Quintus Horatius Flaccus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. Kr. – 27. listopadu 8 př. Kr.) byl římský básník.
Horatius byl synem propuštěnce z Venussie, kde získal první vzdělání. Později se přestěhoval do Říma, protože mu otec chtěl umožnit vzdělání lepší. Roku 45 př. Kr. odešel studovat filosofii do Athén.
V roce 44 př. Kr. vstoupil do Brutovy armády, kde se stal tribunem, roku 42 př. Kr. se účastnil bitvy u Filip, kde byl Brutus poražen (Horatius se zachránil útěkem). Po amnestii se vrátil do Itálie, kde se byl nucen živit jako písař. V této době vznikly jeho první básně, především satiry. Roku 38 př. Kr. se seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih. Později se jeho prostřednictvím seznámil s Octavianem a přestože byl bývalý bojovník proti němu, stal se z něj jeho stoupenec. V některých básních hlásal jeho slávu (dělal to dobrovolně). Nepřijal úřad jeho tajemníka, protože chtěl mít čas a svobodu na psaní. Horatius byl pohřben vedle Maecenata na Esquilinu.
[editovat] Dílo
Horatius, přestože se stal jedním z nejznámějších římských básníků, neměl velké básnické nadání (což sám přiznával v několika básních). Více se mu dařily satiry a jim podobné (spíše kratší) básně než ódy. Z počátu byl řecký vliv velmi patrný (jednalo se spíše o překlady), později se této závislosti téměř zbavil.
- Jamby (35 př. Kr.) jsou první Horatiovou sbírkou. Jedná se vlastně o sbírku satir, věnovanou Maecenatovi, který Horatiovi na oplátku věnoval statek, aby se mohl věnovat pouze psaní.
- Satiry (30 př. Kr.) jsou ironickou kritikou lidských chyb. Po této knize začal psát lyriku, vzorem mu byli klasičtí řečtí básníci (Sapfó, Alkaios), jejichž metra napodoboval.
- Carmina (nyní Ódy, tři knihy) jsou věnovány opět Maecenatovi. Byly vydány v r. 23 př. Kr. a jedná se o básně opěvující víno, lásku, přírodu, zpěv, vlast, přátelství, atp.
- Epistulae (20 př. Kr.) – poetické dopisy, které Horatius posílá svým přátelům.
- Carmen saeculare (17 př. Kr.) složil Horatius na Augustovo přání ke slavnosti bohů, opěvuje především Apollóna a Dianu.
- Čtvrtá kniha lyrických básní opěvuje Augustovy syny Drussa a Tiberia. Ve druhé knize opěvuje též Augusta - list první. Posledním listem (třetím) této knihy je Ars poetica (Epistula ad Pisones, Poslání Pisonům), které pojednává o estetických a literárních otázkách. Toto dílo je Horatiovým dílem posledním a zřejmě nebylo nedokončeno.
