Lucius Annaeus Seneca
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. – 65) byl římský filozof, dramatik, básník a politik.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Hispánii. V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl delamátor (přednašeč, recitátor) a propagátor delimací, které postupně prostoupili celou římskou literaturou.
Poměrně brzy začal vystupovat na veřejnosti a ve státních službách. Za vlády Caliguli se stal senátorem, ale za vlády císaře Claudia byl v r. 41 vyobcován na Korsiku, což se stalo pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy Messaliny. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillí. Zpět do Říma byl povolán až po osmi letech (roku 49), na žádost Agrippiny, aby se stal vychovatelem jejího syna Nerona. Když začal Nero v roce 54 vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem praetoriánů Afraniem Burrem. Roku 57 byl jmenován konsulem a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku 62 zemřel jeho přítel Burrus (náčelník praetoriánů) a jeho moc začala upadat.
Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům, přesto by v roce 65 byl obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, jeho reálná účast v něm se zdá být nepravděpodobná. Poté byl donucen k sebevraždě, podřízl si žíly. Jeho smrt bývá někdy spojována s bojem za republiku atp. což je nepravdivé, Seneca byl zastáncem císařství.
Zajímavostí je, že Seneca patřil k velmi bohatým lidem
[editovat] Dílo
Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii. Jeho věty byly krátké a styl byl trochu komediální. Byl přívrženec nového, bujarého tzv. asijského stylu psaní a často napadal starší autory (neměl rád atický styl).
Svou mluvou napodoboval Ovidia. Ve svých filosofických úvahách vycházel ze stoicismu a jeho díla vycházela především z morální filosofie. Nesoudí lidi tak přísně jak je ve stoicismu běžné. Propaguje jakousi rovnost mezi lidmi. Díky tomu vznikla pověst o jeho přátelství se sv. Pavlem a dokonce vznikla falešná korespondence mezi nimi. Není však pravdou, že by Seneca byl křesťanem, nebo tomu alespoň nic nenasvědčuje.
Jeho filosofická díla nemají velkou vědeckou cenu, ale vyznačují se hlubokými, jasně definovanými myšlenkami a velkou znalostí lidí. Tato díla byla spíše populární než vědecká, ale přiblížil jimi lidem spoustu složitých myšlenek, které se mu podařilo vtěsnat do jedné jasně formulované věty.
[editovat] Prozaická díla
- De providentia, O prozřetelnosti
- De constantia sapientis, O důslednosti mudrcově
- De ira, O hněvu 3 knihy
- De via beata, O šťastném životě
- De otio, O prázdnu
- De trnquallita te amini, O klidu duševním
- De breviate vitae, O krátkosti života
- Consolationes, tři dopisy věnované matce Helvii, Polybiovi - chráněnec Claudia a Marcii - dceři Clemuntia Corda.
- De clementia, O mírnosti; dvě knihy věnované Neronovi
- De beneficiis, O dobročinnosti; sedm knih
- De quaestiones naturales (Otázky přírodní filosofie), sedm přírodovědeckých knih, věnovaných příteli Lucilovi. Knihy byly zpracovány na základě řeckých pramenů. Tyto knihy byly ve středověku používány jako učebnice fyziky.
- Epistulae morales ad Lucilium, známo též jako Listy (český výbor vyšel v r. 1969 a 1984), Jedná se o 124 dopisů ve 20 knihách, psaných Luciliovi, ale určených veřejnosti. V těchto dopisech vysvětluje své morální a etické zásady. Toto dílo bývá považováno za jeho nejlepší dílo.
- Ludus de morte Claudii, Proměna Claudia v tykev. Satira líčící co bohové dělají s Claudiem po jeho smrti.
- Apocolocyntosis divi Claudii (česky 1971, Jak vypustil Claudius ducha), satira na císaře Claudia a jeho smrt.
Ostatní prozaické spisy se nedochovaly (bylo jich značné množství), ale s nejvyšší pravděpodobností nebyly příliš významné.
[editovat] Divadelní hry
Kromě epigramů se nám od něj zachovaly i tragédie. Jsou to jediná dramata která se nám z Říma zachovala kompletní. Jeho dramata jsou psána podle řecké mytologie ve stylu Sofola, Aischyla a Euripida, spíše než o hry na jeviště se jedná o rétorické deklinace. Přesto na tyto usy navazuje španělské, italské a francouzské drama.
- Hercules fuentes, Šílený Hercules
- Phaedra
- Thyestes
- Oedipus
- Medea
- Troades
- Agamemnon
- Phoenisssae
- Herculec oetaeus, Herkules na Oitě
- Octavia, Vylíčení úmrtí Octavie manžely Nerona, dcery Claudia, toto drama nesložil on, protože se tu vyskytují narážky na Nerovu smrt, které se nedožil.
