mehr Demokratie wagen? (de), Constitució, un gran pas cap a la democràcia? (ca) – "Je Ústava krokem k demokracii?", květen 2005, na serveru cafebabel.com (v šesti jazycích Evropy)
• Co bude po odmítnutí Ústavy EU? - Honor Mahony/Vladimír Rott, 15.3.2005, Britské listy

Další

• A rollercoaster ride towards democracy – how the European Citizens Initiative found its way into the EU Constitution, anglicky (Tobogánem k demokracii – Jak se Evropská občanská iniciativa dostala do Ústavy EU)