Jaderná energie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jaderná energie je energie, kterou je možno získat z jaderných reakcí, probíhající ve speciálním zařízení, a označení pro oblast technologie zabývající se jejím využitím. Pro mírové účely se v současnosti průmyslově využívá štěpné reakce uranu nebo plutonia, předmětem intenzivního výzkumu je praktické využití termonukleární syntézy vodíku na hélium.

Nejvýznamnějším využitím jaderné energie je výroba elektrické energie v jaderných elektrárnách. Jaderné zdroje mají nyní přibližně 17% podíl na světové výrobě elektřiny a přibližně 7% podíl na spotřebě energie celkově. [1] Největší podíl elektrického proudu z jadra dosahuje Litva (asi 80 %), Francie (asi 78 %) a Belgie (asi 60 %) (stav podle EIA z 2003, u Belgie stav roku 2002 podle[2]).

Jaderné reaktory se také používají k pohonu lodí a ponorek, k výrobě izotopů pro další využití a k výzkumu, zároveň se (většinou jako vedlejší produkt při výrobě elektřiny) využívají k vytápění či ohřevu vody.

Historii využití jaderné energie poznamenaly dvě velké nehody – v roce roce 1986 v Černobylu a podstatně menší v roce 1979 v Three Mile Islandu v USA.

[editovat] Historie

První úspěšný pokus s jaderným štěpením provedli v roce 1938 v Berlíně Otto Hahn, Lise Meitnerová a Fritz Strassman.

Během 2. světové války se rozběhl jaderný program v řadě zemí. První řízená řetězová štěpná reakce se uskutečnila 2. prosince 1942 v reaktoru CP-1, který postavil Enrico Fermi v podzemí stadionu Chicagské univerzity. Motivace pokusů byla jednak vědecká, ale také vojenská - reaktory založené na výsledcích Fermiho výzkumu pak sloužily pro výrobu plutonia pro použití v jaderné zbrani. Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se konstrukce reaktorů pro výrobu plutonia rozběhla i v dalších zemích.

K výrobě elektřiny byl jaderný reaktor poprvé využit 20. prosince 1951 ve výzkumné stanici EBR-I poblíž Arca (Idaho). Zařízení založené na rychlém množivém reaktoru dodávalo zpočátku výkon kolem 100 kW.

První jaderná elektrárna byla postavena v Sovětském svazu v městě Obninsk. K rozvodné síit byla oficiálně připojena 27. června 1954. V 5MW reaktoru byl použit grafit jako moderátor a voda jako chladící médium.

Využítí jaderné energie se poté rychle rozvíjelo. V roce 1960 činil instalovaný výkon méně než 1 gigawatt (GW), na konci sedmdesátých let už 100 GW, a 300 GW v osmdesátých letech.

Od konce 80. let je nárůst mnohem pozvolnější, a převážně tvořený výstavbou jaderných elektráren v Číně. V roce 2005 byl instalovaný výkon 366 GW. Proti využití jaderné energie se v mnoha zemích vyspělého světa zvedla vlna odporu, založená jednak na obavách z nehody (jako např. Černobylská havárie), jednak na strachu z radiace. V Rakousku (1978), Švédsku (1980) a Itálii (1987) dokonce proběhla referenda, v jejichž důsledku bylo upuštění od využití jaderné energie. V Česku proti jaderné energii obvykle vystupují různá ekologická hnutí, např. Jihočeské matky nebo česká odbočka nadnárodní Greenpeace. Další důvody zpomalení výstavby jaderných zdrojů jsou ekonomické – jaderná energie je velmi levná co se týče vlastní výroby, investiční náklady při stavbě jaderných elektráren jsou však velmi vysoké.