Hawker Typhoon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

**Typhoon**

HAwker Typhoon Mk.IB
Typ:	stíhač
Výrobce:	Hawker
Konstruktér:	Sidney Camm
První let:	1939
Zaveden:	1941
Hlavní uživatel:	Royal Air Force
Výroba:	1941 -
Vyrobeno:	3 330

Hawker Typhoon byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech Kanady a Nového Zélandu během druhé světové války. Ačkoliv při vývoji s ním bylo počítáno jako s náhradou Hurricanů v roli přepadového stíhače (pro kterou však neměl nadbytek výkonu), v průběhu války se z něj stal nejúspěšnější letoun určený k útokům na pozemní cíle.

[editovat] Vývoj

Typhoon (tajfun) sestrojil konstruktér legendárního Hurricanu - Sidney Camm. Tajfun byl odpovědí na specifikaci RAF, požadující jednomístný, dobře vyzbrojený a rychlý letoun, který by nahradil zastarávající Hurricany. Tajfun vznikl jako pokusný letoun pod názvem Tornado. Z této verze byl vyvinut Tajfun 1A (sériový), který absolvoval svůj první let 27. května 1941. Stroje měly v počátcích obrovské problémy, hlavně s motorem Napier Sabre 2, který byl v letounu použit a často selhával. Dále trpěl nedostatečnou tuhostí ocasních ploch. Tyto problémy měly tak drtivý dopad a vyžádaly si tak velké množství životů pilotů, že Tajfuny byly téměř zcela staženy ze služby. Tyto problémy byly však vyřešeny a z Tajfunu 1B se stal nejrychlejší letoun v RAF (před nástupem Tempestů - přímo vyvinutých z Tajfunů) se spolehlivým motorem. Tajfun měl tlustý profil mírně lomeného křídla, který letounu nezajišťoval dostatečnou stoupavost a obratnost ve výškách nad 5 000 m.

Anglii v té době sužovaly bleskové nálety německých stíhaček, které přilétly velkou rychlostí v přízemním letu, shodily pumy a na plný výkon se vracely do Francie, těsně nad hladinou kanálu La Manche. Britové konečně měli stroj, kterým mohli účinně odpovědět na tyto útoky. Poté co byly nepřátelské stíhačky zpozorovány radiolokátory pozemních základen, nebo hlídkujícími letadly, Tajfuny okamžitě začaly na plný plyn pronásledovat nepřítele a se svojí maximální rychlostí ve vodorovném letu nepřítele dostihly a po krátkém boji se svou velmi dobrou obratností, ovladatelností v malých výškách a svými čtyřmi kanóny ráže 20mm stíhače zničily. Tajfuny byly také hojně nasazovány proti pozemním cílům, k čemuž je předurčovala silná kanonová výzbroj. Tajfuny často létaly a nesly proti pozemním cílům i osm neřízených raket s hlavicí o váze 27kg, což z nich činilo opravdu ničivý stroj. Letoun, který byl na počátku téměř zcela stažen ze služby, nakonec používalo 25 perutí.

[editovat] Technický popis

Jednomístný, poměrně stabilní a robustní letoun s tlustým profilem křídla. Nejčastěji s třílistou stavitelnou vrtulí (výjmečně čtyřlistou) o délce listu 1,88 m a s podvozkem o rozchodu 4,5 m. Stroje měly velký chladič Vokes pod přídí. Překryt kabiny byl zpočátku takzvaně skleníkový, s dveřmi na každé straně. Později letouny používaly bublinový překryt, odsunovatelný dozadu.

Nedostatky: Po vyřešení problémů s tuhostí a motorem měl stroj problém s velkou boční labilitou při startu a stoupavostí, spojenou se slabými výkony ve velkých výškách.

[editovat] Zajímavost

Jediným československým pilotem, který létal na Tajfunech byl Jiří Maňák, který původně létal na Spitfirech. Poté velel letce B u 182. perutě, používající Tajfuny. Byl pověřen velením 198. peruti, taktéž vyzbrojené Tajfuny (stal se tak jedním ze tří Čechoslováků, kteří veleli britské peruti). V této funkci byl po mnoha uspěších a zničeních mnoha pozemních cílů v září roku 1943 sestřelen u holandských břehů, kde nouzově přistál na vodu. Byl zajat fašisty a zbytek války přežil v zajetí. Po válce ještě létal, než byl komunistickým režimem křivě obviněn z vlastizrady. Byl degradován a nemohl dále létat. Částečně mu byly křivdy vynahrazeny až po pádu režimu. Zemřel v roce 1992.

[editovat] Specifikace

[editovat] Technické údaje

Posádka: 1 (pilot)
Délka: 9,7 m
Rozpětí: 12,7 m
Výška: 4,7 m
Plocha křídel: 23,13 m²
Prázdná hmotnost: 4 445 kg
Vzletová hmotnost : 5 170 kg
Maximální vzletová hmotnost: 6 340 kg
Pohonná jednotka: 1x Napier Sabre bezventilový, 24válcový vodou chlazený
Výkon pohonné jednotky: 1 618 kW (2 260 k)

[editovat] Výkony

Maximální rychlost: 650 km/h ve výšce 5 500 m
Dolet: 980 km
Dostup: 10 400 m
Stoupavost: 13,4 m/s
Plošné zatížení: 223,5 kg/m²
Poměr výkon/hmotnost: 330 W/kg

[editovat] Výzbroj

4x kanóny Hispano Suiza ráže 20 mm, každý se 140 střelami
2x 454kilogramová puma
8x neřízená raketa RP-3

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Hawker Typhoon

Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války
Stíhací letouny
Firebrand \| Roc \| Defiant \| Beaufighter \| Blenheim \| Mosquito \| Firefly \| Fulmar \| Meteor \| Gladiator \| Hurricane \| Tempest \| Typhoon \| Spitfire \| Whirlwind \| Boomerang
Bombardovací a torpédové letouny
Battle \| Blenheim \| Beaufort \| Hampden \| Whitley \| Wellington \| Henley \| Stirling \| Halifax \| Manchester \| Lancaster \| Skua \| Barracuda \| Albacore \| Swordfish
Transportní letouny a kluzáky	Průzkumné a spojovací letouny
Bombay \| Albemarle \| York \| Hotspur \| Hamilcar	Sunderland \| Lerwick \| Walrus \| Anson \| Botha \| Warwick Lysander \| Auster \| Vincent \| Proctor
Cvičné letouny	Experimentální letouny a prototypy
Tutor \| Magister \| Tiger Moth \| Oxford	E.28/39 \| Vampire