Židovské svátky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Židovský svátek je den nebo řada dnů, dodržovaných Židy, jako svaté nebo světské připomenutí důležitých událostí židovské historie. V hebrejštině mouho být židovské svátky podle jejich druhu pojmenovány - Jom Tov („dobré dny“) nebo chag („svátky“) moed(období) nebo ta'anit („půst“).
Svátky lze dělit na biblické, historické a tzv. moderní. Svátky biblické mají svůj zdroj v Tóře, neboli Pěti knihách Mojžíšových. Mezi svátky historické řadíme zejména chanuku a purim. Moderní svátky souvisí se vznikem a existencí moderního státu Izrael.
Svátky biblické a historické jsou podrobně vykládány v Talmudu v sederu Moed a dále rozpracovány do jednotlivých detailů v rabínské literatuře.
Všechny židovské svátky se zdají být náboženskými svátky, ale není to úplně pravda. Judaismus je natolik starý, že je současně náboženství, souborem etiky, společenským řádem (ideologií) a národ přesahujícím quasi-občanstvím. (Být Židem je zaprvé - přihlášení se k občanstvím po předcích - narozením nebo konverzí - přestoupení k Judaismu. To je proč v rámci Judaismu jsou náboženské svátky, jako Pesach a Jom Kipur, které vyžadují abstinenci práce, školy atd. a mohou také požadovat postění; a jsou také světské svátky jako Chanuka nebo Purim, které přestože mouhou mít náboženský nádech nebo součást, jsou slavnostní příležitostí jež se všeobecně vyskytuje v světské (sekulární) části židovské historie a tradic. Všechny židovské svátky se odehrávají podle židovského kalendáře.
Nejsvatější z židovských náboženských svátků jsou uvedeny v Tóře - v Druhé, Třetí a Páté knize Mojžíšově. Svátek Purim se opírá o text knihy Ester. Moderní svátky, běžně dodržované Židy po celém světě, byly ustanoveny státem Izrael po jeho založení v roce 1948.
Biblické svátky jsou mimo Izrael zdvojené. Výjimkou jsou Jom kipur, který je i mimo Izrael jen jednodenním svátkem a Roš hašana, která je i v Izraeli dvoudenní. Důvodem je zajímavá vlastnost původního židovského kalendáře, ve kterém jednolivé měsíce začínaly až po příchodu svědků do jeruzalémského Chrámu vyhlášením Novolunní, hebrejsky Roš chodeš. Teprve po vyhlášení Novolunní mohli poslové informovat jednotlivé židovské komunity. Největší starověká exilová komunita byla od zničení Šalomounova Chrámu v Babylonii. Se stupňující se nenávistí Římanů vůči Židům se zhroutil původní důmyslný systém ohňových signálů a babylonští Židé nevěděli, kdy začal nový měsíc. Protože z logiky židovského kalednáře připadaly do úvahy jen dvě možnosti, rozhodli se babylonští Židé slavit obě dvě. To je dodnes zvykem všech Židů žijících mimo Izrael. Svátek Roš hašana je zároveň Novoluním, a proto se výše uvedený problém projevoval i v Izraeli. I řešení bylo podobné a Roš hašana se i v Izraeli stala dvoudenním svátkem. více o tématu
[editovat] Roš Hašana - Židovský Nový rok
hlavní článek: Roš Hašana
V průběhu posledního měsíce v židovském roce, Elulu, se myšlenky a modlitby věřících váží k cyklu nejdůležitějších svátků, který začíná svátkem Roš Hašana. S ubíhajícím časem končícího roku zkoumají věřící všechno, co učinili a neučinili. Blížící se den stvoření světa je příležitostí, aby si v rodině, s přáteli a známými vyměnili lístky s přáním dobrého v nadcházejícím čase.
Taková přání si vyměňují také při synagogální bohoslužbě, dříve než se obec rozejde k rodinné slavnosti domů. V rámci svátečního jídla existuje zvyk jíst v medu omočená, sladká jablka, symbol očekávaných dobrých časů. Devět dní, které začínají svátkem Roš Hašana, slouží zejména k rozjímání a zastavení se. Stará tradice říká, že od této chvíle až do konce Jom kipuru je otevřena nebeská kniha. V ní jsou zaznamenány dobré a zlé činy každého člověka. Dny zastavení slouží nejen zpětnému rozvažování, ale zároveň přípravě na božské určení budoucího údělu (viz níže Jom kipur). Tato myšlenka spojení minulosti a budoucnosti nachází výraz v kulatém pečivu (chala), které se váže k židovské novoroční slavnosti. Symbolizuje rytmus roku jako koloběhu.
Roš ha-šana patří ke svátkům, o nichž se troubí na šofar, naříznutý beraní roh. Hraje se na něj podobně jako na trumpetu, je však zapotřebí obzvláštní obratnosti. Troubení na šofar o svátku Roš ha-šana vyjadřuje hold Božímu království, dále tento obyčej upomíná na dobu praotců, zvláště Abrahama, a konečně na dar Tóry na Sinaji. Všechny tyto tradice vstupují do novoročního přání „lešana tova tikkatev“: „kéž jsi zapsán pro dobrý rok“, přání, které se vztahuje ke zmíněné nebeské knize soudu.
Židovská novoroční slavnost je tak četnými způsoby spojena s božským přikázáním, Tórou. Od dob novozákonních tradic, zvláště listů apoštola Pavla, který sám pochází z židovské tradice, je Tóra v křesťanských dokumentech ztotožňována se „zákonem“ a často tak nabývá odmítavě negativního akcentu. Ale již pohled na první židovský svátek v ročním cyklu učí, že takové jednostranné vidění židovského náboženství není oprávněné. Určitá podobnost s devalvací islámu jako „náboženství zákona“ (viz kapitola Islám) je zjevná. V souvislosti s Novým rokem Roš ha-šana je třeba nahlížet Tóru jako pozitivní, život tvořící a nesoucí, božský dar.
Poslední, tedy desátý den ze dní rozjímání, jež začínají novoroční slavností, je jedním z největších svátků v židovství: Jom kipur.
[editovat] Jom Kipur - Den smíření
Deset dní pokání Deset dní mezi roš hašana a jom kipur /Den smíření/ nazýváme dny pokání. V této vážné době mezi dvěma vysokými biblickými svátky dbáme ve zvýšené míře na pečlivost plnění příkazů, prodlužujeme čas věnovaný dennímu studiu Tory, nepřestáváme říkat ranní omluvné modlitby slichoť, ve kterých prosíme za odpuštění, mnozí mají ve zvyku se postit. Ve svém okolí vyhledáváme přátele i nepřátele a snažíme se je odprosit za vše, co jsme jim v uplynulém roce provedli. Talmud nám na mnohých místech vypráví o velikosti těch, kteří uměli odpouštět. Naopak člověk, který je upřímně prošen o odpuštění a prosbu nepřijme, je chápán jako veliký hříšník.
[editovat] Sukot - Svátek stánků
[editovat] Chanuka - Svátek světel
hlavní článek: Chanuka
- Chanuka - 25 Kislev
- חנוכה - כ"ה בכסלו
Příběh Chanuky je zaznamenán v První a Druhé knize Makabejské. Tyto knihy nejsou součástní Tanakhu (hebrejské Bible), ale jsou to spíše deuteronomické knihy. Zázrak posvěceného oleje, který zázračně hořel po osm dní je poprvé popsán v Talmudu.
Chanuka vzpomíná na porážku syrských sil, které se pokoušely zamezit Izraelcům praktikovat Judaismus. Juda Makabejský a jeho bratři zničili ohromné vojsko a znovuvysvětili Chrám v Jeruzalémě. Osmidenní svátek je symbolizován zapalováním světel - jedno pro první noc, druhé pro druhou, atd. - používáním speciálního svícnu, který se jmenuje chanukíja nebo menora.
Komercionalizací Vánoc ve 20.století došlo k tomu, že tento svátek získal pozici největšího svátku v „západním světě“. Po založení státu Izrael Chanuka nyní symbolizuje jak izraelský boj o přežití, tak prosincový rodinný svátek při kterém dochází k obdarovávání se dárky. Může tedy fungovat, jako jakási alternativa křesťanských Vánoc. Přesto existuje dlouhá tradice Chanuky, jako radostného svátku pro děti.
[editovat] Tu Be'švat - Novoroční slavnost stromů
[editovat] Purim - Svátek losů
hlavní článek: Purim
- Erev Purim a Půst Ester znám jako "Ta'anit Ester"- 13. Adar
- Purim - 14. Adar
- פורים - י"ד באדר
- Shushan Purim následuje Purim
Nejveselejší z židovských svátků. Purim připomíná události, které jsou zaznamenány v Knize Ester. Je slaven čtením a sehráním příběhu Ester a vyluzováním pohrdavého hluku, při jakékoliv zmínce jména Hamán. Při Purimu je tradice převlékání se do kostýmů, a darování Mishloah Manot (dárkové balíky, tj. dárky jídla nebo pití) chudým a potřebným. V Izraeli je také tradice pořádat slavnostní pochody známé jako Ad-D'lo-Yada, v hlavních ulicích měst.
[editovat] Pesach - Svátek nekvašeného chleba
Svátek nekvašených chlebů, symbolizující vyjití Židů z Egypta.
[editovat] Sefirah
[editovat] Nové Izraelsko-Židovské národní svátky
[editovat] Šavu'ot - Svátek týdnů
Svátek sklizní a svátek obdržení Tóry na hoře Sinaj.
[editovat] Tiš'a be'av - zničení druhého chrámu
[editovat] Roš Chodeš
Roš znamená hebrejsky hlava. Ros chodeš /doslova hlava měsíce, Nový měsíc zahajuje každý židovský měsíc. Roš chodeš nemá jednoduchou historii. První den měsíce nisan, čtrnáct dní před východem z Egypta, přikázal Bůh Mojžíšovi, aby vyhlásil novolunní. Od této chvíle se datuje tradice Nových měsíců, která nepřerušena trvá do dnešních dnů. Přesto dnes nemá roš chodeš takový význam jako v historii.
[editovat] Šabat
Nejsvětější svátek, zmíněný jako jedno z přikázání v židovském Desateru. Slaví se každou sobotu (plus předvečer - v pátek). V tento den se nesmí pracovat, cestovat, vařit. Je to svátek, při němž se sejde celá rodina pohromadě.
Čtvrté přikázání Desatera zní: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi a všechno, co je v nich , a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20:8-11), neboť sedmý den po stvoření světa odpočíval Bůh. Šabat je nejdůležitějším prvkem judaismu. Světit šabat znamená udržovat tradici.
Začíná v pátek se západem slunce, po němž se v domácnostech koná slavnostní večeře. Od této doby jsou zakázány určité druhy práce a věřící se má věnovat odpočinku a studiu svatých textů. V sobotu ráno se v synagoze koná ranní bohoslužba s kázáním a dodatečnou modlitbou (musaf). Poté následuje sváteční oběd a po něm odpočinek a studium. Šabat končí po západu slunce v synagoze bohoslužbou a večeří.
