Dharma
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dharma (sanskrt), dhamma (pálí) je původem indický náboženský a filozofický termín, který se používá ve dvou významech:
[editovat] Dharma ve významu nauka
dharma (sanskrt, v páli dhamma) – volně překládáno jako zákon nebo cesta. Pojem používaný v dálnovýchodních náboženstvích. Jednoduše řečeno se jedná o cestu k univerzální pravdě a zároveň o univerzální pravdu samotnou, způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy a je proto nejrychlejší cestou k osobnímu vysvobození.
[editovat] Význam a původ slova
Slovo dharma je používáno ve většině, respektive všech filozofiích a náboženstvích indického původu (tzv. dharmová náboženství), zejména hinduismu (Sanátana Dharma), buddhismu a džínismu. Ve své nejstarší podobě, dharmam, se poprvé objevilo ve Védách. Je obtížné poskytnout stručnou definici dharmy, vývoj pojmu má za sebou dlouhou a pestrou historii a je mu přisuzován rozsáhlý soubor významů a interpretací od „spravedlnosti“ až po „náboženství“.
„Dharma“ je odvozeno od slovního kořene dhri, které jednoduše znamená „způsob bytí“. Termínu musí být porozuměno v jeho původním (tj. metafyzickém) významu, což je soulad s božským nebo tvořivým principem činném v individuu nebo v přírodě. Představuje individuální vnitřní „zákon“, který musí být následován, jestliže individuální život má být žit v souladu s božskou vůlí nebo univerzálním zákonem všehomíra.
Podívejte se také na:
[editovat] Dharma (dharmy) ve významu jev (jevy)
Slovo dharma je utvořeno z kořene „dhar“ („nést“) a označuje v buddhismu jevy „nesoucí“ skutečnost. Dharma, respektive dharmy se proto nejčastěji překládají jako jevy, někdy nepřesně jako atomy. Nauka o dharmách je pokusem odvodit poslední principy všeho existujícího. Mnoho indických systémů usilovalo o výčet takových principů, na nichž je založeno všechno existující: Džinisté hovořili o džívovi jako trvalé podstatě, filosofie sánkhja učila dualitu prahmoty a věčné duchovní monády, pro šramanu Adžitu Kešakembalu byly posledními skutečnostmi jedině materiální prvky. V upanišadách se jako jediný prvotní princip objevuje Bráhma, který vytvořil svět a bytosti.
Buddha odmítal jakoukoli spekulativní interpretaci světa, i tento pojem vychází z přímého pozorování skutečnosti. Buddha nepřijímal závěry, které by nebyly ověřitelné přímým pozorováním. Podle toho vychází buddhistická analýza skutečnosti z bezprostředního pozorování s cílem vnímat poslední principy jako skutečnosti, působící za jevy, které označuje jako dharmy. Dharmy jsou skutečnosti, které při analytickém pozorování světa jevů již nejsou dále rozložitelné. Živé bytosti, jejichž funkce jako tělo, vnímání a cítění jsou rozdílné, nejsou proto dharmy. Ani složené věci z přírody a lidské produkce nejsou dharmy, nýbrž výsledky spolupůsobení různých dharm. Jen to, co nelze odvodit z něčeho jiného, se nazývá dharma.
Ve své analýze člověka rozlišuje Buddha pět skupin dharm, doslova houfů (skandha): tělo, pociťování, vnímání, volní činnost (sanskára) a vědomí. Zatímco tělo je rozložitelné na čtyři elementy – dharmy: zemi (pevné skupenství), vodu (tekuté skupenství), oheň (teplo) a vzduch (pohyb), nelze například u dharmy vědomí, schopnosti vnímání, rozpoznat další složky.
Každá dharma je bezpodstatná (anátman). Anátman je negace átmana. V upanišadách se jako átman označuje věčná monáda v každé živé bytosti, identická s bráhma. Kdyby dharmy měli podstatu, jednalo by se o konečné jevy. Tento pojem by tím zastupoval něco, co se skládá samo ze sebe, existující nezávisle na nečem jiném a je tedy absolutní. Ačkoli dharmy jsou poslední poznatelné principy, nemají takovou absolutní existenci, jsou bezpodstatné (anátman). Každá dharma je ve svém trvání závislá na jiných dharmách. Také vysvobození (nirvána) je skutečnost, již nelze analyzovat, je tedy dharmou. Avšak na rozdíl od ostatních dharm, je nirvána nepodmíněná a nezávislá.
(pozn.: pojmy jsou uváděny v sanskrtu, není-li uvedeno jinak)
