Atomové jádro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Stylizovaný model atomu Lithia.
Pozn.: Elektrony ve skutečnosti neobíhají kolem jádra po orbitálních drahách, ale vyskytují se podle principu neurčitosti v jeho okolí.

Atomové jádro je vnitřní kladně nabitá část atomu a tvoří jeho hmotové i prostorové centrum. Atomové jádro představuje 99.9% hmotnosti atomu. Průměr jádra je přibližně 10^-15 m, což je približně 10.000-krát méně než průměr celého atomu.

Věci kolem nás jsou složeny z látek, látka z molekul, molekuly z atomů. Samotný atom je složen z atomového obalu a atomového jádra. Jádro se skládá z nukleonů, těmi jsou neutrony a kladně nabité protony. Ty se pak dále skládají z kvarků a gluonů. Nukleony uvnitř jádra jsou navzájem k sobě poutány silami, které v zásadě vznikají mezi jejich podsložkami tedy mezi kvarky a gluony. Tato síla se nazývá silná interakce.

Počet protonů v jádře je pro lehké prvky zhruba roven počtu neutronů. S rostoucím protonovým číslem roste počet neutronů rychleji než protonů. Například uran se v přírodě vyskytuje jako prvek, jež má 92 protonů a 146 neutronů. Jádra, která mají podstatně více neutronů nebo protonů, jsou nestabilní a rozpadají se. Při velkém počtu neutronů dochází k β-rozpadu, jež zachová počet nukleonů (protonů a neutronů), ale zvýši počet protonů v jádře. Příkladem může být reakce:

Při příliš velkém počtu protonů dochádzí k α-rozpadu, jako např.:

[editovat] Podívejte se také na:

• Elektronový obal
• Nukleon
• Proton
• Neutron
• Elektron
• Jaderná reakce
• Jaderná energie

Tento fyzikální článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.