Henry David Thoreau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Henry David Thoreau
Henry David Thoreau, filosof a esejista
Náš národ už nesmí mít otroky a vést válku (…), i kdyby proto přestal být národem.
Narození	12. července 1817 Concord
Úmrtí	6. května 1862 Concord

Henry David Thoreau (12. červenec 1817 Concord, Massachusetts, USA - 6. května 1862 Concord, Massachusetts, USA) byl americkým filosofem, esejistou, moralistou a básníkem.

[editovat] Život

Thoreau se narodil 12. července 1817 v Concordu ve státě Massachusetts a literárně debutoval svým prvním esejem již v deseti letech (The Seasons – 1827). Ten se však přirozeně nesetkal s větším úspěchem. V roce 1837 dokončil Harvard a v následujících letech formoval základní principy své filosofie. Posléze se rozhodl navrátit svůj život zpět ke kořenům; světový ideál spatřoval v přírodě.

V březnu 1845 začal žít samotářský život. Počal si stavět lesní boudu na pozemku vlastněném Ralphem Waldo Emersonem (jeho dlouholetým přítelem). Thoreau se do oné boudy (která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu) symbolicky nastěhoval 4. července 1845 (na americký Den nezávislosti). Od tohoto data se táhnou dva roky a dva měsíce přirozeného života, které Thoreau strávil v okolí svahů Walden Pound, nedaleko svých přátel a rodiny v Concordu. Toto životní období později Thoreau popsal v díle Walden (1854).

Přestože vedl asketický a téměř veganský život, nezávislý na většině vnějších zdrojů, byl po nedlouhé době zatčen pro daňový dluh. Thoreau totiž vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vede bezdůvodnou válku (tč. s Mexikem).

Pobyt ve vězení se stal pro Thoreaua základní životní zkušeností a jeho názory se začaly formovat s ještě větší razancí. Ve vězení se stále snažil udržet svou hrdost a přesvědčení o špatnosti války (odmítal daň zaplatit, přestože se mu prostředky dostávaly). Příslovečný je rozhovor s transcedentalistou Ralphem Waldo Emersonem, kdy se Emerson Thoreaua ve vězení zeptal: „Proč jsi tady?“ a Thoreau mu na to odpověděl: „Proč ty tady nejsi?“

16. ledna 1848 přednášel na téma „Práva a povinnosti jedince vůči vládě“ na concordském lyceu. Jeho projev byl sice omezen, ale o rok později byl text přednášky uveřejněn a přejat i do eseje o Občanské neposlušnosti (1849), který Thoreaua navždy proslavil.

Thoreau si střídavě vydělával na živobytí jako učitel, zemědělecec nebo jako pracovník v továrně na tužky, jež patřila jeho rodině. Vynalezl rovněž stroj na zjednodušení výroby a podařilo se mu tak zmenšit produkční výdaje.

Thoreau se během svého života hodně nacestoval. Např. k mysu Cod, Agiochuku nebo k hoře Katahdin v Maine. Jeho cesty do Maine jej zavedly právě až k Ktaadnu, Chesuncooku a k řece Penebscotu.

[editovat] Filosofie

Mnohými je Thoreau považován za prvního environmentalistu, ale tento americký zastánce přirozenosti byl především filosofem propagujícím princip lidství. Jeho esej Občanská neposlušnost inspiroval mj. Lva Nikolajeviče Tolstého, Martina Luthera Kinga (Thoreau byl po celý život aktivní abolicionista) nebo např. Mohándáse Karamčanda Gándhího. Právě ve filosofii mahátmá Gándhího se Thoreauovy myšlenky promítly nejintenzivněji, protože to byl právě Gándhí, kdo založil na Thoreauově principu občanské neposlušnosti většinu činů vedoucích k vymanění Indie z moci anglických kolonialistů.

Henry David Thoreau se snažil obrodit osobnost návratem k přírodě. V osamoceném životě v lese viděl prostředek spásy před dehumanizačním působením civilizace. byl velkým znalcem přírody, ale její znalost ve smyslu znalosti jednotlivých jejích jevů nepovažoval za podstatnou. Důležité pro něho bylo proniknout, vcítit se do ducha přírody a žít s ní a žít s ní v souladu. Kniha Walden přitom o něm vzbudila nesprávný dojem jako o poustevníkovi odmítajícím lidskou společnost a civilizaci. Pravda je, že do lesů neodešel, aby se stranil společnosti a lidí. Chtěl být blíže k přírodě. Jeho postoj k civilizaci je složitý. Zásadně ji neodmítal a zejména ne kulturu (sám byl velmi vzdělaný a miloval klasická díla antiky, Číny, anglická atp. ...) Viděl že civilizace připravuje člověka o mnoho, a to o důležitější hodnoty, než které dává a že sama je namnoze zneužívána proti lidem a ti jí zneužívají na úkor opravdových hodnot ke zbytečnostem a rozmařilosti.

Po vzoru svého přítele Ralpha Waldo Emersona byl Thoreau rovněž transcedentalistou. Thoreau byl rovněž ovlivněn svým sousedem, jiným známým zastupitelem amerického transcedentalismu Nathanielem Hawthornem.

Přestože se Thoreau bránil přirovnání své filosofie k anarchismu, v mnoha ohledech (zejména ve vůli redukovat moc vlády na nezbytné minimum – či úplně – nebo v bojkotu platby povinných daní) byly jeho ideály typicky anarchistické. Thoreau ale vycházel i z filosofie základních osobností amerického boje za nezávislost (zejména Thomase Jeffersona nebo Benjamina Franklina). Svým romantickým přístupem k přírodě se jeho filosofie nápadně podobá filosofii Jeana-Jacqua Rousseaua.

[editovat] Citáty

„Náš národ už nesmí mít otroky a vést válku s Mexikem, byť by pro to přestal být národem.“
"Veřejné mínění je jenom mírný tyran proti našemu vlastnímu mínění."
"Život většiny lidí je tiché zoufání. Čemu se říká resignace, jest jenom trvalé zoufání. Ze zoufalého města, abyste šel na zoufalý venkov a tam aby vás utěšovala neohroženost kolčav a ondater. Neustálé, byť neuvědomělé zoufání se skrývá i pod tím, co lidé jmenují svými kratochvílemi a zábavami. V nich nenaleznou zotavení, neboť to se dostavuje po práci, známkou moudrosti však je, že se nedopouštějí zoufalých skutků."
"Většinu toho, co moji sousedé nazývají dobrým, pokládám za špatné a lituji – li čeho, je to asi mé dobré chování. Jaký zlý duch mě to posedl, že se chovám tak dobře? Povídej si věci sebemoudřejší, ty starý muži, který žiješ ve vší počestnosti už sedmdesát let – slyším neodolatelný hlas, který mě od toho všeho zrazuje. Každá generace opouští podniky generace následující, jako myši opouštějí ztroskotané lodě."
"Není nikdy příliš pozdě, abychom se vzdali svých předsudků."
"Žádnému, byť sebestaršímu myšlení a konání nevěřme bez zkoušky."
"Stáří není o nic způsobilejší poučovati, než mládí, neboť nezískalo tolik, kolik ztratilo."
„Rádi zveličujeme důležitost každé své práce, a přece co věcí jsme ještě nevykonali!“
"Bosé nohy jsou starší nežli střevíce."
„Není – li člověk nový, jak se mohou hoditi nové šaty?“
"Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama."
"Civilizace sice zdokonalila naše domy, ale nezdokonalila také tak lidí, kteří v nich obývají. Vytvořila paláce, ale nebylo tak snadno vytvořiti šlechtice a krále."
„Jestliže snahy člověka civilizovaného nejsou cennější než divochovy, užívá – li většiny svého života, aby si zajistil jenom nutné životní potřeby a pohodlí, proč by měl míti lepší obydlí než divoch?“
"Chudoba jedné třídy vyrovnává přepych třídy druhé."
„Cožpak musíme vždy hleděti k tomu, abychom měli stále více a nemohli bychom se spokojit také někdy s málem?“
"Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob."
"Dříve než ozdobíme své domy okrasami, očišťme jak své zdi, tak svůj život, a základem všeho učiňme krásnou domácnost a krásný život; doposud smysl pro krásu pěstujeme většinou venku, kde není ani domu, ani domácího pána."
"Naše vynálezy jsou obyčejně pěkné hříčky, jež odvracejí naši pozornost od věcí vážných."
"Přesvědč se, abys vždy poskytoval chudým pomoci, které nejvíce potřebují, a byť vlastní tvůj příklad daleko nestačil. Dáváš – li peníze, dej také sama sebe, nejenom peníze. Někdy se dopouštíme podivných chyb. Často chuďas je spíše špinavý, roztrhaný a hrubý, než aby trpěl zimou a hladem. Je v tom částečně jeho záliba, nejenom jeho neštěstí. Dáš – li mu peníze, snad si za ně koupí více hadrů."
"Tisíckrát sekne do větví zla ten, kdo má namířeno na kořen, a možná že ten, kdo věnuje nejvíce času a peněz nuznému, svým způsobem života nejvíce rozplizuje bídu, kterou se marně snaží zmírniti. Je jako pobožný otrokář, který obětuje výnos každého desátého otroka na to, aby ostatní nemusili v neděli pracovati."
"Měli bychom rozdávati svou odvahu a ne své zoufání, svou dobrou mysl a zdraví a ne svou chorobu, a starati se, aby se nákazou nešířila."
"Má – li tvá ruka nadbytek, buď štědrý jako strom datlový; ale nemůžeš – li nic poskytnouti, buď azaď, neboli muž volný jako cypřiš."
"Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starati."
"Užij času a pusť se do nějaké pořádné práce."
"Jitro, jež jest nejpamětihodnější dobou dne, jest hodinou probuzení. Tu je v nás nejméně spavosti a probouzí se aspoň na hodinu jedna část naší bytosti, která jinak ve dne i v noci dříme."
"Býti probuzen znamená býti živ."
"Jest úlohou jednoho každého svůj život i v podrobnostech sám si vytvořiti, život hodný názoru, k němuž se povzneseme ve svých nejvznešenějších a nejpřísnějších chvílích."
"Proč žijeme v takovém kvapu a životem tak plýtváme? Jsme odhodláni zemřít hlady dříve než jsme hladovi."
"Čas je jenom proud, ve kterém chytám ryby, piji z něho, ale zatím co piji, vidím písčité dno a vidím, jak je mělké. Jeho sotva znatelný tok odplyne, ale věčnost zůstává."
"Ozvěna jest do jisté míry původní zvuk a v tom jest její kouzlo a půvab. Je to nejen opakování toho, co je ve zvuku znovu opakování hodno, nýbrž částečně i hlas lesa; táž obyčejná slova a zvuky, ale zpívané lesní nymfou."
„Jsme předmětem experimentu, který mě nemálo zajímá. Nemůžeme se za těchto okolností obejíti na chvilku bez společnosti našich kmoter – míti své vlastní myšlenky, jež by nás povzbuzovaly? Konfucius má pravdu: “Ctnost nezůstává opuštěným sirotkem; musí nezbytně míti sousedy.““
"Myšlením můžeme býti bez sebe a přece býti při smyslech."
"Miluji samotu. Nikdy jsem nepřišel na druha, který byl tak družným jako samota. Vyjdeme – li mezi lidi, jsme větším dílem opuštěnější, než když zůstaneme ve světnici. Myslící nebo pracující muž je vždy o samotě, ať je kdekoli. Samota se neměří mílemi cesty, jež jsou mezi člověkem a jeho bližními."
"Vy, kteří řídíte věci veřejné, nač třeba vám používati trestů? Milujte ctnost a lid bude ctnostný. Ctnosti muže vysoko postaveného jsou jako vítr; ctnosti muže obyčejného jsou jako tráva; tráva, vane – li přes ni vítr, shýbá se."
"Dejte mi chudobu, která se těší pravému bohatství."
„To, čím se lidé liší od němé tváře, praví Menicus, jest velmi nepatrné; nízký dav to ztrácí velmi brzo; vyšší lidé to pečlivě střeží. Kdož ví k jakým výsledkům by dospěl náš život, kdybychom dosáhli čistoty?“
"Jako se nám každé roční počasí zdá nejlepší, když přijde jeho doba, tak příchod jara jest jako stvoření kosmu z chaosu a uskutečnění Zlatého věku."
"Vesmír jest rozsáhlejší než náš názor o něm."
"Každý ať řekne, co říci má, a ne, co by měl. Jakákoli pravda je lepší než zdání."
"Buďsi tvůj život jakkoli nízký, pusť se s ním do křížku a žij jej; neprchej před ním a nespílej mu. Není tak špatný, jako ty jsi. Vypadá nejubožeji, když jsi nejbohatší. Sudílek najde i na ráji chyby. Miluj svůj život tak chudý, jak je."
"Věci se nemění. My se měníme."
"Kdybych byl obmezen po všechny své dny na kout podkrovní světničky jako pavouk, svět by byl pro mne právě tak široký, pokud bych měl kolem sebe své myšlenky."
"Armádě o třech divizích možno odejmouti velitele a uvésti ji v nepořádek; ale nejponíženějšímu a nejprostšímu muži nemožno odejmouti jeho myšlenku."
"Zbytečné bohatství kupuje zas jen zbytečnosti. Ke koupi toho, čeho duše potřebuje, není třeba peněz."
"Světlo, jež oslepuje naše oči, jest nám tmou. Toliko ten den svítá, pro nějž jsme se probudili. Ještě jasnější den nám vzplane. Slunce jest pouze jitřenkou."

[editovat] Bibliograpfie

Týden na řekách Concordu a Merrimacku (A Week on the Concord and Merrimack Rivers) (1849)
Občanská neposlušnost (Civil Disobedience) (1849)
Otroctví v Massachusetts (Slavery in Massachusetts) (1854)
Walden (Walden) (1854)
Obhajoba Johna Browna (A Plea for Captain John Brown) (1860)
Procházky (Excursions) (napsány 1851, vydání 1863)
Život bez principu (1863)
Mainské lesy (The Maine Woods) (1864)
Mys Cod (Cape Cod) (1865)
Rané jaro v Massachusetts (Early Spring in Massachusetts) (1881)
Léto (Summer) (1884)
Zima (Winter) (1888)
Podzim (Autumn) (1892)
Rozmanitost (Miscellanies) (1894)
První a poslední cesta Henryho Davida Thoreaua (The First and Last Journeys of Thoreau, sebráno z jeho deníku a nepublikovaných rukopisů) (1905)