Kladno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o okresním městě. Další významy jsou uvedeny v článku Kladno (rozcestník).

Kladno

znak vlajka
základní data
status:	statutární město
NUTS 5:	CZ0213 532053
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ021)
okres (NUTS 4):	Kladno (CZ0213)
obec s rozšířenou působností:	Kladno
pověřená obec:	Kladno
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	36,97 km²
obyvatel:	69 355 (2005)
zeměpisná šířka:	50° 08′ s. š.
zeměpisná délka:	14° 06′ v. d.
nadmořská výška:	381 m
poštovní směrovací číslo:	272 01
počet základních sídelních jednotek:	51
počet místních částí:	6
počet městských částí / obvodů:	0
počet katastrálních území:	7
adresa magistrátu:	Magistrát města Kladna nám. Starosty Pavla 44 272 52 Kladno
primátor:	Dan Jiránek
Oficiální web Oficiální web magistrátu E-mailová adresa

Kladno je statutární město ve středních Čechách, se 69 355 obyvateli (2005) je největším městem Středočeského kraje.

Obsah

1 Poloha a přírodní podmínky
- 1.1 Chráněná území
- 1.2 Rozloha a nadmořská výška
2 Dějiny města
- 2.1 Poddanské městečko
3 Firmy
4 Osobnosti
5 Družební město ve Francii

[editovat] Poloha a přírodní podmínky

Kladno se nachází 25 km severozápadně od Prahy (50°08′ s. š., 14°06′ v. d.) v Kladenské tabuli, která představuje západní část Pražské plošiny na rozhraní s Křivoklátskou vrchovinou. Jižní a západní část města se nachází na poměrně rovinatém území, které tvoří rozvodí mezi Vltavou a Berounkou; směrem k severovýchodu se odtud začíná zahlubovat několik mělkých údolí. Ve městě nejsou žádné větší vodní toky, pouze několik potoků (Týnecký ve Švermově, Dřetovický v Dubí a Vrapicích). Kladno je téměř celé obklopeno lesy - nejzazší okraj lesnatého pásma Křivoklátska a Džbánu. Na většině území města a v jeho severním až západním okolí jsou v hloubce ložiska černého uhlí karbonského stáří, dnes zčásti vytěžená. Krajina je místy poznamenána stopami těžební a průmyslové činnosti uplynulých dvou století - zarůstající haldy důlní hlušiny a železárenské strusky nejsou k přehlédnutí.

[editovat] Chráněná území

Ve Vrapickém lese na východním okraji Kladna se nalézá přírodní památka Žraločí zuby. V těsné blízkosti města jsou i další chráněná území (Vinařická hora, Pašijová draha, Záplavy). Přírodní park Džbán zasahuje do severozápadní části města. Pozoruhodné jsou revitalizované mokřady na Týneckém potoce v lokalitě Čabárna.

[editovat] Rozloha a nadmořská výška

Kladno zaujímá rozlohu 36,96 km² (z toho 12,75 km² představují lesy). Centrum (náměstí Starosty Pavla) se nachází v nadmořské výšce 381 m, nejvyšší místo je v lese Propadník na západním okraji města (430 m), nejnižším bodem je místo, kde Dřetovický potok za Vrapicemi opouští území města (283 m).

Kladno v dnešní podobě je aglomerací celé řady obcí, které prošly prudkým rozvojem ve 2. polovině 19. století (Kladno, Újezd pod Kladnem, Dubí, Dříň, Vrapice, Kročehlavy, Štěpánov, Rozdělov, Motyčín, Hnidousy).

[editovat] Dějiny města

[editovat] Poddanské městečko

Poprvé se Kladno zmiňuje v zemských deskách roku 1318. Už sám název (související se slovem kláda) odkazuje na lesnatou polohu někdejší osady. Po několik století byla ves Kladno v majetku rozvětveného šlechtického rodu Kladenských z Kladna, kteří zde měli tři tvrze.

Dolní tvrz poblíž dnešní hlavní pošty,
Horní tvrz, jejímž pokračovatelem je kladenský zámek,
Vlaškovu tvrz na Ostrovci.

Posledním příslušníkem kladenské větve rodu byl Zdeněk Kladenský z Kladna († 1543), který panství odkázal svému synovci Oldřichu Ždárskému ze Žďáru a jeho synům. Oldřichův syn Jiří, který byl vlivným dvořanem Ferdinanda I., vymohl na králi povýšení Kladna na městečko. Privilegiem z 22. prosince 1561 tak Kladno dostalo právo pořádat dva výroční a týdenní trh a byl mu udělen znak (půlený modrý štít s polovinou stříbrné orlice a rysem v přirozených barvách).

Horní tvrz se dočkala přestavby na renesanční zámek (1566). I Jiříkův syn Ctibor Tiburcí († 1615) byl úspěšným hodnostářem (zemský soudce, hejtman Menšího města Pražského, purkrabí karlštejnský); založil též na Kladně špitál (v sousedství dnešní Floriánské kaple).

Druhá polovina 16. století byla pro Kladno příznivá. Městečko bylo malé (čítalo jen něco přes třicet domů), ale bylo sídlem rozsáhlého panství Žďárských, sahajícího především východním a jihovýchodním směrem. Ač katolíci, připojili za stavovského povstání 1619 kladenský pán Jan Jiří († 1626) i jeho synovec a dědic panství Florián Jetřich Žďárští svůj podpis pod stavovskou konfederaci. Zároveň se však Florián Jetřich oženil s Alžbětou Koronou, dcerou jednoho z nejvlivnějších představitelů císařské strany Jaroslava Bořity z Martinic, pána na sousedním Smečně.

Neštěstí postihlo Kladno 7. listopadu 1620, kdy městečko při tažení od Rakovníka ku Praze vydrancovali polští kozáci v císařských službách (za své přitom vzal i archiv ostrovsko-svatojánského kláštera, který si tamější opat na kladenském zámku u svého katolického souseda uschoval). Po porážce stavů byly Floriánu Jetřichovi († 1653) dřívější poklesky prominuty, ba naopak, záhy se dočkal povýšení do hraběcího stavu (1628). Roku 1630 Ferdinand II. potvrdil kladenské městské výsady a rozmnožil počet výročních trhů na tři.

Florián Jetřich s Alžbětou Koronou dali roku 1623 zbudovat v Hájku u Unhoště loretánskou kapli (druhou v Čechách), jako prosbu za narození syna. Když se následujícícho roku vytouženého potomka dočkali, nemohli tušit, že František Adam Eusebius Seraficus Žďárský zemře roku 1670 bezdětný a odkáže rozsáhlé panství, zahrnující 42 vesnic, vedlejší větvi Žďárských, žijících v Sasku, s podmínkou, že přestoupí na katolickou víru. Saské příbuzenstvo, které víru nezměnilo, bylo nakonec po dlouhých letech sporů vyplaceno částkou 76000 zlatých a kladenské panství roděleno mezi pět sester zesnulého Adama Eusebia.

Kladno, Kročehlavy, Újezd pod Kladnem, Dubí, Hnidousy, Motyčín a další zbyly na Marii Maxmilianu Evu. Po její smrti dědicové upadající panství roku 1701 obratem prodali za 132000 zlatých Anně Marii Františce, velkovévodkyni toskánské, majitelce rozsáhlého sousedního panství s centrem na Buštěhradě.

Ani v jejím držení nezůstalo Kladno dlouho; roku 1705 koupili kladenské panství benediktini z břevnovsko-broumovského opatství.

Za uměnímilovných opatů Otmara Zinckeho a Bennona Löbla se Kladno opět pozvedlo. Především Benno Löbl ve spolupráci s architektem Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem vtiskli městu barokní tvář, jejíž pozůstatky jsou patrné dodnes.

Byl přestavěn zámek, Floriánská kaple, na náměstí vztyčeno mariánské sousoší. Během válek o české dědictví se v letech 1741 a 1742 břevnovští mniši opakovaně uchylovali před vojenskými akcemi z exponovaného kláštera sv. Markéty na Kladno. Roku 1780 nechal opat Stephan Rautenstrauch založit dvě nové osady - Štěpánov u Kročehlav a Rozdělov západně od Kladna; noví osadníci byli povoláni z Broumovska. Kladno prosperovalo, ale i na prahu 19. století bylo malým bezvýznamným městečkem na řídce osídleném zemědělském venkově; když je roku 1814 postihl požár, mělo jen kolem 650 obyvatel.

[editovat] Firmy

Pod značkou nkt cables [1] dnes působí výrobce kabelů Kablo Kladno s historií sahající do roku 1865. Pokračovatelem tradice značky Poldi jsou Strojírny Poldi [2] (hřídele). Na výrobní program někdejší Poldi navazují též Třinecké železárny [3] (ocelárna Dříň), POLDI Hütte [4] (ocelárna, kovárna) a Beznoska [5] (chirurgické nástroje a implantáty). Další významné firmy působící v Kladně jsou například Celestica [6] (tištené spoje), Showa Aluminium [7] (automobilové klimatizace), Dr.Oetker [8] (práškové potraviny a přísady), LEGO Production [9] (hračky), ESA [10] (spedice, logistika), ECK Generating [11] (elektrárna, teplárna), Zenitel Colsys [12] (monitorovací systémy, elektrické instalace), MAO [13] (stavebnictví).

[editovat] Osobnosti

K proslulým kladenským rodákům patří malíř a grafik Cyril Bouda, politici Antonín Čermák a Petr Pithart, houslista Jiří Panocha, aninimátor a ilustrátor Zdeněk Miler, písničkáři Jiří (Wabi) a Mirko (Miki) Rywolové nebo hokejista Jaromír Jágr.

Žili zde politik Antonín Zápotocký, spisovatelé Marie Majerová, Bohumil Hrabal a František Stavinoha či výtvarník a básník Jiří Kolář.