Boulton Paul Defiant
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Boulton Paul Defiant | |
 |
|
| Typ letadla | stíhací |
| Výrobce | Boulton Paul Aircraft |
| Výroba od - do | 1937- |
| Nasazení v letectvu | Royal Air Force |
| Délka | 10,77 m |
| Rozpětí křídel | 11,69 m |
| Výška | 3,70 m |
| Plocha křídel | 23,23 m2 |
| Max. vzletová hmotnost | 3 800 kg |
| Dolet | 748 km |
| Dostup | 9 240 m |
| Stoupavost | 9,65 m/s |
| Maximální rychlost | 489 km/h |
| Motory | Rolls-Royce Merlin III kapalinou chlazený 12ti válec do V, 757 kW (1 030 hp) |
| Počet vyrobených kusů | Mk.I 713 ks, Mk.II 207 ks, Mk.III 140 ks |
| Výzbroj | 4 kulomety Browning ráže 7,7 mm v zadní věži |
| Zvláštní výbava | radar AI Mk IV (u verze Mk.II) |
Boulton Paul Defiant byl britský stíhací letoun nasazený na počátku druhé světové války (květen 1940 - 1942) do bojů proti Luftwaffe. Šlo o poslední bojově nasazený věžový stihací letoun v britském letectvu.
Jedinou výzbroj první verze Defiant Mk.I představovala čtveřice spřažených kulometů umístěná v otočné věži za kabinou pilota. Zpočátku měl letoun určité úspěchy, neboť nezkušení němečtí stíhači si jej pletli s letounem Hawker Hurricane. Přibližovali se tedy k němu zezadu shora a nezřídka svůj fatální omyl zjistili teprve poté, kdy střelec britského letounu zahájil palbu.
Němečtí piloti se ovšem brzy naučili Defiant rozpoznávat, a pak se situace radikálně obrátila: slabě vyzbrojený, pomalý a neohrabaný Defiant, který nemohl střílet dopředu a trpěl komplikovanou komunikací mezi pilotem a střelcem, byl pro německého stíhače snadným a prakticky bezbranným terčem. Pouze sestava většího počtu Defiantů dokázala klást účinnější odpor, který ovšem vyžadoval čistě obrannou formaci neumožňující efektivní útok.
Z tohoto důvodu byl letoun přemístěn k nočnímu stíhání (červenec 1940), kde následně dosáhl určitých úspěchů. Pro účely nočního stíhání bylo lépe uzpůsobeno 207 kusů nově vyrobené verze Defiant Mk.II. Tato verze byla vybavena leteckým radarem AI Mk IV a motorem Merlin XX.
Defiant byl definitivně vyřazen z výzbroje bojových jednotek v roce 1942. Poté byl ještě používán jako záchranný a tréninkový letoun a jako letoun pro vlečení cvičných cílů. Bylo vyrobeno ještě 140 kusů verze Defiant Mk.III bez otočné věže, které se používaly výhradně k vlekání cvičných terčů.
 Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války |
||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| Firebrand | Roc | Defiant | Beaufighter | Blenheim | Mosquito | Firefly | Fulmar | Meteor | Gladiator | Hurricane | Tempest | Typhoon | Spitfire | Whirlwind | Boomerang | ||
| Bombardovací a torpédové letouny | ||
| Battle | Blenheim | Beaufort | Hampden | Whitley | Wellington | Henley | Stirling | Halifax | Manchester | Lancaster | Skua | Barracuda | Albacore | Swordfish | ||
| Transportní letouny a kluzáky | Průzkumné a spojovací letouny | |
| Bombay | Albemarle | York | Hotspur | Hamilcar | Sunderland | Lerwick | Walrus | Anson | Botha | Warwick Lysander | Auster | Vincent | Proctor |
|
| Cvičné letouny | Experimentální letouny a prototypy | |
| Tutor | Magister | Tiger Moth | Oxford | E.28/39 | Vampire | |
