Anicius Manlius Severinus Boëthius
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anicius Manlius Severinus Boëthius (asi 480 Řím – 25. října 524/525 Pavia) byl křesťanský teolog a filosof, jenž je někdy označován jako „poslední Říman“ a zároveň první filosof středověku. Považuje se za jednoho z posledních vzdělanců pozdně starověkého Západu.
[editovat] Život
Boëthius patřil do okruhu římské šlechty, která se dala k dispozici ostrogótskému králi Theodorichovi, ovládajícímu od roku 493 Itálii. Zpočátku si král Boëthia vysoce cenil. Kolem roku 520 byl Boëthius ustaven Theodorichem coby magister officiorum, pod něhož spadala celá správa a královský dvůr. Avšak v roce 523 Theodorich nařídil, aby byl Boëthius vzat do vazby pro velezradu z důvodů, které zůstávají nejasné. Někteří historici se domnívají, že Boëthius zamýšlel otevřeně vyjednávat s Theodorichovým rivalem – Byzancí, Boëthius připisuje zatčení pomluvám svých protivníků. Boëthius byl zbaven svého titulu a majetku a v pavijském žaláři čekal na popravu, která se udála v roce 524/525.
[editovat] Dílo
Boëthius se věnoval všem čtyřem předmětům quadrivia, které tvořilo základ středověké vzdělanosti; těmto předmětům se věnují dvě knihy Institutio arithmetica a pět knih De institutione musica z let 500-507. De institutione musica vytvořilo základy pozdější středověké hudební estetiky a za své východisko ji považovala většina středověkých hudebních teoretiků a alchymistů (umění hudby bývalo kryptonymem pro alchymii).
Plánovaný kompletní překlad Aristotelových děl Boëthius nedokončil; podařilo se mu dopřeložit „pouze“ 4 knihy Kategorií s komentářem De interpretatione (περὶ ἑρμηνείας peri herméneias). Dalším jeho dílem jsou dva komentáře k Porfyriově Εἰσαγωγή (Eisagógé); první z nich vytvořil na základě Maria Victorina, druhý na základě vlastního překladu řeckého textu. V neúplné podobě se dochoval komentář k Ciceronovým Topikám.
Nejčtenějším Boëthiovým dílem je však Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie), kterou vytvořil ve vězení před svou popravou. Kniha je sepsána formou veršovaného dialogu, který Boëthius vede s paní Filosofií. Současně se jedná o formu satiry použitou pro vážnou rozpravu. Kniha obsahuje 39 zpěvů v rozličných metrech, které jsou prokládány prozaickým textem. V knize se Boëthius ukazuje jako výborný znalec antické vzdělanosti, sám blízký novoplatonismu.
Z teologického díla jsou známy jeho traktáty De S. Trinitate (O Trojici), Utrum Pater et Filius et Spiritus S. de divinitate substantialiter praedicentur (Zda se káže, že je Otec, Syn a Duch svatý božské podstaty), Quomodo substantiae in eo quod sint bonae sint, cum non sint substantialia bona (Kterak jsou podstaty přítomné v tom, co je dobré, když to samy nejsou dobré podstaty) a Liber contra Eutychen et Nestorium (Kniha proti Eutychovi a Nestoriovi).
